Zahlavi

Vědci zmapovali vztahy mezi bércouny, příbuznými slona

18. 03. 2021

Vzhledem připomínají hlodavce, ale evolučně jsou příbuznější slonům nebo mořským sirénám. Řeč je o afrických bércounech. Mezinárodní tým biologů pod vedením Josefa Bryji z Ústavu biologie obratlovců AV ČR nyní odkryl evoluční vztahy mezi jednotlivými druhy těchto drobných živočichů. Získané výsledky dokazují, jak málo dosud víme i o tak významných skupinách organismů, jako jsou savci.

Většina bércounů žijících v savanách subsaharské Afriky vzhledem připomíná krysy nebo přerostlé rejsky s protáhlým nosem, podle kterého se jim anglicky říká „elephant-shrew“, což lze přeložit jako „slonorejsek“. I když byli původně řazeni k rejskům či jiným hmyzožravcům, až genetické analýzy z počátku 21. století doložily, že jejich blízcí příbuzní jsou právě sloni.

Na rozdíl od slonů se ale o bércounech ví velmi málo. V minulém roce rozvířilo klidné vody znovuobjevení bércouna somálského americkými vědci, kteří nalezli jeho populaci ve vyprahlých polopouštích v Džibutsku na východě Afriky. Genetická analýza pak prokázala, že se jedná o evolučně velmi odlišnou starobylou větev, a následně byl pro tohoto bércouna vytvořen samostatný rod Galegeeska. Vědci původně předpokládali, že se vyskytuje pouze na malém a velmi málo prozkoumaném území tzv. Afrického rohu v oblasti Somálska. 

Slon africký
Sloni afričtí, příbuzní bércounů, žijí ve stejném typu ekosystému v severní Keni.

Chyba v databázi
Čeští vědci z Ústavu biologie obratlovců AV ČR pod vedením Josefa Bryji a jejich kolegové z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Severtsovova ústavu Ruské akademie věd v Moskvě nicméně zjistili, že mytický bércoun somálský má blízkého příbuzného. Je jím bércoun rezavý, široce rozšířený druh v somálsko-masajské savaně, která se táhne od severní Tanzanie až po východní Etiopii. Výsledky jejich bádání publikoval prestižní časopis Journal of Zoological Systematics and Evolutionary Research.

Bércoun rezavý by měl tedy také patřit do loni vytvořeného rodu Galegeeska. Oba druhy jsou si navíc podobné i vnějším vzhledem – proč tedy jejich příbuznost nepotvrdila loňská studie amerických zoologů, kam zahrnuli i bércouna rezavého?

„Všechny předchozí genetické studie bércounů byly založeny na sekvencích z nejrozsáhlejší veřejné databáze GenBank. A ten, kdo je do té databáze před dvaceti lety vložil, bércouna rezavého špatně určil,“ vysvětluje Josef Bryja. „I když množství dostupných dat neustále narůstá, řada z nich může být velmi zavádějících. Je proto zcela nezbytné se znovu vydávat do míst, kde zvířata žijí, a získat nejen nový materiál pro genetické analýzy, ale i komplexní obraz o jejich životě a prostředí,“ upozorňuje biolog.

Další noví bércouni
Pro vyřešení fylogenetických vztahů mezi jednotlivými skupinami bércounů vědci použili molekulárně-genetické přístupy. „Už předběžné analýzy ukázaly, že se v našem materiálu z východní Afriky vyskytují geneticky velmi odlišní bércouni, pro které by bylo potřeba nalézt nové rodové jméno. Proto jsme se zaměřili na analýzu kompletního materiálu této skupiny,“ říká Jarmila Krásová, doktorandka na Jihočeské univerzitě a Ústavu biologie obratlovců AV ČR a první autorka studie. „Nejenže jsme vyřešili fylogenetické vztahy mezi savanovými bércouny a zrekonstruovali jejich evoluční historii, ale také jsme zjistili, že se zde vyskytuje několik linií, které by měly být popsány jako nové druhy.“

Jarmila Krásová
První autorka článku v časopise Journal of Zoological Systematics and Evolutionary Research Jarmila Krásová v jižní Etiopii

Během měsíčního terénního výzkumu v Angole se vědcům například podařilo získat vzorky dvou druhů bércounů a minimálně u jednoho z nich se jedná o nový druh. „Nicméně správně ho taxonomicky popsat je běh na dlouhou trať,“ říká Jarmila Krásová.

Týmu Josefa Bryji se nedávno podařilo popsat další dva nově objevené africké živočišné druhy – myšovité hlodavce rodu Stenocephalemys. Na rozdíl od bércounů vyhledávají vysokohorské svahy v Etiopii a perličkou je, že část DNA „ukradli“ svým příbuzným. Více o zlodějíčcích genetické informace najdete v článku Až na vrcholky hor šplhají hlodavci, nově popsaní díky biologům AV ČR.

Text: Jana Bečvářová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, na základě podkladů Ústavu biologie obratlovců AV ČR
Foto: Alexandra Hánová, Radim Šumbera, Matěj Lövy

Přečtěte si také