Mezinárodní mozartovský kongres se v Praze konal podruhé

Hudební badatelé z řady evropských zemí se sešli na mezinárodním kongresu nazvaném „Aktuální otázky mozartovského výzkumu II“, nad kterým převzala záštitu předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová. Akci, která se konala již podruhé, předsedkyně také osobně zahájila. Kongres o víkendu 2.–3. června 2018 uspořádal v dejvické vile Lanna Kabinet hudební historie Etnologického ústavu AV ČR ve spolupráci s Mozartovou obcí v ČR. Podpořilo ho také Ministerstvo kultury ČR.

„Mimořádný doklad kulturní vyspělosti, který prokázali naši předkové svým nadšeným přijetím děl W. A. Mozarta na vrcholu jeho tvůrčích sil, zavazuje i nás, kulturní veřejnost i vědecké pracovníky dneška,“ říká Milada Jonášová z Kabinetu hudební historie, která měla oba pražské mozartovské kongresy také organizačně na starosti.

Posláním kongresu bylo shromáždit znovu – s dvouletým odstupem – přední specialisty, kteří na poli už staletého mozartovského výzkumu objevují dosud neznámé prameny nebo prohlubují či korigují dosavadní poznatky a interpretace. Ti nejzkušenější jsou už po léta spojeni i členstvím ve výběrové Akademie für Mozart-Forschung při Stiftung Mozarteum Salzburg, jako Manfred Hermann Schmid, Ulrich Konrad, Siegfried Mauser, Wolf-Dieter Seiffert, Tomislav Volek a Milada Jonášová. Různosti pohledů a přístupů k dílu Mozartovu přispěla i pestrost zemí, v nichž pozvaní referenti působí: Německo, Rakousko, Anglie, Holandsko a Česká republika.

Účastníci pražského mozartovského kongresu ve vile Lanna

Jak vypadal originál Mozartovy nejhranější klavírní sonáty?

Z přednesených referátů mimořádně zaujal referát Wolf-Dietera Seifferta (Henle-Verlag v Mnichově), který se už několik let obírá rekonstruováním autentické podoby Mozartovy nejpopulárnější klavírní sonáty A dur K 331, jež byla po dvě stě let vydávána tiskem z dobových opisů, protože její autograf se nedochoval. Až v roce 2014 byla nalezena cca jedna polovina jejího autografu v budapešťské Národní knihovně a v loňském roce byl v jedné mnichovské aukci za mnoho tisíc euro prodán americkému sběrateli její patrně nejstarší opis. Snad byl opsán z Mozartova autografu, ale je v něm i řada zřejmých opisovačových chyb atd. Seiffertův pečlivě připravený referát se obíral i jedním dobovým opisem z hudební sbírky cisterciáckého kláštera v Oseku a pro srovnání kopistických rukou vzal v potaz i dobové opisy v hudebním archívu v Kroměříži.

Il filo - Trauermusik – Il regno delle Amazzoni – La clemenza di Tito

Neméně zaujal příspěvek Manfreda Hermanna Schmida (univerzity v Tübingen a v Mnichově), který mozartovskou ideu stavby díla na principu „il filo“, ve smyslu jeho propojení spojovacím „vláknem“, demonstroval na smyčcovém kvartetu KV 575. Ulrich Konrad z univerzity ve Würzburku pojednal o různých autorských verzích Mozartovy zednářské Trauermusik. Na Konradovu edici Mozartova operního fragmentu Il regno delle Amazzoni navázala Milada Jonášová (KHH EÚ AV). Obírala se otázkou datace fragmentu, porovnala ho s operou Agostina Accorimboniho, jemuž napsal libreto Giuseppe Petrosellini. Dokládala, že Mozart původně zamýšlel zhudebnit libreto celé a zkoumala, které z pěti různých tisků libreta měl k dispozici. Tomislav Volek referoval na základě dosud nepublikovaných pramenů o programu posledního koncertu Josefy Duškové ve Vídni v roce 1798, potvrzujícím jeho už před lety publikované interpretace vzniku opery La clemenza di Tito. Jürgen Maehder, který se obírá mnohdy přehlíženým problémem „Klangfarbe als Bauelement des musikalischen Satzes“, dospěl ve svém letošním pražském příspěvku do horních pater problému „Klangdramaturgie im Orchester der Mozart-Zeit“.

Na kongresu referoval i Wolf-Dieter Seiffert z nakladatelství Henle v Mnichově.

Nikdy nekončící problematika

V tematicky pestré škále dalších referátů byla pojednána specifická společenská objednávka jedné Mozartovy salcburské duchovní skladby (Werner Rainer) a komparace stavby Mozartovy mše c moll se mší Giovanni Battisty Pergolesiho (Clemens Kemme), klavírních sonát KV 309 a 311 s dobově vlivným tzv. „Mannheimer gout“ (Siegfried Mauser). Rupert Ridgewell z hudebního oddělení British Library využívá možností svého (finančně stále skvěle dotovaného) ústavu k retrospektivní rekonstrukci Hoffmeisterovy edice, a to včetně několika dosud neznámých mozartovských tisků. V závěrečné generální diskusi hodnotili zahraniční účastníci kongres nanejvýš pozitivně a zvažovány byly okruhy temat, která by si zasloužila obdobné konferenční jednání.

Připravila: Milada Jonášová, Kabinet hudební historie, Etnologický ústav AV ČR, ve spolupráci s Odborem mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Kabinet hudební historie, Etnologický ústav AV ČR

Přečtěte si také

• Neviditelné životy: jak lze využít zkušenosti dělníků a sběračů odpadu?
• Sedm pohledů na velikonoční symbol. Co si vědci představují pod vajíčkem?
• Literatura je pevně svázána s kontextem doby. Jak číst mezi řádky?
• Výzkum vůní: odkaz královny Kleopatry, egyptské rituály a antické dědictví
• Krym jako křižovatka světů i ztracený ráj, nyní 10 let pod ruskou nadvládou
• Pohádky: bylo nebylo aneb od lechtivých příběhů k povídání pro děti
• Do češtiny přeložený cestopis z 10. století odkrývá málo známou minulost
• V Řecku si připadáte jako na horské dráze, říká Pavla Drápelová Gkantzios
• Vnímání času, vědomí a umělá inteligence. Co spojuje psychology a filozofy?
• Superhrdinové existovali ve vyprávění od nepaměti, říká Markéta Kulhánková