
Při ražbě pražského metra byl objeven nový druh prvohorního členovce
05. 05. 2026
Z nenápadné fosilie nalezené při stavbě metra D se stal zcela nový druh dávného členovce. Soomaspis labutai žil asi před 448 miliony let, nejbližší známý příbuzný ale pocházel z jižní Afriky. Objev tak mění pohled na rozšíření těchto živočichů a přináší nové poznatky o životě v době prvního hromadného vymírání.
Praha stojí z velké části na horninách prvohorního stáří. Při větších stavebních pracích se pravidelně nacházejí zkameněliny – například trilobiti, hlavonožci nebo dávní ostnokožci. Na haldě kamení vytěženého při ražbě metra D však Radek Labuťa – sběratel zkamenělin a majitel muzea Trilopark – objevil něco mnohem vzácnějšího. Drobná, zhruba dvoucentimetrová fosilie na první pohled připomínala křížence pavouka a trilobita. Nález proto přinesl Lukáši Laiblovi z Geologického ústavu AV ČR, který se specializuje na fosilní členovce.
„Ukázalo se, že jde o vědě dosud neznámý druh, blízce příbuzný trilobitům. Na rozdíl od nich však měl jen měkký krunýř. Pojmenovali jsme ho Soomaspis labutai, na počest jeho objevitele Radka Labuti,“ říká Lukáš Laibl.
Soomaspis labutai byl malý členovec s oválným „ocáskem“ a krunýřem pokrytým drobnými jamkami. Žil na konci ordoviku přibližně před 448 miliony let – tedy v období před nástupem rozsáhlého zalednění, které vedlo k prvnímu hromadnému vymírání na Zemi.
„Určit jeho stáří bylo poměrně snadné,“ vysvětluje spoluautorka článku Jana Bruthansová z Národního muzea. „Ražbu metra D dlouhodobě sleduji a vedu si podrobnou dokumentaci o horninách a zkamenělinách prakticky v každé části tunelu. I když byl nález učiněn na haldě suti, podařilo se nám dohledat, odkud materiál pochází. Víme tak, že jde o spodní vrstvy tzv. králodvorského souvrství, které se ukládalo právě na konci ordoviku.“
Nejbližší příbuzný tisíce kilometrů daleko
Zajímavosti tím ale nekončí. Nejbližší známý příbuzný tohoto druhu, Soomaspis splendida, byl v 90. letech minulého století nalezen v Jižní Africe. Pochází z hornin starých asi 443 milionů let a žil tedy v době, kdy ledovce z konce ordoviku tály a oteplovalo se.
„Soomaspis splendida z Jižní Afriky byl považován za mimořádně vzácný druh a dlouho jsme si mysleli, že šlo o lokální zvláštnost – jakéhosi ordovického endemita,“ říká Lukáš Laibl. „Díky nálezu z Prahy ale víme, že různé druhy rodu Soomaspis musely obývat rozsáhlé oblasti tehdejšího kontinentu Gondwany.
„Dnešní Prahu a Jižní Afriku od sebe tehdy dělily tisíce kilometrů. Nález Radka Labuti je tak trochu, jako kdybyste ve Vltavě z ničeho nic objevili velekraba japonského.“
Přeživší v hlubokém moři
Nový druh navíc přináší důležité informace o přežívání organismů v době výrazných klimatických změn.
„Zatímco Soomaspis labutai žil ještě před ordovickou dobou ledovou a hromadným vymíráním, jeho jihoafrický příbuzný se objevuje až po něm. Zdá se, že tito nenápadní členovci dokázali přežít prudké klimatické výkyvy, které vyhubily mnoho jiných živočichů. Dá se říct, že šlo o dávné ,survivory’. Jejich tajemstvím bylo nejspíš to, že obývali hlubší části moře, kterých se klimatické změny příliš nedotkly, a zvládly přežít v prostředí s nízkým obsahem kyslíku,“ uzavírá Lukáš Laibl.
Soomaspis labutai bude k vidění ve stálé expozici Národního muzea, kam ho Radek Labuťa věnoval. Článek vyšel ve speciálním čísle časopisu Bulletin of Geosciences. Na článku spolupracovali také kolegové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Univerzity ve Flinders v Austrálii.
Kontakt:
Lukáš Laibl, Geologický ústav Akademie věd ČR: laibl@gli.cas.cz
Jana Bruthansová, Národní muzeum: jana.bruthansova@nm.cz
Radek Labuťa, Trilopark: labutar@seznam.cz
Laibl, L., Bruthansová, J., Kraft, P. & Bicknell, R.D.C. 2026. A new species of Soomaspis (Naraoiidae) from the Upper Ordovician of Bohemia. Bulletin of Geosciences 101(1). DOI 10.3140/bull.geosci.1955
Přečtěte si také
- Zaměstnanci státu a jejich platy v roce 2025: pád relativních platů se zastavil
- Vědci zahajují rozsáhlé mapování ryb v Krušných horách
- Nová outdoorová hra představuje český výzkum antivirotik
- Mladý exoplanetární systém TOI-201, svědek bouřlivého vývoje planet
- Čeští a jihoafričtí archeologové pátrají po stopách perzekuce afrických Němců
- Čeští astronomové poprvé změřili teplotu plazmatu v kosmickém urychlovači
- Jak tělo zpracovává léky? Nová metoda vědců z Akademie věd ČR
- Alchymie planet na hradě Rychmburk: vesmír jako chemickou laboratoř života
- PRÉMIE OTTO WICHTERLEHO 2026
- Co umožnilo vznik stromů? Nový výzkum ukazuje na schopnost přežít sucho
Aplikovaná fyzika
Vědecká pracoviště
- Ústav fotoniky a elektroniky AV ČR
Ústav fyziky materiálů AV ČR
Ústav fyziky plazmatu AV ČR
Ústav přístrojové techniky AV ČR
Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR
Ústav termomechaniky AV ČR
Základní fyzikální zákony jsou v ústavech této sekce východiskem pro výzkum nových struktur a makroskopických vlastností pevných látek, tekutin a plazmatu. Studium mikrostruktury a mikroprocesů otvírá cestu k řešení problémů „materiálových věd“, jako jsou např. vlastnosti kompozitních materiálů a konstrukcí, poruchová mechanika a dynamika nebo biomechanika. Modelování prostorově vysoce strukturovaného turbulentního proudění rozličných tekutin, výzkum dynamiky kapalin a plynů biosféry či plazmových technologií jsou často výrazně aplikačně orientované. Studium vysokoteplotního plazmatu se soustřeďuje především na pulsní výkonové systémy a problémy udržení a ohřevu plazmatu v tokamaku. Bádání v oblasti aplikované fyziky má často interdisciplinární charakter a jeho výsledky také nacházejí použití v nejrůznějších oblastech vědy a techniky. Například umělá syntéza přirozené a dobře srozumitelné české řeči je důležitým úkolem v oboru zpracování číslicových signálů. Unikátní přístroje a měřící techniky byly vyvinuty pro spektroskopii a elektronovou mikroskopii živých objektů. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 920 zaměstnanci, z nichž je asi 580 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.



