Zahlavi

Vědci z českých institucí pomohli přepsat rodokmen netopýrů

24. 09. 2026

Mezinárodní tým vědců včetně odborníků z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UK, Národního muzea a Ústavu biologie obratlovců AV ČR přepsal evoluční historii netopýrů. Dosud nejrozsáhlejší genetická a paleontologická netopýří studie, zveřejněná v časopise Nature, odhalila, že jediní létající savci vznikli před 65 miliony let v Evropě. Výsledky výzkumu navíc pomáhají vysvětlit jejich výjimečnou dlouhověkost a vysokou odolnost vůči infekčním nemocem.

Evropská kolébka jediných létajících savců 

Netopýři tvoří téměř pětinu všech druhů žijících savců a jsou zcela nezastupitelní pro udržení zdravých ekosystémů, jelikož opylují rostliny a spotřebovávají obrovské množství škodlivého hmyzu. Vědecká komunita se po desetiletí domnívala, že netopýři původně vznikli v Asii, Africe nebo v Severní Americe. Převratná studie mezinárodního konsorcia Bat1K však tyto předpoklady zcela vyvrací.

Na výzkumu se významně podíleli také čeští vědci. Marek Uvizl a Petr Benda působí na Přírodovědecké fakultě UK a zároveň v Národním muzeu v Praze. Tým autorů doplnil také Peter Vallo z Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně. Společně s dalšími odborníky ze 64 zemí analyzovali dosud největší soubor 103 genomů (tj. kompletních genetických kódů jednotlivých druhů) zastupujících všech 21 známých současných čeledí netopýrů a propojili je s 44 fosilními nálezy z celého světa. Výsledky ukázaly, že netopýři vznikli přibližně před 65 miliony let v Evropě a odtud se přes Afriku rozšířili do celého světa.

Vzorky pro sekvenování obstarali rovněž Petr Benda a Peter Vallo. „Drobný netopýr žlázokřídlec Seabrův (Cistugo seabrae), kterého jsme pro projekt Bat1K dovezli z Namibie, náleží do endemické jihoafrické čeledi žlázokřídlecovití (Cistugidae), která zahrnuje jen dva vzácně se vyskytující druhy” uvádí Petr Benda z Přírodovědecké fakulty UK a Národního muzea.

Let a biologický sonar od samého počátku 

Výzkumnému týmu se poprvé v historii podařilo rekonstruovat genetický kód společného předka všech dnešních netopýrů. Vědci zjistili, že schopnost aktivního letu i echolokace – tedy orientace v prostoru pomocí ultrazvukových ozvěn – se u netopýrů vyvinula téměř současně na samém počátku jejich evoluce. Právě tato kombinace vlastností zajistila netopýrům obrovský evoluční úspěch.

„Je skvělé, že se díky úsilí tolika lidí podařilo propojit moderní metody sekvenování DNA a studia fosilních nálezů, a tím rozplést složitou evoluční historii netopýrů a jejich unikátních vlastností,“ popisuje význam studie spoluautor Marek Uvizl z Přírodovědecké fakulty UK,  Národního muzea a University College Dublin.

Klíč ke zdraví a dlouhověkosti lidí 

Kromě schopnosti létat vynikají netopýři neobvyklou odolností vůči těžkým virovým infekcím a na svou velice malou tělesnou hmotnost se dožívají mimořádně vysokého věku. Nově vytvořená genetická mapa vědcům poprvé poskytuje přesný návod, jak vyhledat konkrétní úseky DNA zodpovědné za tyto unikátní vlastnosti. Výsledky tohoto výzkumu mohou do budoucna zásadně pomoci v lidské medicíně, zejména při studiu mechanismů stárnutí a boji proti infekčním chorobám.

Bibliografická citace:

Morales et al.. Reference genomes and fossils revise bat family phylogeny and biogeography. Nature (2026). (TBD)

Kontakt: 

Mgr. Peter Vallo, Ph.D.
Ústav biologie obratlovců AV ČR
vallo@ivb.cz

UBO_Palaeochiropteryx tupaiodon
Fosilní netopýr rodu Palaeochiropteryx.
Foto: Matthew F. Jones

TZ k dispozici na webu ÚBO AV ČR.

Biologicko-ekologické vědy

Vědecká pracoviště

Výzkum v této oblasti je zaměřen na studium vztahů jak mezi organismy a prostředím, tak i mezi jednotlivými organismy; výsledky jsou využitelné v péči o životní prostředí. Studium zahrnuje terestrické, půdní a vodní ekosystémy a systémy parazit-hostitel. Výzkum je prováděn většinou na území ČR a přispívá tak k jejímu bio-ekologickému mapování. Dlouhodobá pozorování ve vybraných lokalitách se soustřeďují na typické ekosystémy studované z hlediska geobotaniky, hydrobiologie, entomologie, půdní biologie, chemie a mikrobiologie a na problematiku eutrofizace vybraných přehrad a jezer. V oblasti botaniky je studována taxonomie vyšších a nižších rostlin, zvláště řas, s využitím v oblasti ochrany přírody. Studium molekulární a buněčné biologie, genetiky, fyziologie a patogenů rostlin a hmyzu je předpokladem pro rozvoj rostlinných biotechnologií v zemědělství a využití hmyzu jako modelu pro obecně biologický výzkum. Botanický ústav též pečuje o Průhonický park, který je významnou součástí českého přírodního a kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 4 vědecké ústavy s přibližně 1030 zaměstnanci, z nichž je asi 380 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce