Zahlavi

Bezdomovci mají mít šanci na legální ubytování, říká sociolog z AV ČR

19. 10. 2020

Zima klepe na dveře, a situaci navíc komplikuje koronavirus. Pro lidi bez domova tato kombinace znamená problém. Co by jim umožnilo přečkat následující měsíce v teple se střechou nad hlavou? Anebo ještě lépe – co by jim pomohlo zprostředkovat dlouhodobé bydlení? Podle Petra Vašáta ze Sociologického ústavu AV ČR by měl stát přijmout zákon o sociálním bydlení.

Současný růst počtu nakažených koronavirem může být impulsem pro větší snahu poskytnout lidem žijícím na ulici dlouhodobé bydlení. Například hlavní město Praha při jarní vlně epidemie ubytovalo kolem tří stovek lidí bez domova v hotelích a zřídilo kempy se stany. Aktuální situace přitom může být problematičtější. Jednak je epidemie daleko silnější, jednak nastávají mrazivé zimní měsíce.

Odborníci upozorňují, že lidé bez domova jsou zranitelnou skupinou, která se může významně podílet na komunitním přenosu viru a která může obsadit velkou část lůžek v nemocnicích. I když se podaří tuto situaci zvládnout poskytnutím dočasného ubytování a péče, stále se nejedná o řešení, jak pomoci lidem z ulice najít stabilní střechu nad hlavou.

Včasná intervence je levnější
Co by lidem bez domova nejvíce pomohlo, aby se měli kam trvale uchýlit? „Určitě zákon o sociálním bydlení. Pro lidi bez domova by měla existovat naprosto reálná možnost být legálně ubytováni, pokud chtějí,“ odpovídá Petr Vašát ze Sociologického ústavu AV ČR, který se problematice bezdomovectví dlouhodobě věnuje. Podle něj patří Česko k nejhorším zemím, co se týče stigmatizace lidí bez domova. „Umíme projevit solidaritu vůči bezdomovectví na individuální úrovni. Když se například setkáme s někým konkrétním, třeba ze svého okolí, kdo přišel o bydlení, uznáme, že se to může stát každému. Na obecnější úrovni to ale neplatí,“ upozorňuje Petr Vašát.


Bezdomovectví je podle Petra Vašáta hlavně projevem extrémní chudoby.

Noclehárny, azylová zařízení a denní nízkoprahová centra neřeší problém bezdomovectví účinně a dlouhodobě. David Valouch, poradce pro ukončování bezdomovectví z Platformy pro sociální bydlení, poukazuje, že včasná intervence a pomoc od státu může ve výsledku ušetřit nemalé finanční náklady pro celou společnost. „Zákon o sociálním bydlení by měl zavázat stát, že dokáže poskytnout důstojné bydlení přibližně dvěma procentům těch nejchudších a nejohroženějších.“

Zprostředkování bydlení je důležitou, nikoli však jedinou potřebnou pomocí. „Po letech strávených na okraji společnosti potřebují tito lidé kvalifikovanou podporu ze strany sociálních pracovníků, kteří jim rozumí. S životem na ulici se pojí spousta trápení – zdravotní komplikace, vyloučenost, ztráta rodinných vazeb, alkoholové i jiné závislosti a v neposlední řadě i obří ztráta sebedůvěry,“ vysvětluje David Valouch.

Může totiž nastat situace, že se někteří po letech života na ulici nedokáží vyrovnat s pocity osamělosti nebo tím, že musí řádně platit složenky. „Ve většině případů je tak nutné propojit bydlení s podporou sociální služby. Ty ale byly v čase jarní pandemie velmi omezené, situace bránila plnohodnotnému kontaktu mezi sociálními pracovníky a nájemníky v sociálním bydlení. Lze tak předpokládat, že mnoho těch, kteří byli tehdy ubytovaní, může časem zase skončit na ulici,“ podotýká David Valouch.


Lidé bez domova se zabydlují, kde to jde, například pod mostní konstrukcí u Vltavy v centru Prahy.

Co chystají Praha a Brno?
Ve čtyřech z původních šesti hotelů, které hlavní město lidem z ulice zpřístupnilo, zatím zůstávají přibližně dvě stovky lidí. Spadají do nejohroženějších skupin lidí bez domova, což jsou osoby nad šedesát let a nemocní. „Pro ty bude letošní zima snazší. Současně jim pomáháme najít dlouhodobé řešení,“ říká Milena Johnová, radní Prahy pro oblast sociální politiky a zdravotnictví.

Hlavní město v rámci protiepidemických opatření mimo jiné vyčlenilo jedno ze svých pobytových zařízení pro lidi bez domova, kterým hygiena nařídila karanténu nebo onemocněli covidem-19. „Můžeme stavět na tom, co jsme zajistili na jaře, kdy se nám podařilo společně s radním pro bytovou politiku Adamem Zábranským a nevládními neziskovými organizacemi najít ubytování pro zhruba pět set lidí bez domova v šesti hotelech a hostelech a dalších ubytovnách,“ doplňuje Milena Johnová.

V Brně vznikl základ lokální Koncepce sociálního bydlení s cílem vytvořit stabilní systém, který by v ideálním případě nebyl závislý na financování z evropských dotací. „Jako nejvhodnější se jeví přijetí zákona o sociálním bydlení a zajištění financování jeho realizace v obcích z prostředků státního rozpočtu,“ říká Robert Kerndl, náměstek primátorky Brna zodpovědný za sociální služby.

Právo na město
V diskuzích o bezdomovectví se objevuje termín „právo na město”, který poprvé použil v roce 1968 francouzský filozof Henri Lefebvre. Petr Vašát vysvětluje, že právo na město kromě práva na bydlení znamená také nárok na další aspekty „městskosti”, vyplývající z toho, že je člověk obyvatelem nějakého města. „V zahraničí se v tomto kontextu totiž velmi často mluví také o právu na infrastrukturu, to znamená třeba na sprchu nebo svoz odpadu, bez ohledu na to, kde nebo jak člověk bydlí.“

Problém bezdomovectví je široký, v jistém smyslu přesahuje absenci bydlení. „V Česku je velmi úzce provázáno s chudobou a dluhy. To poté souvisí s ekonomickým nastavením země a pro Česko charakteristickými nízkými platy,“ uzavírá Petr Vašát, který je hlavním řešitelem výzkumného projektu Sociologického ústavu AV ČR nazvaného HOBOhemia. Jedná se o unikátní komparativní výzkum bezdomovectví v ČR, který se zabývá vědci dosud opomíjenými tématy, například specifickým časováním aktivit a pohybem bezdomovců. Probíhá v prostředí Prahy a Plzně.

Více se o něm dočtete na našem webu v článku Lidé bez domova jako pomocníci výzkumu.

Připravil: Jan Klika, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Pavlína Jáchimová, Sociologický ústav AV ČR, Shutterstock