Vychází kniha o pohyblivých hranicích středovýchodní Evropy 1938–1939

09. 10. 2023

Tisíce židovských mužů, žen a dětí živořili na hranicích středovýchodní Evropy. Bydleli a přespávali v lesích, močálech, opuštěných domech i lodích – v zemi nikoho. Zpět do země, kde byli občany, nesměli. Do té, kam měli ve spěchu namířeno, také ne. Dějiny zemí nikoho v krátkém, ale intenzivním období 1938 až 1939 odkrývá kniha Michala Frankla. Nucený pobyt Židů v zemi nikoho ještě před začátkem druhé světové války je dodnes historiky nedostatečně probádán. Podle autora knihy je to zásadní moment dějin holokaustu, podobně jako anšlus Rakouska nebo křišťálová noc v Německu.

Kniha Občané země nikoho. Uprchlíci a pohyblivé hranice středovýchodní Evropy 1938–1939 představuje kompletní analýzu země nikoho na konci třicátých let 20. století, a to na půdorysu čtyř konkrétních příkladů vyhánění Židů na československé, maďarské a polské hranici, jež v důsledku vedly k vytvoření země nikoho: nucenou migraci Židů z Rakouska po anšlusu, vyhánění ze Sudet po Mnichovské dohodě, ze Slovenska a tzv. Polskou akci nacistů, kteří za hranice Polska vyhnali na 17 000 lidí.

„Tito lidé během roku 1938 a dále až do začátku druhé světové války živořili na polích či nedostavěných silnicích, ale také na rezavé vlečné lodi či v polorozpadlém mlýně, bloudili pohraničními lesy a močály. Špatné materiální podmínky a nepřízeň počasí je poznamenala psychicky i fyzicky. Řada z nich – přesný počet není znám – zde zemřela,“ říká autor knihy Michal Frankl. „Cílem těch, kdo židovské spoluobčany z Československa, Polska nebo Rakouska na hranici vyhnali a tam zadržovali, však nebyla fyzická likvidace. Země nikoho byla formou naprostého, extrémního vyloučení ze společnosti, a tak ji vnímali též současníci,“ upozorňuje historik.

Kniha se zabývá souvislostmi mezi geopolitikou a pohybem hranic, vyháněním lidí, měnícím se pojetím občanství a vyloučením v zemi nikoho. „Uprchlickou zkušenost v prostoru hranice i posouvání hranic občanství analyzuji nejen „shora“, tzn. na základě zákonných předpisů a zpráv státní provenience, ale také – a zejména – „zdola“ s pomocí svědectví, reakcí a odvolání uprchlíků a zpráv lidí, kteří jim pomáhali,“ popisuje autor.

Mapa Evropy se měnila už před začátkem války

Pojem země nikoho se používal již v roce 1938. Jeho historie sahá do středověku a týká se například prostorů, v nichž byli odděleni nemocní v době epidemií. Později získal tento pojem větší váhu jako kulturní kód pro první světovou válku, jako odkaz na nedávnou zkušenost s odloučením od rodiny a společnosti, existenciálním nebezpečím a vystavením životnímu prostředí mezi zákopy.

„Země nikoho let 1938 a 1939 je výsledkem zničení meziválečného mezinárodního režimu, narušení suverenity států a odstranění ochrany menšin. Politická mapa středovýchodní Evropy se dramaticky překreslila ještě před prvními výstřely druhé světové války,“ zdůrazňuje Michal Frankl.

Publikace právě nyní vychází v knižní řadě Židé – Dějiny – Paměť a společně ji vydávají Nakladatelství Lidové noviny, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR a Masarykův ústav a Archiv AV ČR. Vznikla s podporou grantové agentury ČR v rámci řešení projektu Občané země nikoho. Židovští uprchlíci a eroze občanství ve středovýchodní Evropě, 1935–1939.

Více informací:
Mgr. Michal Frankl, Ph.D.
Masarykův ústav a Archiv AV ČR
frankl@mua.cas.cz

TZ ke stažení