Zahlavi

O ideálech i deformování československých dějin hovořili historici v paláci Žofín

24. 09. 2018

Československo, náš společný domov. Tak zněl název slavnostní přednášky 24. září v paláci Žofín, která měla v letošním jubilejním roce výjimečný formát. Propojila český a slovenský pohled na iluze a deziluze společného státu.

„Jsem přesvědčena, že dnešní přednášející nám všem pomůžou vnést více světla do často velmi plodných, ale mnohdy také nelehkých vztahů, které provázely existenci společného státu a které vyústily rozdělením Československa před pětadvaceti lety. Ráda však konstatuji, že i přes toto rozdělení jsou vztahy obou zemí nadmíru přátelské,“ řekla na Žofíně předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová, podle níž v kultivaci našich vzájemných vztahů hrála věda vždy klíčovou roli. Předsedkyně také ocenila, že se přednášek ujali „dva největší znalci historie československého státu“, a to Roman Holec z Historického ústavu Slovenské akademie věd a Jan Němeček z Historického ústavu Akademie věd ČR.

 

V kalhotách a s cigaretou

Podle slovenského historika Romana Holce vstupovali obyvatelé Slovenska do nového státu s rozporuplnými pocity a identifikovali se s ním pomalu a váhavě. „Obrazy prezidenta Masaryka len postupne a až v priebehu prvých rokov nahrádzali na úradoch – hlavne v maďarskom etnickom prostredí – obrazy maďarských národných hrdinov a politikov,“ uvedl Roman Holec. Zdůraznil, že po neklidných válečných letech lidé toužili především po klidu a sociálních jistotách, které jim Československo nezaručovalo. Podle slovenského historika se sice Masarykova republika silně vymezovala proti mnohonárodnostní monarchii, na jejíž troskách vyrostla, přitom však nebyla „ničím iným ako monarchiou v malom“.

Nový stát bojoval také s velkými sociálními a ekonomickými rozdíly. Podle Holce industrializované české země dosahovaly západoevropského tempa růstu, zatímco Slovensko bylo agrární zemí se řadou zaostalých regionů, nemluvě o Podkarpatské Rusi, nacházející se „hlbboko v 19. storočí “. Propastné však byly rozdíly i v mentálním nastavení a stavu občanské společnosti.

„Pozrime sa len na postavenie ženy, ktorá prichádza na Slovensko z Čiech v nohaviciach, s cigaretou v ústach, so spolkovými aktivitami, s plavacím úborom, s tenisovou raketou a různymi ďalšími voľnočasovými aktivitami. Republika priniesla všetkým ženám volební právo, a to aj slovenským, čím ich z večera do rána postavila z podceňovanej a zaznávanej ‘polovice obyvateľstva’ do úlohy významného politického faktora.“

Slovenský historik Roman Holec připomněl i rozdílné postavení žen

 

Zápas o duši Slováka

Historik tak nastolil zásadní otázku: Kdo vlastně byli ti Čecho-Slováci, o kterých psal dobový britský tisk jako o „slovanských extremistech“? Existovalo vůbec něco takového jako Čecho-Slovák? Jak moc se znali navzájem ti, kteří se spolu rozhodli žít?

„Čech bol od nepamäti Čechom, Moravan Moravanom a Slovák? Roku 1918 vám málokto z nich povedal, že je Slovákom, národná identita bola na veľmi nízkom stupni a jej kolískou sa stali až demokratické pomery Československa. Bol to vlastne nechcený výsledok zápasu medzi poľskou, maďarskou a československou propagandou o dušu Slováka a jeho štátnu lojalitu. Propaganda troch navzájom si konkurujúcich štátov vytvorila na Slovensku bludný kruh, v ktorom jeden vylučoval druhého, až nakoniec obyvateľ nového Slovenska musel prísť k poznaniu, že nie je ani Maďar, ani Čech, ani Poliak, ale čosi osobitné – zostávala len slovenská alternatíva,“ konstatoval slovenský historik.

Roman Holec se věnoval i okolnostem rozpadu obou států a způsobu formování historické paměti. Otevřeně přitom mluvil o národních halucinacích, kastrovaných dějinách a „komplexu malosti voči bývalému a úspešnému väčšiemu štátu, ktorý v historickej pamäti väčšiny ani zďaleka nebol taký démonický, ako by ho mnohí chceli vidieť, práve naopak. A tak sa z pamäti radšej vytláča a deformuje sa jeho obraz“. Svoji přednášku uzavřel porovnáním protikladných emocí, s jakými Slováci vstupovali do 20. a 21. století. Zatímco první mezník přijímali vysloveně poraženecky, ten druhý vítali s obrovským optimismem.  Slovenský historik dodal, že nadšení bylo na místě, protože „tento storočný a mimoriadne úspešný príbeh mohol byť Slovákmi napísaný len vďaka existencii Československej republiky, kde našli na 75 rokov spoločný domov s Čechmi“.

 

Co dostalo Československo do vínku

Také český historik Jan Němeček ve své přednášce zdůraznil obtíže, s kterými společný stát vznikal: český národ musel o své „postavení tvrdě zápasit především s českými Němci, kteří si uchovali dominantní postavení“, zatímco Slováci se potýkali se soustavným maďarizačním tlakem.

„A tak se do vínku mladého státu promítala i rozdílná zkušenost Čechů s Němci a Slováků s Maďary,“ ohlédl se za počátky Československa Němeček, podle něhož byl centralizmus v okamžiku vzniku státu jediným možným řešením, jak spojit tyto rozdílné celky dohromady.

Podle českého historika Jana Němečka se Češi a Slováci navzájem potřebovali

„Pro oba státotvorné národy existence ve společném státě představovala z hlediska jejich budoucnosti jediné světlé východisko, a proto se Češi a Slováci potřebovali. Jakékoliv jiné řešení by pro oba národy bylo negativnější,“ uvedl Němeček. Podle něj si masarykovská republika v porovnání s ostatními režimy v této části Evropy uchovala za daných podmínek „vysokou míru demokracie, možná tu nejvyšší možnou“. Jak upozornil historik, neměli bychom dnes zapomínat, že Československo se ve své době stalo domovem nejen pro Čechy a Slováky, ale také pro tisíce Rusů, kteří prchali před bolševiky, a dále tisíce německých antifašistů.

 

74 let, 2 měsíce, 4 dny

„I když si někteří ze současníků možná myslí, že Československo byla zbytečná zatáčka v dějinách, že společná republika netrvala tak dlouho a že podle nich mnoho neznamenala, je to omyl. Na historii je třeba se dívat v kontextu, reálně očima činů a událostí, nikoliv paušalizujícimi odsudky,“ vymezil se proti kritikům první republiky Němeček.

Podle něj měli naši předkové, kteří Československo vytvářeli, v sobě velmi silný pozitivní náboj a chtěli vytvořit celek, který bude mít trvalejší hodnotu pro oba národy. „Na to bychom neměli zapomínat, když čteme teze o vymyšleném československém státu, jenž údajně vzniknul proti vůli a zájmům všech svých sousedů a nejméně třetiny svých vlastních obyvatel.“

Česko-slovenský státní rozchod označil Jan Němeček za „rozchod přátel“ a vztah Čechů a Slováků přes všechny peripetie za vztah nejbližších národů. Podle Němečka je intenzivní i dnes a znamená obdivuhodný příklad v současné Evropě, v níž se více než přátelství a spolupráce akcentují rozdíly a nedůvěra.

„Byl zde společný stát, který 74 let, 2 měsíce a 4 dny spojoval Čechy a Slováky, stát, na který můžeme býti hrdi a který se stal pro budoucnost obou našich národů základem, na kterém můžeme budovat naši českou a slovenskou budoucnost,“ uzavřel svou přednášku Jan Němeček.

 

Profily přednášejících:

Prof. PhDr. Roman Holec, DrSc.

Historik 19. a 20. století působící na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a v Historickém ústavu Slovenské akademie věd. Je autorem 15 monografií, spoluautorem 10 syntéz, editorem 5 publikací (z toho tří zahraničních) a autorem přes 200 studií, které mu vyšly spolu ve třinácti zemích světa. Je jedním z nejžádanějších slovenských historiků v zahraničí.

Doc. PhDr. Jan Němeček, DrSc.

Historik zabývající se dějinami československého státu. Pracuje v Historickém ústavu Akademie věd ČR jako zástupce ředitele. Přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice. Je autorem či spoluautorem 12 monografií, 26 knižních edic a více než 120 studií publikovaných doma i v zahraničí. Od roku 1996 vede ediční projekt Dokumenty československé zahraniční politiky.

Tiskovou zprávu k 25 letům spolupráce mezi AV ČR a Slovenskou akademií věd, včetně vybraných projektů najdete zde.

 

Související články:

Na Žofíně se budou historici ohlížet za československou minulostí

Okolnosti mnichovské dohody představuje výstava pod záštitou AV ČR

 

Připravila: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Pavlína Jáchimová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Na úvodním snímku: Přednášku z cyklu Akademie věd ČR – špičkový výzkum ve veřejném zájmu zahájili předsedové obou Akademií věd: Eva Zažímalová a Pavol Šajgalík

Licence Creative Commons