Breberky mě fascinovaly odmala, říká mikrobiolog Michal Kraus

Jako dítě dokázal hodiny nadšeně „šmírovat“ kobylky, stínky nebo třeba mravence. A láska k breberkám zůstala Michalu Krausovi z Mikrobiologického ústavu AV ČR dodnes. Jen teď místo šesti- či osminohých zkoumá hlavně ty, co žijí v našich útrobách. Rozhovor s mladým vědcem jsme přinesli na stránkách nejnovějšího A / Easy.

Kdyby měl tvůj mikrobiom Instagram, jaké by byly jeho oblíbené hashtagy?

Bohužel ne moc pozitivní, protože zatím není v úplně nejlepší kondici. Určitě by měl rád #unava, #nenimidobre nebo #pomoztemi! Vím dobře, jaké to je nemít se spolubydlícími ve střevě zrovna ideální vztahy. A právě to mě taky k zájmu o mikrobiom přivedlo.

Co přesně se pod tím pojmem skrývá?

Jde o souhrn všech mikroorganismů, které sídlí uvnitř těla a na něm. Taková naše soukromá zoologická zahrada složená z bakterií, kvasinek, hub, virů a prvoků. Sice ji pouhým okem nevidíme, ale malá rozhodně není – mikrobiálních buněk v nás totiž je víc než těch vlastních a jejich genetická informace převyšuje lidskou asi stopadesátkrát. Jinými slovy: naši mikrobi toho zvládnou zhruba stopadesátkrát víc než my!

Celkem schopná zoologická… Ve kterém pavilonu je nejrušněji?

Nejvíc organismů se vyskytuje v tlustém střevě a nesedí tam jen tak zbůhdarma. Zásadně nám třeba pomáhají s trávením, mikrobi totiž na rozdíl od nás umějí například rozložit vlákninu. Pochutnají si na ní a u toho vykouzlí takzvané SCFA, což jsou mastné kyseliny s krátkým řetězcem, které střevní buňky využívají jako hlavní zdroj energie. Tyto látky navíc dokážou tlumit zánět.

Michal Kraus z Mikrobiologického ústavu AV ČR (CC)

Něco mi říká, že tím výčet superschopností našich „zvířátek“ nekončí…

Jistě! Zasahují prakticky do všech aspektů života. Chrání před patogeny, pomáhají vývoji nervové soustavy, umějí také vytvářet některé hormony, čímž můžou do jisté míry ovlivňovat i naši náladu. V trávicím traktu se taky koncentruje asi sedmdesát procent imunitních buněk. Osádka střev je tedy klíčová i pro správné fungování imunity. A platí, že čím je naše zoo rozmanitější, tím lépe pro nás.

Takže čím víc druhů mikroorganismů v nás přebývá, tím jsme zdravější?

Velmi zjednodušeně řečeno. Složení mikrobiomu je pro nás stěžejní. Jeho narušení nebo proměna podle některých odhadů souvisí až s devadesáti procenty všech nemocí.

Za vším hledej mikrobiom…

Trochu to tak vypadá. Ukazuje se například, že roli zřejmě hraje i u chorob, kde bychom to dříve vůbec nečekali. My teď třeba s kolegy z Ústavu experimentální medicíny budeme na myších modelech zkoumat, jaký vliv má kvalita mikrobiomu na progresi amyotrofické laterální sklerózy, což je onemocnění, při kterém odumírají neurony ovládající svaly. Potýkal se s ním třeba světoznámý astrofyzik Stephen Hawking.

Pátrání po souvislostech mezi skladbou oné partičky v našich útrobách, stravou a různými nemocemi je tvoje parketa. Na čem zrovna děláš?

Analyzujeme vliv vysokoproteinové stravy na propuknutí rakoviny tlustého střeva nebo možnosti tlumení střevních zánětů pomocí sladkovodních řas. Já osobně se v rámci doktorátu snažím osvětlit působení keto diety na rozvoj a průběh roztroušené sklerózy.

Tuhle dietu drží hodně celebrit, ne?

Je celkem populární, protože s hubnutím může pomoct. Je ale opravdu hodně omezující, takže experimentovat s ní nedoporučuju. Ketogenní dietu, jejímž základem jsou tuky a naprosté minimum sacharidů, vědci původně vyvinuli k léčbě epilepsie. Konkrétně pro případy, kdy tělo nemocného nereaguje na žádné medikamenty.

Až devadesát procent všech nemocí souvisí s mikrobiomem.

Fungovalo to?

Ano, ukázalo se, že takovéhle stravování může u části epileptiků zcela utlumit záchvaty. Teď se prověřují možnosti použití keto diety u dalších onemocnění. A právě u pacientů s roztroušenou sklerózou to vypadá nadějně. My na myších zkoumáme hlavně vliv diety na mikrobiom a na metabolismus léčiva, které se na nemoc běžně podává.

Změna jídelníčku tedy dokáže zázraky!

Dá se to tak říct. Ostatně na jídle taky kvalita našeho mikrobiomu, potažmo celkového zdraví stojí. Naprostým základem úspěchu je pestrá strava bohatá na vlákninu. Ale pozor: jeden druh vlákniny nestačí. Vědci zjistili, že abychom svůj mikrobiom udrželi ve formě, měli bychom týdně sníst alespoň třicet různých rostlinných zdrojů. A to není málo. Schválně si je zkus počítat. Existují k tomu i aplikace, ale papír postačí.

Takže sním třeba jablko a udělám si čárku?

Přesně tak. Co druh, to bod. Dáš si celozrnný rohlík – máš bod, ochutnáš brokolici – připíšeš si další. A takto pokračuješ. Rostlinné výluhy jako káva nebo čaj se stejně jako bylinky počítají za čtvrt bodu. Když se ale do jablka v daném týdnu zakousneš podruhé, už ti čárka nepřibude.

A co nějaká „prasárna“ jako klobása? Nesežere mi body?

Na minusové body se naštěstí nehraje. Badatelé se tím snaží ukázat, že pokud chceme mít pestrost ve střevě, musíme ji mít také na talíři. Zkrátka jíst pořád jen rýži s kuřecím masem, jak hlásají různá fitness doporučení, vážně není cesta.

Jak ještě se dá náš mikrobiom nakopnout?

Úžasně fungují fermentované produkty. Samy totiž obsahují bakterie, které můžou pomoct v růstu těm, co už ve střevech máme. Takže fermentovaná zelenina jako zelí a řepa nebo nápoje typu kombucha či mléčný a vodní kefír působí na naše útroby jako dokonalý tunning. Mimochodem, slovo kefír pochází z tureckého „keif“, což znamená „cítit se dobře“. Přátelské bakterie v sobě mají i probiotika.

Vyplatí se občas si nějaké lupnout?

Po akutních střevních potížích nebo léčbě antibiotiky ano. Také už jsou u nás schválené dva probiotické preparáty pro léčbu konkrétních nemocí. Jde ale zatím o takové první vlaštovky. Rozhodně neexistuje žádná univerzální zázračná pilulka, po které by každý mikrobiom vzkvétal. Obecně platí, že probiotika jsou spíš takovou třešničkou na dortu. Podstatný je samotný dort, tedy rozmanitá strava, a bez ní je nám ona třešnička k ničemu.

Miska kimchi udělá lepší službu?

Bezesporu! A taky je výrazně levnější. Navíc fermentované výrobky obsahují vedle bakterií i produkty jejich metabolismu, které pomoc mikrobiomu ještě umocňují. Když si dáš každý večer pár lžic zelí, začnou se v tobě dít divy. V pozitivním slova smyslu. (smích) Jsem toho živoucím důkazem.

Zelí ti snad pomohlo urovnat divoké vztahy se spolubydlícími v břiše?

Zatím ne úplně, ale vnímám velké změny k lepšímu. Samozřejmě nejen kvůli zelí, ale díky celkové proměně stravování. Léta jsem míval opakované infekce, zvýšenou teplotu i měsíc v kuse. Do toho problémy se zažíváním, takže jsem v místech, kam i císař pán chodil pěšky, trávil mnohem víc času, než bych chtěl. Doktoři si se mnou nevěděli rady. Tak jsem začal po příčinách už jako student imunologie pátrat sám. Došlo mi, že zakopaný pes by mohl být v mém mikrobiomu. Od základů jsem si upravil jídelníček a po pár měsících mi bylo výrazně líp. Zkusit v rámci doktorátu propojit výzkum imunitního systému a mikrobiomu se pak vysloveně nabízelo.

Fermentované výrobky jako třeba kimchi jsou pro mikrobiom velmi prospěšné.

Zdravotní neduhy ti tedy usnadnily výběr zaměření.

Tak trochu. Odmala mě fascinovaly nejrůznější breberky. Raději než s ostatními dětmi jsem si hrál s kobylkami v trávě, v lese jsem obracel kamení a lovil stínky a pavouky, kteří pod nimi žili. Doma jsem třeba vykrmoval larvy potápníků nebo nymfy vážek, abych je mohl pozorovat a pak zase pustit. Choval jsem kdeco, včetně šneků.

Hádám, že rodiče se z takových domácích mazlíčků moc neradovali…

Ne, obzvlášť když mi šneci utekli a na zdech zůstaly jejich slizké stopy. (smích) Ve škole jsem začal jezdit na biologické olympiády a pak na tábory pro chemiky a biology Běstvina, kde propukla moje láska k vědě. Jen jsem od breberek v lese postupně přešel k těm, které okem nevidíme – k nádorovým buňkám – a pak si mě našla ona mikroskopická parta ve střevech.

Takže „hmyzáci“ už tě neberou?

Ale ano. Kdybys mě na celý den zavřela do sekce bezobratlých v zoo, budu nejšťastnější na světě. Taky u mě doma to docela žije – najdou se tam pavouci, štíři, kudlanky, gekončíci a samozřejmě mravenci.

I ty máš v bytě záměrně?

Jistě. A všem jejich chov doporučuju! Nejsou to sice mazlící zvířata, zato můžeš krásně pozorovat chod jejich společnosti. Jako bys koukala dovnitř mraveniště. Člověk si sedne k formikáriu, nakrmí je a může ten šrumec hodiny sledovat.

Kudlanka Rhonda patří mezi domácí „mazlíčky“ Michala Krause. (CC)

Místo televize…

Kam se hrabe Netflix! Dokonale u toho vypnu. To se mi daří taky na rave parties, kam občas zajdu. Jejich atmosféra a energie člověka úplně strhne. Hodně hlasitá elektronická hudba, davy vlnících se lidí – vydržím pařit klidně až do rána. A podotýkám, že jsem abstinent. Drum’n’bass mimochodem rád poslouchám i v laborce – výrazný rytmus mě vždycky nakopne a hned jsem produktivnější.

Kolegové taky?

Ti u toho většinou nejsou. Spousta lidí totiž mou hudbu považuje za nelidský kravál, takže pokud v práci nejsem sám, musí nastoupit sluchátka.

Pozorování mravenců, rave parties… Jak ještě relaxuješ?

Relativní novinkou je pro mě aktivní odpočinek sportem. Jako dítě jsem měl totiž z tělocviku trauma. Při kolektivních sportech jsem byl nejraději na střídačce, a když jsem měl skákat přes kozu, bylo to utrpení. Zdravotní problémy v dospělosti mě ale k pohybu donutily. Nejdřív jsem začal běhat a pak jsem před dvěma lety objevil crossfit.

Co prosím?

Jde o sport kombinující prvky vzpírání, gymnastiky i kardia. Tréninky jsou fakt záhul, ale baví mě svou rozmanitostí. Cviky se pořád mění – zvedáš činky, pak skočíš na veslovací trenažér a za chvíli už cvičíš na kruzích. Navíc je jedno, na jaké jsi úrovni. Záleží jen na tobě, jestli si na olympijskou osu, která sama o sobě váží dvacet kilo, hodíš dalších osmdesát, nebo jen deset kil.

Kolik uzvedneš ty?

Teď už i pětasedmdesát, což je víc, než sám vážím. Jako věčný nesportovec jsem tím své okolí celkem překvapil. Ještě jsem ale v podstatě začátečník. Trénuju i čtyřikrát týdně, ale spoustu věcí zatím vůbec nezvládám. Teď se třeba snažím vypilovat stojky a chůzi po rukou. A je to boj!

Co na to říká tvůj mikrobiom?

Sport mu určitě dělá dobře. I cvičení totiž může ovlivňovat jeho pestrost. „Base“ je ale nesporně strava, kterou se taky osazenstvo svých střev snažím hýčkat.

Čím už jsi ho dneska stihl oblažit?

Posnídal jsem své oblíbené „overnight oats“, tedy vločky, které jsem na noc naložil do jogurtu. Ráno jsem k nim přidal oříšky, jablko a sušené ovoce. A breberky v břiše hýkaly blahem. Dělám prostě všechno pro to, aby si můj mikrobiom oblíbil trochu veselejší hashtagy jako třeba #hmmtomichutna, #mamseskvele nebo #jenomkvetu.

Rozhovor vyšel na stránkách aktuálního A / Easy 1/2025:

1/2025 (verze k listování)
1/2025 (verze ke stažení)

Časopis A / Easy vydává Akademie věd ČR. Výtisky zasíláme zdarma všem zájemcům. Kontaktovat nás můžete na adrese predplatne@ssc.cas.cz.

Text: Radka Římanová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR (fotografie z posilovny vznikly v Los Podolos Gym); Shutterstock

 Text a fotografie označené CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

Přečtěte si také

• Učíme se, vybavujeme si a zapomínáme. Co dokáže paměť a jak ji přelstít?
• Nádorové buňky jako zlodějky. Jak posílit imunitní systém, aby na ně vyzrál?
• Nová sloučenina chrání kostní buňky, může pomoci pacientům s cukrovkou
• Růst listů, kořenů, kvetení i rozmnožování aneb Za vším hledej hormon
• Řekni mi to vůní. Pachová komunikace řídí životy zvířat i lidí
• Luční kvítí klíčem k poznání evoluce. Vědci popsali DNA chromozomu Y
• Jak se mozek zotavuje po mrtvici? Odpovědi přináší studie českých vědců
• Čirok produkuje unikátní pyl. Může být cestou k pěstování odolnějších plodin
• Jak opravit míchu: Kristýna Kárová zkoumá možnosti obnovy nervových buněk
• Prodělali jste černý kašel? Přihlaste se do unikátní studie českých odborníků