Češtináři se inspirovali v kurzu Akademie věd pro pedagogy

26. 10. 2018

Jak asi vznikla příjmení Dvořák, Skočdopole nebo Vítámvás? I na těchto otázkách se mohou žáci a studenti základních a středních škol netradiční formou dozvědět více o své mateřštině. Inspirativní jazykovědné a literárněvědné novinky nabídl pedagogům již sedmý ročník Školy českého jazyka a literatury. Akci, která se konala od 22. do 24. října 2018, tradičně uspořádal tým z Ústavu pro jazyk český AV ČR, Ústavu pro českou literaturu AV ČR a Střediska společných činností AV ČR.

Odbornými garanty Školy českého jazyka a literatury pro pedagogy jsou Markéta Pravdová z Ústavu pro jazyk český AV ČR a Robert Kolár z Ústavu pro českou literaturu AV ČR. „Každý rok se snažíme pro češtináře připravit atraktivní program s inspirativními tipy pro výuku. Letos to byla témata spojená s vývojem českého jazyka a literatury. A nechyběla ani živá diskuse o tom, co a jak vlastně učit,“ uvedla Markéta Pravdová.

Organizátoři Školy českého jazyka a literatury Markéta Pravdová a Robert Kolár a přednášející Matouš Jaluška

Příjmení a staroslověnština

První den školy českého jazyka představila pedagogům Žaneta Dvořáková z ÚJČ AV ČR fenomén příjmení jako materiál využitelný ve výuce při opakování pravopisu, morfologie a slovotvorby. „Na příjmeních se dají ukázat nářeční jevy a demonstrovat historický vývoj našeho jazyka,“ zmínila jazykovědkyně.

Vědecká pracovnice brněnského etymologického oddělení ÚJČ AV ČR Ilona Janyšková se v druhé přednášce věnovala Etymologickému slovníku jazyka staroslověnského. Vysvětlila posluchačům, proč se etymologický slovník nejstaršího slovanského jazyka připravuje právě v Brně a upozornila na roli češtiny v tomto lexikografickém díle.

Rukopisy a hlas tiskařské černě

Druhý den, kdy se škola pro pedagogy konala v hlavní budově Akademie věd ČR na Národní třídě, se zájem přednášejících i posluchačů obrátil především k literatuře. Od Matouše Jalušky z oddělení starší literatury ÚČL AV ČR se učitelé dozvěděli zajímavosti o rukopisných médiích jako literární památce z doby před rozšířením knihtisku, zejména na příkladu tzv. Sborníku hraběte Baworovského z roku 1471.

Vedoucí oddělení starší literatury ÚČL AV ČR Daniel Soukup se pak ve svém příspěvku nazvaném „Hlas tiskařské černě – knihy ke zpěvu a rozjímání“ zaměřil na české raně novověké kancionály a písně (Michna z Otradovic, Kadlinský, Motěšický, Bridel a další).

Jak učit literaturu ve 21. století?

Má být cílem středoškolské výuky literatury, aby si studenti u maturity vzpomněli na ruchovce a lumírovce, nebo aby si z hodin češtiny odnesli celoživotní vášeň pro čtení? O tom se diskutovalo třetí den Školy českého jazyka a literatury pro pedagogy, který se odehrál v prostorách Anglického gymnázia v Praze (The English College in Prague).

„Za posledních 30 let se mnohé změnilo a hledá se cesta, jak a co učit – má se výklad omezit jen na základ, podobně jako se učí řidiči v autoškole, nebo mají se snad studenti v hodinách literatury pouze bavit?,“ ptal se v úvodu kolokvia Pavel Janoušek, vedoucí oddělení 20. století a literatury současné ÚČL AV ČR.

Profesní dinosauři a zážitkoví specialisté

„Výkladový půdorys ‚od počátku k dnešku‘ je nevhodný, osnova by měla stát na jiném klíči, žánrovém nebo tematickém,“ řekl na kolokviu Jiří Koten z katedry bohemistiky Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a zároveň externí vědecký pracovník ÚČL AV ČR. Mezi učiteli literatury jsou podle něj dva extrémní proudy. „Takzvaný profesní dinosaurus učí ‚od Homéra kam až to stačím‘, nemá cit pro text a opakuje zděděné osnovy. Druhým extrémem je zážitkový specialista, který bezmezně věří v didaktickou revoluci, vychovává ke čtenářství, ovšem s tím, že je úplně jedno, co žák čte,“ dodal Jiří Koten.

Jak to vidí sami učitelé

V další části vystoupili přímo středoškolští učitelé. Se svými metodami kolegy seznámila například Blanka Činátlová z pražského Gymnázia Jana Keplera. Podle ní je aspekt „zábavy“ v hodinách literatury do jisté míry potřebný. „Výuka musí bavit jak nás učitele, tak studenty, protože kdo sám nehoří, nemůže zapalovat,“ řekla. Základem dobré výuky literatury jsou podle ní texty, nikoli výuka historie literatury. Lépe než znát ruchovce a lumírovce je tak umět pochopit a interpretovat vybrané dílo.

Podobně k výuce literatury přistupuje také Ludmila Čejková z gymnázia Nový PORG. „Text je v centru pozornosti většiny našich hodin, osvědčilo se nám, když celá třída čte stejný titul a debatuje o něm,“ uvedla. Nejen na čtení a porozumění textu, ale i na autorskou tvorbu studentů se pak zaměřuje ve svých hodinách Josef Soukal z Gymnázia Ústavní v Praze 8. O literárních seminářích pro septimány a oktavány propojující literární příběhy se životem pak hovořila Veronika Valíková Šubová z Arcibiskupského gymnázia.

Související:

Škola českého jazyka a literatury pro pedagogy: víte, co je „storola“ či „ďerek“?

Letní vědecký kemp – I učitelé se rádi učí

Proč a jak učit o komiksu? Poradí na Veletrhu vědy

Připravila: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Viktor Černoch, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR