
Při ražbě pražského metra byl objeven nový druh prvohorního členovce
05. 05. 2026
Z nenápadné fosilie nalezené při stavbě metra D se stal zcela nový druh dávného členovce. Soomaspis labutai žil asi před 448 miliony let, nejbližší známý příbuzný ale pocházel z jižní Afriky. Objev tak mění pohled na rozšíření těchto živočichů a přináší nové poznatky o životě v době prvního hromadného vymírání.
Praha stojí z velké části na horninách prvohorního stáří. Při větších stavebních pracích se pravidelně nacházejí zkameněliny – například trilobiti, hlavonožci nebo dávní ostnokožci. Na haldě kamení vytěženého při ražbě metra D však Radek Labuťa – sběratel zkamenělin a majitel muzea Trilopark – objevil něco mnohem vzácnějšího. Drobná, zhruba dvoucentimetrová fosilie na první pohled připomínala křížence pavouka a trilobita. Nález proto přinesl Lukáši Laiblovi z Geologického ústavu AV ČR, který se specializuje na fosilní členovce.
„Ukázalo se, že jde o vědě dosud neznámý druh, blízce příbuzný trilobitům. Na rozdíl od nich však měl jen měkký krunýř. Pojmenovali jsme ho Soomaspis labutai, na počest jeho objevitele Radka Labuti,“ říká Lukáš Laibl.
Soomaspis labutai byl malý členovec s oválným „ocáskem“ a krunýřem pokrytým drobnými jamkami. Žil na konci ordoviku přibližně před 448 miliony let – tedy v období před nástupem rozsáhlého zalednění, které vedlo k prvnímu hromadnému vymírání na Zemi.
„Určit jeho stáří bylo poměrně snadné,“ vysvětluje spoluautorka článku Jana Bruthansová z Národního muzea. „Ražbu metra D dlouhodobě sleduji a vedu si podrobnou dokumentaci o horninách a zkamenělinách prakticky v každé části tunelu. I když byl nález učiněn na haldě suti, podařilo se nám dohledat, odkud materiál pochází. Víme tak, že jde o spodní vrstvy tzv. králodvorského souvrství, které se ukládalo právě na konci ordoviku.“
Nejbližší příbuzný tisíce kilometrů daleko
Zajímavosti tím ale nekončí. Nejbližší známý příbuzný tohoto druhu, Soomaspis splendida, byl v 90. letech minulého století nalezen v Jižní Africe. Pochází z hornin starých asi 443 milionů let a žil tedy v době, kdy ledovce z konce ordoviku tály a oteplovalo se.
„Soomaspis splendida z Jižní Afriky byl považován za mimořádně vzácný druh a dlouho jsme si mysleli, že šlo o lokální zvláštnost – jakéhosi ordovického endemita,“ říká Lukáš Laibl. „Díky nálezu z Prahy ale víme, že různé druhy rodu Soomaspis musely obývat rozsáhlé oblasti tehdejšího kontinentu Gondwany.
„Dnešní Prahu a Jižní Afriku od sebe tehdy dělily tisíce kilometrů. Nález Radka Labuti je tak trochu, jako kdybyste ve Vltavě z ničeho nic objevili velekraba japonského.“
Přeživší v hlubokém moři
Nový druh navíc přináší důležité informace o přežívání organismů v době výrazných klimatických změn.
„Zatímco Soomaspis labutai žil ještě před ordovickou dobou ledovou a hromadným vymíráním, jeho jihoafrický příbuzný se objevuje až po něm. Zdá se, že tito nenápadní členovci dokázali přežít prudké klimatické výkyvy, které vyhubily mnoho jiných živočichů. Dá se říct, že šlo o dávné ,survivory’. Jejich tajemstvím bylo nejspíš to, že obývali hlubší části moře, kterých se klimatické změny příliš nedotkly, a zvládly přežít v prostředí s nízkým obsahem kyslíku,“ uzavírá Lukáš Laibl.
Soomaspis labutai bude k vidění ve stálé expozici Národního muzea, kam ho Radek Labuťa věnoval. Článek vyšel ve speciálním čísle časopisu Bulletin of Geosciences. Na článku spolupracovali také kolegové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Univerzity ve Flinders v Austrálii.
Kontakt:
Lukáš Laibl, Geologický ústav Akademie věd ČR: laibl@gli.cas.cz
Jana Bruthansová, Národní muzeum: jana.bruthansova@nm.cz
Radek Labuťa, Trilopark: labutar@seznam.cz
Laibl, L., Bruthansová, J., Kraft, P. & Bicknell, R.D.C. 2026. A new species of Soomaspis (Naraoiidae) from the Upper Ordovician of Bohemia. Bulletin of Geosciences 101(1). DOI 10.3140/bull.geosci.1955
Přečtěte si také
- Biosmršť 2026: zlatý hřeb Týdne invazních druhů
- Šakali expandují Evropou. Pomáhá jim člověk, zastavit je mohou vlci
- Archeologické léto zahajuje sedmý ročník
- Veletrh vědy nabídne jadernou misi, africké expedice i tajemství orchidejí
- Koupací sezóna: zelená voda nemusí znamenat problém, ale opatrnost je na místě
- Mezinárodní konference o vysokoenergetické astrofyzice IBWS 2026
- Česká studie: návrat divokých velkých býložravců podporuje rozmanitost hmyzu
- Třináctka tragických událostí způsobených počasím
- Vědkyně odhalily skrytou poruchu RNA
- Nanoplasty mohou narušovat přirozenou ochrannou vrstvu plic
Matematika, fyzika a informatika
Vědecká pracoviště
- Astronomický ústav AV ČR
Fyzikální ústav AV ČR
Matematický ústav AV ČR
Ústav informatiky AV ČR
Ústav jaderné fyziky AV ČR
Ústav teorie informace a automatizace AV ČR
Fyzikální výzkum pokrývá široké spektrum problémů, od základních složek hmoty a fundamentálních přírodních zákonů, zahrnující i zpracování dat z velkých urychlovačů, až po fyziku plazmatu při vysokých tlacích a teplotách, fyziku pevných látek, nelineární optiku a jadernou fyziku nízkých a středních energií. Astrofyzikální výzkum se soustřeďuje na výzkum Slunce – především erupcí, na dynamiku těles slunečního systému a na vznik hvězd a galaxií. V matematice a informatice se studují jak vysoce abstraktní disciplíny jako logika a topologie, tak i statistické metody a diferenciální rovnice a jejich numerická řešení. Přitom i čistě teoretické výzkumy v oblastech, jakou jsou např. neuronové sítě, optimalizace a numerické modelování, bývají často motivovány konkrétními problémy nejen v přírodních vědách. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 1600 zaměstnanci, z nichž je asi 630 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.



