
Ječmen si z evoluce odnesl geny od vzdálených trav
18. 11. 2026
Ječmen má za sebou mnohem složitější evoluční historii, než se dosud předpokládalo. Mezinárodní tým 41 vědců ze sedmi zemí včetně badatelů z olomouckého pracoviště Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR porovnal genomy 25 druhů ječmenů a odhalil stopy dávného mezidruhového křížení i přenosu genů od vzdáleně příbuzných trav. Studie publikovaná v časopise Nature přináší nový pohled na genetickou rozmanitost ječmenů a může pomoci při jejich budoucím šlechtění.
Rozsáhlou studii koncipoval a koordinoval Martin Mascher z Leibnizova institutu pro rostlinnou genetiku a výzkum kulturních rostlin (IPK) v německém Gaterslebenu. K hlavním autorům studie patří také Jan Šafář a David Kopecký z olomouckého pracoviště Ústavu experimentální botaniky AV ČR (ÚEB AV ČR). Za Akademii věd ČR se na výzkumu podíleli také vědci z Biofyzikálního ústavu AV ČR a Botanického ústavu AV ČR.
Mezinárodní tým analyzoval 27 vzorků zastupujících 25 druhů ječmenů. Porovnání ukázalo, že evoluční historie jednotlivých druhů byla velmi spletitá – v genomech zůstaly stopy dávného mezidruhového křížení i velkých chromozomových přestaveb. Vědci navíc identifikovali 611 genů, které plané ječmeny během evoluce získaly od vzdáleně příbuzných prosovitých trav.
Od evoluce k ječmeni na poli
Olomoučtí vědci se zaměřili na geny, které ovlivňují dobu kvetení a reakci rostlin na zimní chlad. U planých ječmenů objevili řadu variant genů VRN1 a VRN2. Některé z těchto změn umožňují rostlinám růst a kvést bez předchozího působení zimního chladu, podobně jako u jarního ječmene.
„Nejde o to najít jeden zázračný gen pro lepší ječmen. Důležité je vědět, jaké varianty příroda během evoluce vytvořila a co v rostlině ovlivňují. U genů řídících reakci na chlad a dobu kvetení nyní vidíme mnohem širší spektrum možností, než jaké známe pouze z kulturního ječmene. Některé z nich můžeme dále ověřovat a zjišťovat, zda by mohly být užitečné i pro šlechtění,“ říká Jan Šafář z Centra strukturní a funkční genomiky rostlin ÚEB AV ČR.
Správné načasování vývoje a kvetení pomáhá rostlinám přizpůsobovat se změnám prostředí. Širší genetická rozmanitost proto může být cenným zdrojem pro šlechtění, zvláště s ohledem na měnící se klima. Olomoučtí vědci již v reálných podmínkách na poli ověřují, jak vybrané změny v genu VRN1 ovlivňují vývoj a kvetení jarního ječmene.
Geny získané neobvyklou cestou
Rostlinný genetik David Kopecký a jeho kolegové zkoumali geny, které se do genomů ječmenů během evoluce dostaly od vzdáleně příbuzných trav neobvyklou cestou – takzvaným horizontálním přenosem. Při něm rostlina získá genetickou informaci od jiného druhu, aniž by šlo o běžný přenos genů z rodičů na potomstvo. „Výsledky naznačují, že tento proces zanechal v genomech planých ječmenů výraznou stopu a že část přenesených genů je stále aktivní. Dalším krokem bude zjistit, k čemu tyto geny rostlinám slouží a zda jim některé z nich mohly pomoci přizpůsobit se různým podmínkám,“ vysvětluje David Kopecký.
Rozsáhlé srovnání genomů dává vědcům dosud nejpodrobnější obraz toho, jak se ječmeny během evoluce měnily a v čem se jednotlivé druhy geneticky liší. Tyto znalosti mohou pomoci lépe porozumět vlastnostem kulturního ječmene i jeho planých příbuzných a cíleně hledat takové, jež by mohly být užitečné pro budoucí šlechtění. Které z těchto poznatků se nakonec ve šlechtění uplatní, ukáže další výzkum.
Odkaz na publikaci: DOI 10.1038/s41586-026-11332-7
Kontakt:
RNDr. Jan Šafář, Ph.D.
Centrum strukturní a funkční genomiky rostlin
Ústav experimentální botaniky Akademie věd ČR
safar@ueb.cas.cz
doc. RNDr. David Kopecký, Ph.D.
Centrum strukturní a funkční genomiky rostlin
Ústav experimentální botaniky Akademie věd ČR
kopecky@ueb.cas.cz

Chromozomy planého ječmene pod fluorescenčním mikroskopem. Zeleně jsou označeny úseky DNA, které ječmen získal během evoluce od vzdáleně příbuzných trav.
FOTO: ÚEB AV ČR
Přečtěte si také
- TGM má svou encyklopedii. Popisuje složitost i vývoj (nejen) prezidenta
- Vědci odhalili podobu enzymu, který vytváří chlorofyl
- Upravené probiotické bakterie zmírnily střevní zánět u myší
- Čeští vědci přinášejí ekologičtější alternativu polyuretanových pěn
- Po téměř sto letech znovuobjevili vzácného etiopského vodního hlodavce
- Tajemství jídelníčku kůrovce: dřevo zpracuje sám, o živiny se starají bakterie
- Vědci odhalili molekulární přepínač, který řídí výrobu ribozomů v buňkách
- Archeologové se po 53 letech vrátili do jeskyně
- Perpetuum mobile za 17 miliard dotací na POZE
- Dvě štědré prémie Akademie věd umožní rozjet unikátní vědecké projekty
Historické vědy
Vědecká pracoviště
- Archeologický ústav AV ČR, Brno
Archeologický ústav AV ČR, Praha
Historický ústav AV ČR
Masarykův ústav a Archiv AV ČR
Ústav dějin umění AV ČR
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR
Úkolem ústavů této sekce je výzkum českých dějin v mezinárodním kontextu. Dva archeologické ústavy (v Praze a v Brně) se věnují pravěkým a středověkým dějinám Čech, resp. regionu středního Podunají od paleolitu po období Velké Moravy. Kromě tradičních metod a záchranného terénního výzkumu se rozvíjí i prostorová archeologie. Historický výzkum, který je rovněž zastoupen dvěma ústavy, se zabývá vybranými kapitolami českých dějin od raného středověku. Souhrnným rozsáhlým projektem je zde příprava Biografického slovníku českých zemí. Pro novější období a zejména pro zmapování klíčových událostí v letech 1938-45, 1948 či 1968 je důležité kritické publikování dříve nepřístupných pramenů. Do této sekce se soustřeďuje i studium dějin vědy, vědeckých institucí i významných osobností vědy. Uměnovědné bádání se soustřeďuje na dokončení mnohasvazkových Dějin českého výtvarného umění a na Topografii uměleckohistorických památek. Posláním Masarykova ústavu a Archivu AV ČR je vedle výzkumu a ochrany pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích obecně i specifický výzkum spisů prvního prezidenta naší republiky a jejich kritické vydávání. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 410 zaměstnanci, z nichž je asi 240 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.