Když auta létají a kulky zatáčejí aneb Fyzikální chyby ve filmech

Nad schopnostmi hrdinů stříbrného plátna občas zůstává rozum stát. Vidí skrz zdi, střílejí až za roh a gravitační zákony jako by se jich ani netýkaly. Jaké filmové přešlapy nadzvedávají vědce ze židlí? Na stránkách časopisu A / Easy jsme si na ně posvítili s Janem Kaufmanem z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR.

Poletíme?
Autobus číslo 2525 plný cestujících se řítí po dálnici. Sandra Bullock coby civilistka, která se ocitla za volantem, nemůže ani trochu zpomalit. Jinak by explodovala bomba, již do vozidla nastražil šílený vyděrač. Situaci se přímo ve vozu snaží vyřešit mladičký Keanu Reeves v roli policisty. Od kolegů se však vysílačkou dozví, že před nimi leží propast. Dálnice totiž ještě není hotová a chybí zhruba patnáct metrů vozovky. Jiná možnost než pokusit se úsek přeskočit není.

„Šlápni na to,“ vykřikne tedy a řidičce nezbývá než přidat plyn. Pasažéři se modlí, konec silnice je na dohled a hop! Jak ikonická scéna z dvouoskarového amerického thrilleru Nebezpečná rychlost z roku 1994 dopadne? K údivu vědců dobře: Autobus chybějící část přeletí a šoférce se po dopadu podaří pokračovat v jízdě. Jen bomba tiká dál.

Keanu Reeves a Sandra Bullock ve snímku Nebezpečná rychlost

Co tady nehraje?
Všechna tělesa vržená do prostoru se v gravitačním poli Země pohybují po tzv. balistické křivce, která má tvar paraboly. Jakmile by tedy autobus opustil pevný povrch silnice, okamžitě by začal vlivem gravitace padat po zakřivené dráze dolů. Ve filmu se však samovolně vznese „čumákem“ vzhůru, což je nesmysl.

Chybějící úsek dálnice by mohl překonat, jen pokud by mu ke skoku dopomohla rampa či můstek ve správném úhlu na konci hotové části vozovky. Nic takového ale ve scéně nevidíme. Hypoteticky by díru mohl jen tak tak přeletět ještě v případě, že by zrychlil na víc než 370 km/h, což je však technicky nemožné.

Přibliž to!
Neznámý vrah uprchl z místa činu. Kriminalisté musejí projet nekonečné hodiny videozáznamů z průmyslových kamer z okolí a pokusit se ho identifikovat. „Tohle je přeci náš zavražděný,“ řekne vzrušeně jeden z nich a ukazuje spolupracovníkům na monitoru rozmazanou postavu, jak se s někým hádá.

„Přibliž to stokrát! Teď přidej kontrast a ostrost a vyhlaď to,“ radí mu parťák přes rameno. Ve chvíli mají před sebou detailní snímek oběti. Pak už jen stačí znovu zazoomovat, zaměřit se na odraz v jejím oku a „vytáhnout“ z něj dokonale ostrý portrét vraha. „Máme ho!“ vykřikne vyšetřovatel nadšeně.

Filmový Mr. Bean názorně ukazuje, že zvětšení části obrazu má své meze.

Co tady nehraje?
Zatímco televizní detektivové dokážou z rozmazané skvrny rekonstruovat jasný portrét pachatele, skuteční kriminalisté narážejí na fyzikální limity. Bezpečnostní kamery totiž většinou mají dost nízké rozlišení, a navíc často natáčejí jen několik snímků za sekundu. Když takový záznam jednoduše zvětšíte, dostanete pouze větší rozmazané kostičky.

Současné pokročilé metody sice umějí zkombinovat informace z několika snímků do ostřejšího obrazu s větším rozlišením a odhalit tak věci, které v původním videu lidským okem viditelné nebyly, ani zdaleka se však neblíží stonásobnému přiblížení. Scénu zvládnou zvětšit třeba dvakrát. Filmaři se nicméně tváří, že mají k dispozici nekonečnou kvalitu obrazu, a tak se to v detektivkách (např. Kriminálka Miami nebo Kriminálka New York) magickým pokynem „Enhance!“ (Vylepši to!) jen hemží. Podívejte se.

Filmovým postavám se také často na obličeji zrcadlí slova přímo ze sledované obrazovky. Aby to bylo možné, musely by místo do monitoru zírat do projektoru. Tento efekt využívají hlavně akční snímky pro oživení jinak nezajímavých záběrů.

Sledování odpálené rakety ve Skále z roku 1996

Neposedné kulky
Obyčejný chlapík Wesley Gibson (James McAvoy) zjistí, že jeho otec byl šéfem tajné organizace nájemných vrahů a má převzít rodinnou firmu. Teď je na dvojici mentorů v podání Angeliny Jolie a Morgana Freemana, aby z něho udělali zabijáka. Součástí výcviku je i naučit se měnit trajektorii střely pouhým švihem ruky, což díky sugestivním metodám svých učitelů rychle ovládne. „Obstřelit“ svůdnou Angelinu i mrtvé prase a trefit se do terče za ním tak pro Wesleyho v americkém akčňáku Wanted (2008) vmžiku není žádný problém.

Co tady nehraje?
Zatímco třeba fotbalový míč můžou hráči díky tzv. Magnusovu jevu nakopnout tak, že v letu skutečně zatočí, při střelbě z moderních zbraní nic takového možné není. Projektily totiž nejsou kulaté a hlaveň je z geometrické podstaty nedokáže roztočit kolem osy kolmé k jejich letu. Jde o protáhlé válečky, které se po opuštění zbraně sice díky spirálovitým drážkám v hlavni opravdu točí, jenže kolem své dlouhé osy souběžné s dráhou letu.

Tento typ rotace jim dodává stabilitu a přesnost. Švihnutí rukou při výstřelu nemůže trajektorii střely po opuštění hlavně nijak ovlivnit. Aby se dráha projektilu zakřivila, musela by na něj působit nějaká boční síla, která v tomto případě jednoduše není – a síla lásky k Angelině se nepočítá.

Rotace kolem podélné osy střely zajišťuje stabilitu a přesnost.

Pusť mě!
Astronauti Ryan Stoneová a Matt Kowalski v podání Sandry Bullock a George Clooneyho přišli ve snímku Gravitace (2013) po zásahu vesmírným smetím o svůj raketoplán, a tak se spojení popruhem pokoušejí dostat k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS), aby se zachránili. Když se k ní konečně přiblíží, nedaří se jim zachytit, a navíc se popruh přetrhne. Stoneová se nakonec zamotá do lan natažených od stanice, ale Kowalski letí dál.

Mladé astronautce se sice povede ho zadržet, jenže kolegu to pořád táhne pryč a strhává s sebou i ji. V tu chvíli se Kowalski rozhodne hrdinně obětovat. „Musíš mě pustit, jinak zemřeme oba,“ řekne klidně a odpojí se od popruhu, který Ryan třímá v ruce. „Neee!“ křičí zdrcená žena, zatímco její mentor nenávratně mizí v černotě vesmíru.

George Clooney ve filmu Gravitace

Co tady nehraje?
Po zachycení lanem u ISS se pohyb obou astronautů ve stavu beztíže ustálil. Podle prvního Newtonova zákonu totiž těleso setrvává v klidu nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu, není-li nějakou silou nuceno to změnit. Díky setrvačnosti by tedy dvojice spojená provazem bez působení vnější síly, která zde není, zůstala nehybně viset. Kowalskiho „odtažení“ do temnot kosmu tak nemá žádné logické vysvětlení. Ačkoli je film Gravitace právem chválen za snahu držet se vesmírných reálií, v této scéně fyzika zcela ustoupila snaze vyvolat v divácích pořádné emoce.

Srážky po hollywoodsku
Agent Ethan Hunt (Tom Cruise) ujíždí ve filmu Mission: Impossible II (2000) teroristovi Seanu Ambroseovi (Dougray Scott) na motorce. Zběsilá honička plná střelby a nebezpečných kaskadérských kousků vrcholí na prašné cestě u moře, kde se oba rivalové řítí na svých strojích v plné rychlosti přímo proti sobě.

Motorky postaví na zadní kola, ale místo čelního střetu jezdci v pravou chvíli vyskočí a jejich těla se srazí ve vzduchu. Následuje společný let z několikametrového útesu. A po dopadu na pláž může začít finální pěstní souboj.

Co tady nehraje?
Muži proti sobě jeli rychlostí kolem 100 km/h, takže relativní rychlost srážky činila přibližně 200 km/h. Při vzájemné kolizi by museli oba ve zlomku sekundy zastavit, což znamená, že jejich těla by absorbovala enormní množství kinetické energie najednou. Náraz by způsobil obrovské přetížení, jehož důsledkem by byly zlomeniny, vnitřní krvácení nebo rovnou smrt. Navíc načasovat takovou srážku ve vzduchu je téměř nemožné.

Pronikavý pohled
Pierce Brosnan coby agent 007 v bondovce Jeden svět nestačí (1999) nenápadně korzuje kasinem L’Or Noir, a jelikož potřebuje zjistit, kdo z hostů je ozbrojený, nasadí si novinku od vynálezce Q: rentgenové okuláry, které vypadají jako běžné, jen lehce zatmavené brýle. Díky nim okamžitě vidí, kdo co schovává pod oblečením – od pistolí, nožů až po sexy prádlo.

Co tady nehraje?
Rentgenové brýle (stejně jako zbraň s rentgenovým zaměřováním, díky níž vidí např. Arnold Schwarzenegger ve filmu Likvidátor z roku 1996 nepřátele skrze stěnu) sice působí efektně, jenže z hlediska fyziky nedávají smysl. Skutečný rentgen vyžaduje nejen silný zdroj záření, ale i detektor, který ho zachytí a převede na obraz. Každá z prosvícených postav by tedy musela stát před záznamovou deskou. Navíc rentgen prochází celým tělem, takže Bond by vedle zbraní a spodního prádla viděl i kosti a vnitřní orgány. A hlavně: nebezpečná ionizující radiace by zpečetila Jamesův osud dřív, než by si stihl objednat své oblíbené martini s vodkou.

Pierce Brosnan v bondovce Jeden svět nestačí

Zaujaly vás filmové fejly? Koukněte se na přednášku Jana Kaufmana a také si přečtěte celý článek, který vyšel na stránkách aktuálního A / Easy 2/2025:

2/2025 (verze k listování)
2/2025 (verze ke stažení)

Časopis A / Easy vydává Akademie věd ČR. Výtisky zasíláme zdarma všem zájemcům. Kontaktovat nás můžete na adrese predplatne@ssc.cas.cz.

Text: Radka Římanová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR; Gemini AI; Youtube

 Text a fotografie označené CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

Přečtěte si také

• Míří k Zemi asteroid? Riziko je malé, ale hlídáme to, říká astronom
• Světelný paprsek jako kovář, který prodlužuje životnost součástek
• Podpora obnovitelných zdrojů je investicí do bezpečnosti, tvrdí evropští vědci
• Nový rekord nepolapitelného neutrina: váží milionkrát méně než elektron
• Žádné dítě není k zahození, říká mladý vědec se zkušenostmi z „Autistánu“
• Světlo jako pomocník při výrobě povrchů inspirovaných přírodou
• Jak dlouho trvá „rok“ na exoplanetách? Doba oběhu zdánlivě kolísá v řádu dní
• Jak vyztužit lidské tělo prostřednictvím biodegradabilních kovů
• Vidět znamená věřit. Altermagnetismus dokazují první mikroskopické snímky
• Epileptický záchvat nepřichází vždy zčistajasna, říká Jaroslav Hlinka