Učíme se, vybavujeme si a zapomínáme. Co dokáže paměť a jak ji přelstít?

Jediný milimetr krychlový lidského mozku dokáže pojmout zhruba tolik dat jako 1400 výkonných počítačů. Jak naše paměť funguje? Proč si snáz vybavíme dávný trapas z dětství než před týdnem přečtenou knihu? A jak paměť „hacknout“ ve svůj prospěch? Dozvíte se v novém čísle časopisu A / Easy.

Tvůrci filmu V hlavě je znázornili jako barevné kuličky uložené v mozku, v Harrym Potterovi zase vypadaly jako tekutá vlákna světla. Ve skutečnosti vzpomínky pevnou podobu nemají. Vznikají stejně jako všechny paměťové stopy změnami toho, jak spolu nervové buňky komunikují na svých spojích neboli synapsích. Schopnosti měnit intenzitu těchto spojů se říká synaptická plasticita a právě ta nám umožňuje si pamatovat, učit se i zapomínat.

Průřez mozkem s jednotlivými centry důležitými pro fungování paměti (CC)

Lidská paměť se od počítačové značně liší. Zatímco informace uložené v kompu zůstávají neměnné, paměťové stopy v mozku neustále podléhají změnám. Zeslabují, zesilují, posouvá se jejich význam… Naše vzpomínky proto rozhodně nejsou přesným odrazem reality. I když jste tedy přesvědčeni, že máte oběd s kamarádem v hlavě do nejmenšího detailu, pamatujete si jen to nejdůležitější: protivnou obsluhu, vyšeptalou kofolu, ale naprosto božský burger. Zbytek si už mozek dopočítal, a to buď správně, nebo špatně.

Vzpomínky se navíc s každým vybavením trochu mění, přepisují se. „Snadno tak vznikne vzpomínka falešná, kdy si živě vybavujeme události, které se nikdy nestaly, nebo zážitky jiných lidí jako své vlastní,“ říká neurovědec Aleš Stuchlík z Fyziologického ústavu AV ČR.

Šuplíky na vzpomínky
Paměť se rozlišuje třeba podle toho, co do ní ukládáme. Epizodická uchovává informace o událostech, do sémantické se pěchují vědomosti, procedurální obsahuje dovednosti, zatímco prostorová umožňuje orientaci v prostředí. V prospektivní paměti se zase drží naše plány do budoucna. Každý z těchto typů se kóduje v jiných oblastech mozku.

Aleš Stuchlík z Fyziologického ústavu AV ČR (CC)

Jak se z vjemu stane vzpomínka? Podnět nejprve skrz naše smysly putuje do senzorické (ultrakrátké) paměti. Něco jako jeho otisk se v mozkové kůře uchovává do dvou sekund. Pokud vjem vyhodnotíme jako podstatný, putuje do paměti krátkodobé, kde přetrvává několik sekund až minutu. Její kapacita je omezená na pět až devět prvků, takže víc než jedno telefonní číslo do ní nenacpete. Zejména během spánku se pak paměťová stopa procesem tzv. konsolidace dostává do dlouhodobé paměti, kde může zůstat hodiny, dny i celý život.

Když mozek zmáčkne delete
Kde mám mobil? Jak bylo to heslo k wi-fi? Zapomínání se tváří jako náš úhlavní nepřítel. Jde přitom o klíčový proces pro správné fungování mozku. „Je to vlastně vysoce adaptivní forma neuroplasticity. Mozek tímto způsobem filtruje informace, aby se jimi nepřehltil. Zapomínání tedy není chyba, ale nutnost,“ vysvětluje neurovědec Aleš Stuchlík. O úklid nepotřebných vzpomínek se starají třeba mikroglie, což jsou jakési améby, které cestují naším mozkem a požírají mimo jiné nefunkční synapse mezi neurony.

Proces přirozeného zapomínání jako první studoval německý psycholog Hermann Ebbinghaus na konci 19. století. Vymyslel 2300 nesmyslných slabik, jejich řady se učil nazpaměť a zapisoval si, jak dlouho je udrží v hlavě. Na základě těchto experimentů pak ustanovil křivku zapomínání znázorňující, jak rychle člověk zapomene novou informaci, pokud si ji nezopakuje.

Podle ní nejvíce vypustíme v prvních minutách po biflování. Zhruba do hodiny zmizí asi polovina naučeného. Po prvním dni se pak rychlost zapomínání snižuje. Po týdnu zůstává v paměti asi čtvrtina informací, které však již udržíme poměrně dlouho. Tento proces se dá „hacknout“ opakováním. Ideální je osvěžit si látku v den učení a pak druhý, sedmý a dvanáctý den.

Ebbinghausova křivka zapomínání doplněná o křivku řízeného učení (CC)

Nejčastěji nám ovšem z paměti vypadávají vlastní jména. Podle některých výzkumů zapomeneme pětadevadesát procent z nich v prvních pěti sekundách po vzájemném představení. Špatně se nám pamatují také čísla a slovíčka. Naopak trapas ze školní jídelny máme před očima i po letech. Mozek totiž upřednostňuje vzpomínky spojené s emocemi, zejména negativními. „Z neurobiologického hlediska je smyslem této selekce zajistit přežití – pokud jsme v minulosti zažili stresující situaci, mozek nás připravuje na to, abychom se podobným situacím příště vyhnuli,“ vysvětluje Aleš Stuchlík.

Hlava jako pátrací balon
Dokázal odrecitovat celé básnické sbírky v jazycích, kterým nerozuměl, překreslit komplexní matematické vzorce, ačkoli je viděl jen pár sekund. Vše, co si zapamatoval, mu navíc zůstalo v hlavě až do konce života. Mozek ruského novináře Solomona Šereševského ve své době fascinoval svět. Lidem s podobně enormními paměťovými schopnosti se říká mnemonisté. Jejich vlohy mohou souviset se synestézií, což je druh vnímání, při němž se propojují smyslové prožitky. Lidé díky ní například vidí barvy v hudbě nebo se jim slova propojují s vůní či chutí.

V souvislosti s pamětí se ale traduje i hodně nepravd. Tak třeba že leváci jsou na tom s její kapacitou líp než praváci, což se nikdy nepotvrdilo. Nebo že poslech Mozartovy hudby vede k lepším paměťovým výkonům, ačkoli věda existenci tohoto efektu opakovaně zpochybnila. Jedním z nejrozšířenějších mýtů je, že paměť nutně slábne s věkem. Podle výzkumů je však ve zdravém stárnutí úbytek neuronů téměř minimální. Nové neurony a synapse navíc vznikají i ve stáří. Krom toho mozek podobně jako sval tréninkem sílí. Senior, který na sobě maká, tak může mít lepší paměť než lenivý dvacátník.

Doping pro mozek
Kdo chce, aby jeho paměť vzkvétala, měl by dbát na trojici faktorů, které na ni působí jako dokonalý životabudič: klíčem k podpoření synaptické plasticity je mentální aktivita – čím víc mozek zatěžujeme, tím je silnější. Začněte se učit svahilsky, zkuste hru na ukulele, kupte si novou deskovku, brainstormujte s přáteli. Vaše paměť vám poděkuje.

Neuroplasticitu lze podpořit taky sportem. „Pohyb zvyšuje prokrvení mozku. Navíc se při něm ve svalech tvoří laktát, který funguje jako palivo pro neurony,“ popisuje Aleš Stuchlík. Třetím faktorem je kvalitní spánek (sedm až devět hodin denně), v němž váš mozek dostane možnost konsolidovat vzpomínky a opravit poškozené spoje.

Informace se do paměti ukládají nejen během spánku, ale také v období klidu. Odborníci proto doporučují učit se v krátkých intervalech s pravidelnými přestávkami. Efektivně funguje metoda pomodoro pojmenovaná podle minutky na vaření ve tvaru rajčete. Podle ní má vždy po pětadvaceti minutách intenzivní práce následovat pět minut odpočinku, kdy si třeba trochu zacvičíme. V hlavě nám pak toho zůstane prokazatelně víc.

Účinnost techniky pomodoro už vědci prostudovali i na molekulární úrovni.

Hrátky s pamětí

Paměť se dá podpořit nejrůznějšími technikami. S jejich pomocí si je každý schopen nacpat do hlavy obrovské množství informací. Následující fígle přeměňují těžko zapamatovatelná čísla, jména nebo slovíčka na poutavé obrazy, na které naše paměť slyší. A čím absurdnější, směšnější či nechutnější tato spojení jsou, tím lépe. Emoční náboj totiž intenzitu vzpomínky posiluje.

• Příběh napoví
  Sněhulák se přivalil k bankomatu. Potkal tam labuť, která mu však nečekaně nasadila pouta a přivázala ho k židli, až se roztekl. Dílko z pera začínajícího surrealisty? Kdepak. V podobně bizarní „storce“ si můžete do hlavy uložit třeba svůj PIN (v tomto případě 8234). Lidský mozek si příběhy pamatuje až překvapivě dobře, z čehož paměťové techniky taky těží. Ta, kterou jsme teď použili, využívá podobnosti tvarů čísel s věcmi.
• Říkanky nad zlato
  Obojetné souhlásky vysype díky větičce BeFeLeMe Pes Se VeZe z rukávu snad každý. Podobných mnemotechnických pomůcek, které pomůžou udržet v hlavě těžko zapamatovatelné, existují kvanta. Nejčastěji jde o tzv. akrostika, tedy věty, jejichž slova začínají na počáteční písmena pojmů, které si chceme zapamatovat.
• Master systém
  Tato technika usnadňující ukládání čísel do paměti vznikla na území dnešního Německa před čtyřmi stovkami let. Ke každé číslici od jedničky do devítky se podle speciálního klíče přiřadí konkrétní souhláska, která ji trochu připomíná (1 = t; 2 = n, protože má dvě nožičky; 3 = m, jelikož má tři nožičky). Shluky souhlásek by se ale pamatovaly obtížně, a proto technika využívá i samohlásek, které fungují jako výplň a umožňují vytvářet slova. Číslovce 33 tak odpovídá výraz „máma“, číslu 11 zase „táta“. A máme-li slova, můžeme vymýšlet příběhy, díky nimž člověk dokáže pojmout prakticky neomezené množství čísel. Zapamatovat si telefon na kamaráda je potom prkotina – zašifrujete si ho do věty, kterou ovládnete za pár vteřin.
• Cestou necestou
  Římský politik Cicero a další antičtí řečníci udivovali davy několikahodinovými monology bez využití poznámek. Že by starověcí myslitelé disponovali lepší pamětí? Kdepak! Jen už tehdy ovládali nejgeniálnější paměťovou techniku vůbec: systém loci neboli metodu paměťových paláců či cest. Tento „hack“, který používal i seriálový Sherlock Holmes, spočívá v tom, že si ve známém prostředí vytvoříte cestu s logicky uspořádanými body a k nim přiřadíte informace, jež si chcete zafixovat. Prostor si totiž z evolučních důvodů pamatujeme skvěle. Chcete-li si uložit nákupní seznam o deseti položkách, postačí vám paměťová cesta po vlastním těle nebo autě. Určíte si body a pak už jen přiřazujete: na stěrač si „navěsíte“ jogurt, což propojíte s představou, jak se rozpatlává po předním skle, na anténu si napíchnete okurku… Pokud si potřebujete zapamatovat větší množství informací, zvolte vícebodovou trasu, třeba do školy či práce nebo po svém bytě. Věřte, že si takto dokážete vtěsnat do hlavy hodinovou prezentaci, stovku slovíček i všechny paragrafy občanského zákoníku. Stačí trénovat!

Text zde na webu vychází z článku, který v plném rozsahu vyšel na stránkách aktuálního A / Easy 1/2025:

1/2025 (verze k listování)
1/2025 (verze ke stažení)

Časopis A / Easy vydává Akademie věd ČR. Výtisky zasíláme zdarma všem zájemcům. Kontaktovat nás můžete na adrese predplatne@ssc.cas.cz.

Text: Radka Římanová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR; Shutterstock; archiv redakce

 Text a fotografie označené CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

Přečtěte si také

• Nádorové buňky jako zlodějky. Jak posílit imunitní systém, aby na ně vyzrál?
• Nová sloučenina chrání kostní buňky, může pomoci pacientům s cukrovkou
• Růst listů, kořenů, kvetení i rozmnožování aneb Za vším hledej hormon
• Řekni mi to vůní. Pachová komunikace řídí životy zvířat i lidí
• Luční kvítí klíčem k poznání evoluce. Vědci popsali DNA chromozomu Y
• Jak se mozek zotavuje po mrtvici? Odpovědi přináší studie českých vědců
• Čirok produkuje unikátní pyl. Může být cestou k pěstování odolnějších plodin
• Jak opravit míchu: Kristýna Kárová zkoumá možnosti obnovy nervových buněk
• Prodělali jste černý kašel? Přihlaste se do unikátní studie českých odborníků
• Jak buňky reagují na stres? Tým zpřesnil popis vzniku protistresového proteinu