Zahlavi

Jak se stopují divoké šelmy. Vzácní rysové si nacházejí cestu zpět do Česka

22. 04. 2021

Člověk rysa ostrovida téměř vyhubil. Zdá se však, že se blýská na lepší časy. Volně žijící kočkovité šelmy se postupně vracejí na české území. Jejich pohyb monitorují vědci, kteří svými poznatky přispívají k ochraně někdejšího krále tuzemských lesů. O zkušenosti s rysy se s námi na stránkách aktuálního čísla časopisu A / Věda a výzkum, který vydává Akademie věd ČR, podělila Jarmila Krojerová z Ústavu biologie obratlovců AV ČR.

Pokud by si rys ostrovid podával inzerát na seznamku, mohl by znít nějak takto: „Tajemný elegán s jiskrou v oku hledá družku: miluju procházky v lesích a k obědu si s chutí dám zvěřinu. Máš-li ráda divočinu, určitě se mi ozvi, založíme rodinku…“ A vůbec by to nebyla nadsázka. Všechny charakteristiky jsou pravdivé.

Rysa známe především z rčení „má oči jako rys“ nebo „vidí jako rys“. A opravdu to platí. Zrak je jeho nejlépe vyvinutým smyslem, výborně vidí i v noci. Uvádí se, že rys spatří myš na vzdálenost 75 metrů, zajíce na 300 metrů, a srnu dokonce na 500 metrů, a to i v lesním prostředí. Velice dobře vyvinutý má také sluch, k zachycení zvuků rysovi pomáhají typické štětinky na uších a licousy kolem hlavy.

„Rys je takovým duchem lesa. Vidět ho je velká vzácnost, on o vás většinou moc dobře ví, ale vy o jeho blízkosti nemáte ani ponětí,“ popisuje svou zkušenost s plachou šelmou Jarmila Krojerová z Ústavu biologie obratlovců AV ČR. „Přesvědčila jsem se o tom několikrát spolu s kolegy, když jsme dohledávali rysa označeného telemetrickým obojkem. Rys totiž většinu dne prospí v nějaké houštině, a i když se nám podařilo najít místo, kde odpočíval, hrál si s námi jako kočka s myší – neviděli jsme z něj ani chlup,“ dodává s úsměvem.

Jarmila Krojerová
Jarmila Krojerová z Ústavu biologie obratlovců AV ČR (CC)

Výzkumníci z Ústavu biologie obratlovců AV ČR se monitoringu velkých šelem na našem území věnují s přestávkami už od založení pracoviště. V posledních deseti letech pak pro výzkum využívají moderní metody monitoringu, jako jsou fotopasti, satelitní telemetrie a ochranářská genetika.

Žil byl jeden rys
Než si však představíme práci vědců, pojďme si říci něco o rysovi. Přibližně do přelomu 18. a 19. století žil na našem území relativně spokojeným životem. Kvůli intenzivnímu pronásledování se však areál jeho výskytu rozdrobil do menších izolovaných populací a následně byl rys vyhuben. Konkrétní časové údaje ale nejdou přesně určit, k pozorování jedinců, kteří k nám „na návštěvu“ doputovali odjinud, docházelo i v dobách, kdy tu oficiálně žádné populace nežily.

V současné době u nás máme dvě rysí populace. V oblasti Moravskoslezských Beskyd, Slezských Beskyd a Javorníků žije asi deset jedinců – částečně u nás, částečně na Slovensku. Druhá populace, takzvaná česko-bavorsko-rakouská, se vyskytuje na pomezí těchto tří států. Na české straně je to národní park a chráněná krajinná oblast Šumava plus přilehlé oblasti (Boletice, Blanský les, Novohradské hory).

„Tato populace byla založena za pomoci reintrodukce sedmnácti jedinců dovezených ze slovenských Karpat v osmdesátých letech. O něco dříve, na počátku let sedmdesátých, bylo nelegálně vypuštěno několik jedinců v sousedním Bavorském lese v Německu, ale jejich osud není znám. Nevíme tedy, zda k založení místní populace přispěli, nebo ne,“ doplňuje vědkyně.

Zdejší klan čítá asi stovku rysů, přibližně osmdesát z nich jsou „Češi“. Ačkoli je návrat šelmy dobrou zprávou, stále není vyhráno. Rys patří mezi silně ohrožené druhy, chráněné Bernskou úmluvou o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť.

Co nebo kdo jej ohrožuje? Mezi tři nejdůležitější faktory patří fragmentace krajiny, mortalita na silnicích a pytláctví. Rysové milují lesy. Domovský okrsek samic, tedy prostor, který využívají pro život, je okolo 100 až 150 kilometrů čtverečních, u samců to může být od 150 až do 600 kilometrů čtverečních.

„Pokud tedy lesní biotopy rozdělíte sítí dálnic a zemědělskou krajinou bez potřebných zalesněných biokoridorů, dochází k fragmentaci populace a vzniklé izolované subpopulace jsou pak ohroženy příbuzenským křížením a ztrátou genetické variability, která může ohrozit jejich životaschopnost,“ upozorňuje Jarmila Krojerová a zmiňuje rovněž zvyšující se počet případů, kdy rysové nalezli smrt pod koly aut či vlaků. V posledních letech se tyto případy množí jak v oblasti Beskyd nebo jejich okolí, tak na Šumavě.

Dlouhodobým problémem je pytláctví. Ačkoli je lov zakázán zákonem, badatelé vědí, že k němu dochází, a mají několik zdokumentovaných případů. „V loňském roce byl například postřelen rys Aleš, na podzim roku 2017 zase rysice Laura. Obě zvířata na následky zranění po dnech či spíše týdnech utrpení uhynula. Navíc Lauřina koťata zmizela neznámo kam. Ale pravděpodobně byla ještě příliš malá na to, aby bez matky přežila.“

Mládě rysa ostrovida
Rysí kotě bez své matky nepřežije. Zprvu ho musí kojit, pak mu opatřovat potravu a nakonec ho učí lovit.

Jak ke smutnému případu Jarmila Krojerová poznamenává, zabitím matky populace přišla najednou o tři rysy. Zdálo by se, že jde o malé číslo, ale vzhledem k výše uvedené celkové početnosti na území naší republiky tomu tak není. Zopakujme, že vědeckými daty podložený odhad je okolo stovky jedinců.

Fotky, chlupy, trus…
Aby počty neklesaly, ale naopak stoupaly, zapojil se před lety do monitoringu a výzkumu ohrožených šelem také Ústav biologie obratlovců AV ČR. V rámci několika projektů se vědci věnovali nejen rysu ostrovidovi, ale také vlku obecnému a medvědu hnědému. Cílem jednoho z projektů na území evropsky významné lokality Beskydy bylo zjistit, kolik jedinců se zde vyskytuje. „V lokalitách, kde se rys rád prochází, jsme rozmístili fotopasti. Každý jedinec má unikátní zbarvení, takže podle fotografií je můžeme identifikovat a spočítat,“ vysvětluje Jarmila Krojerová.

Samozřejmě ne všechny se podaří vyfotografovat. Je tedy dobré metodu kombinovat ještě s genetickou analýzou. Sbírají se neinvazivní genetické vzorky, jako jsou trus, chlupy a moč. Z nich je možné získat DNA a pomocí jaderných markerů (mikrosatelitů) určit genotyp daného jedince, něco jako genetický otisk prstu. Díky následným analýzám mohou vědci zjistit, jaká je genetická variabilita, určit příbuzenské vztahy mezi sledovanými jedinci a zda dochází k inbreedingu (příbuzenskému křížení), který by ve větší míře mohl populaci ohrozit.

Ke sběru chlupových genetických vzorků využili výzkumníci takzvané chlupové pasti. Jde o dřevěné kolíky, na které se nanese „lákadlo“ – pachový atraktant. Zvířata se o kůl otírají a snaží se pach vetřít do vlastní srsti. „Jako pachové atraktanty se využívají kozlík lékařský a šanta kočičí. Dávají se i do hraček pro domácí kočky, ale ukazuje se, že reakce bývá hodně individuální. Někteří jedinci reagují, jiní si toho nevšímají,“ říká vědkyně.

Další z využívaných metod monitoringu by asi každému nevoněla. Sběr trusu se ukázal jako poměrně náročný: „Práce v terénu probíhá většinou na podzim a v zimě. Najít trus, který si ovšem rys, podobně jako kočka domácí, většinou zahrabe, je obtížné. Vyžaduje to i několikahodinové stopování zvířete. A proto je sníh, na němž se dá stopa sledovat, tak důležitý.“

Ke slovu přišly i další moderní technologie než jen výše popsaná ochranářská genetika. Například telemetrické sledování prostřednictvím GPS/GSM obojků, které v předem stanovených intervalech zaměřují a zaznamenávají polohu zvířete.

Odchyt rysa
Odborníci rysovi při šetrném odchytu a uspání připnou obojek, který je pak informuje o jeho pohybu. Po čase sám odpadne.

Jarmila Krojerová se zúčastnila odchytu několika jedinců v CHKO Beskydy i odchytu rysa Kryštofa, jenž se v roce 2016 usadil po několika desetiletích opět v Moravském krasu. Byl to potomek beskydského páru – právě genetická analýza pomohla zjistit, odkud přišel a kdo byli jeho rodiče: „Aby se dostal do Moravského krasu, musel z Beskyd ujít dlouhou cestu, vzdušnou čarou minimálně sto dvacet kilometrů. V loňském roce obdobnou pouť podnikl další rys, ale ten bohužel skončil pod koly aut na dálnici nedaleko Brna.“

Díky obojku Kryštof poskytl spoustu informací o využívání relativně hustě obydlené krajiny Moravského krasu i o své potravní ekologii. Po roce mu obojek odpadl (v důsledku zabudovaného drop-off mechanismu), a ačkoli pomocí dat z fotopastí vědci sledovali jeho pohyb ještě asi tři měsíce, o jeho dalším osudu už nevědí, Kryštof beze stopy zmizel. Odešel? Přejelo ho auto? Někdo ho upytlačil? Nikdo neví.

V blízkosti šelmy
Odborníci z Ústavu biologie obratlovců AV ČR se podílejí i na několika dalších projektech, spolupracují například s Hnutím DUHA Olomouc, s partnery ze Slovenska či se Správou NP a CHKO Šumava. V současnosti se věnují zejména genetickým analýzám vzorků ze všech zmiňovaných oblastí – neinvazivních i invazivních (vzorky z uhynulých zvířat neboli kadávery). Ani práci v terénu, monitoring nebo samotný sběr vzorků rozhodně nezanedbávají.

„Už odmala mě fascinovali velcí savci, speciálně kočkovité šelmy. Pocházím z Ružomberku, který leží na pomezí Nízkých Tater a Velké Fatry, tedy v samém srdci výskytu velkých šelem,“ popisuje Jarmila Krojerová, proč jsou jí tato zvířata sympatická. „Potkat medvěda, vidět jeho stopy, najít jeho trus u nás nebylo vzácností ani v době mého dětství, i o vlcích jsme často slýchali. Rys však byl i tenkrát takovým lesním přízrakem.“ Osobně se s ním setkala až při odchytu, to už však byl lapen v kleci.

Do jeho blízkosti se ale dostala také při dohledávání jeho kořisti nebo při odepínání telemetrického obojku: „I když jsme dle síly signálu z vysílačky byli neuvěřitelně blízko, asi tak patnáct dvacet metrů, neviděli jsme ho. Vždy nás nepozorovaně obešel a zmizel. Z vyprávění kolegů ale vím, že setkání s touto šelmou ve volné přírodě je většinou zcela nečekané a obvykle krátké. Zůstává však zážitkem na celý život.“

Tento článek i další zajímavé texty najdete v časopise A / Věda a výzkum, který vydává Akademie věd ČR.

A / Věda a výzkum 1/2021
1/2021 (verze k listování)
1/2021 (verze ke stažení)

Prestižní časopis Conservation Genetics aktuálně publikoval studii, na níž se podílela právě Jarmila Krojerová. Vědci v ní naznačují, jak lze zajistit dlouhodobou životaschopnost rysích populací v západní a střední Evropě. Více informací najdete v tiskové zprávě.

Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů AV ČR
Foto: Shutterstock; Jana Plavec, Divize vnějších vztahů AV ČR; archiv Ústavu biologie obratlovců AV ČR; Jaroslav Červený

Licence Creative Commons Text a fotografie označená (CC) je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

Přečtěte si také

-->