ASIA VIBE: od K-popu přes anime až po gastronomii

K-pop trhá rekordy a sbírá Oscary, fanoušci japonské mangy se těší na každý nový příběh a Češi objevují pravou vietnamskou kuchyni. Asie nás zkrátka fascinuje emocemi, barvami i chutěmi. V aktuálním čísle časopisu A / Easy jsme si posvítili na ohromný fenomén dnešní doby, který boduje nejen mezi mladou generací.

Slyšeli jste o fenoménu hallyu? Tímto slovem se rozumí tzv. korejská vlna – celosvětové šíření současné kultury Jižní Koreje. Její projevy jsou všude kolem. Hvězdy K-popu typu BTS vyprodávají stadiony v Evropě i USA, animovaný snímek K-pop: Lovkyně démonů (K-Pop Demon Hunters) sbírá Oscary i Grammy za titulní skladbu Golden a válcuje Netflix, stejně jako K-drama Hra na oliheň (Squid Game) nebo zombie seriál z prostředí střední školy All of Us Are Dead.

I u nás přibývá korejských restaurací, kaváren, bister a obchodů s K-foodem a zákazníci vyhledávají korejskou kosmetiku (K-beauty). Americké i evropské jazykové školy najímají učitele korejštiny a rostoucí zájem o tento exotický jazyk zaznamenává i aplikace Duolingo.

Světelná show s 2000 drony se scénou ze snímku K-pop: Lovkyně démonů osvětlila noční oblohu v Soulu.

První krůčky K-popu
Korejský poloostrov sousedí z jedné strany s Čínou, z druhé s Japonskem. Kultury těchto zemí se dlouhodobě ovlivňují a podobné prvky můžeme sledovat i v jejich soudobé popmusic. Na přelomu tisíciletí, po uvolnění konzervativní jihokorejské politiky začala na poloostrov proudit ve velkém japonská hudební a filmová produkce. Korejci si zamilovali kreslené filmy anime, komiksy manga a obdivovali hvězdy J-popu, kterým se říká idoru (čti aidoru), ať už zpívají rock, glam rock, punk rock nebo heavy metal.

Pro K-pop se stal v jeho počátcích zásadním vzorem podžánr „visual kei“, jehož interpreti vystupují se silným make-upem, bláznivými kostýmy a okázalými účesy. Tuto japonskou extravaganci pak Korejci zkombinovali s americkým stylem popmusic, zejména s žánry, jako jsou hip hop, rap nebo r’n’b.

Fenomén 21. století za své globální rozšíření vděčí internetu a sociálním sítím. První idolové (jak se K-popovým hvězdám říká) se ale v Asii prosadili už před koncem milénia. Ledy prolomila chlapecká skupina H. O. T. (Highfive of Teenagers), která se objevila v roce 1996 – v době, kdy v jihokorejském Soulu vystoupil nejslavnější boyband světa, američtí Backstreet Boys. Firma, jež stvořila H. O. T., o dva roky později vypustila do éteru také dívčí formaci – S. E. S.

Jedna z nejúspěšnějších K-popových skupin historie – BTS – vystoupí během letošního finále mistrovství světa ve fotbale.

K-pop je charakteristický propracovanou taneční choreografií mísící vlivy západní popmusic a korejské tradice. Skupinový tanec, rytmický zpěv a energická hra na perkuse jsou základem prastarého lidového umění nongak, které je od roku 2014 součástí nehmotného kulturního dědictví UNESCO. První dochovaný záznam o jeho existenci pochází už z roku 3 n. l.

Měkká diplomacie zpěvem
Vývoz hudební a filmové produkce za hranice se stal důležitou součástí tzv. soft power Jižní Koreje. Jde o strategii, při níž se země snaží budovat a šířit pozitivní brand, tedy ukázat, že je cool a vyplatí se s ní spolupracovat. Podobně dlouhodobě vystupují i Spojené státy nebo sousední Japonsko.

K-dramata jako Winter Sonata nebo Full House se na začátku 21. století umísťovala na předních příčkách žebříčků asijských televizí. Japonští fanoušci dokonce jezdili do Jižní Koreje objevovat místa, kde se odehrával jejich oblíbený seriál.

Zemi vycházejícího slunce si pak zcela podmanila „královna korejského popu“ s přezdívkou BoA. Produkční společnost se cíleně rozhodla dobýt japonský trh a mladičkou umělkyni vycvičila v japonštině i znalosti místní kultury. V Japonsku pak prodala více než milion kopií alba, a stala se tak prvním interpretem z ciziny, kterému se to kdy podařilo. Přípravy K-idolů obecně zahrnují studium cizích jazyků. Jejich skladby mnohdy vznikají v jazykových mutacích – korejsky s anglickými výrazy, japonsky nebo čínsky.

Lákavá planeta Nippon
Ještě před mohutnou K-vlnou učarovala Evropanům a Američanům svébytná kultura země Nippon, tedy Japonska (v japonštině „země vycházejícího slunce“). Podobně jako v případě Koreje je i prostředí Japonska západnímu publiku vzdálené, a přitom něčím velmi blízké. Atraktivní lokace, silné emoce a napínavé příběhy lákají už několikátou generaci čtenářů mangy (komiksu), diváků anime (animovaných seriálů) i hráčů digitálních her na Nintendu nebo PlayStationu. Milovníci japonské popkultury se shlukují do fanouškovských komunit, pořádají vzájemná setkání i festivaly. Těm skalním se po celém světě říká otaku.

Japonská (ale i korejská) popkultura je plná rozporů. Obsahuje fenomén roztomilosti (v japonštině kawaii), přitom nešetří duchařskými historkami a příběhy se zombíky. Esencí kawaii je kreslená kočička Hello Kitty, dnes známá po celém světě. V roce 1974 ji pro firmu Sanrio produkující dárkové předměty načrtla grafička Júko Šimizu. Obliba postavičky tkví v její jednoduchosti, symbolická je absence úst – roztomilý tvor nepotřebuje mluvit, protože se vyjadřuje srdcem a může oslovit každého, nezávisle na původu a jazyku.

Snad i proto se stala v roce 2008 „kulturní velvyslankyní“ Japonska v Číně. Zdobí bryndáky, kreditky i luxusní kytary, v letech 2005–2009 se dokonce celá kočičí parta objevila na letadle tchajwanských aerolinek. Zároveň je Japonsko proslulé svými duchařskými příběhy, jimž se říká kaidan. Hlavními postavami bývají duše zemřelých, které mají nevyřízené účty.

Postavička Hello Kitty je typickým příkladem fenoménu kawaii.

Láska k Japonsku přes obrazovku
Prvními vlaštovkami, které přinesly japonskou kulturu do Česka, byly anime Candy Candy a sci-fi seriál Dobrodruzi z vesmíru odvysílané v devadesátých letech. „Tehdy mě to úplně dostalo. Candy se zamiluje do Anthonyho a jedna epizoda končí tím, že Anthony spadne z koně a vypadá to, že je smrtelně raněný. Hned jsem volala kamarádce a shodly jsme se, že to dopadne dobře. Příští díl ale začal jeho pohřbem,“ vzpomíná japanoložka Anna Křivánková na své první, hluboce emoční setkání s anime. Bylo jí devět a se seriálem prožila vše, co k japonské kultuře patří: dojetí, smutek i překvapení z nenadálého úmrtí, jemuž se evropské novodobé pohádky spíše vyhýbají.

Milovala také Star Trek, který znala z německé televize, a právě tam se setkala s další anime – legendární Sailor Moon o dívkách, jež se promění ve statečné vesmírné bojovnice. „Zjistila jsem, že seriálu předcházel komiks, a chtěla ho sehnat. U nás nebyl k dostání, koupila jsem ho až v Německu. Další mangy jsem si pak dovezla z výletu v Londýně,“ říká. To už jí bylo šestnáct a věděla naprosto jasně, kudy chce dál směřovat. Vystudovala japanologii, dnes působí v Orientálním ústavu AV ČR, přednáší o japonské popkultuře a překládá mangu.

„Japonské mangy a anime dávají obrovský průchod emocím. Je v nich hodně smutku, dojetí i radosti. Nevyhýbají se smrti, a to ani u obsahu pro děti. Myslím, že právě tahle otevřenost vůči určitým tématům je něco, co nás Evropany na asijské kultuře láká,“ dodává Anna Křivánková.

Žlutý hráčský fenomén
Slovo Pokémon je zkráceninou výrazu Poketto monsutā, což je japonský přepis anglického Pocket Monsters, tedy kapesní příšerky. Čárka nad „e“ slouží anglickým mluvčím jako vodítko ke správné výslovnosti: Pokemon. Nejslavnějším představitelem téhle partičky je bezesporu Pikachu. Zrodil se pod střechou společnosti Nintendo, která je dnes známá herními konzolemi a videohrami, původně však vyráběla karty hanafuda využívané k hazardnímu hraní (dělaly se z kůry morušovníku).

Od roku 1996, kdy se začala prodávat první série Pokémon, se vyrobilo 75 miliard karet. V přepočtu za 340 milionů korun se letos v lednu vydražila sběratelská kartička Pikachu Illustrator. Její dosavadní vlastník, známý americký influencer Logan Paul, ji získal v roce 2021 přibližně za pět milionů dolarů. Koupě se mu víc než vyplatila a bývalý wrestler se může radovat, jak byl před lety prozíravý. Nosil ji zavěšenou na krku na zlatém řetězu, čímž ji zpopularizoval a zvýšil její hodnotu.

Kapesní příšerky z Japonska se dokonce dostaly do vědeckých studií. Jedna z nich, publikovaná v Journal of Medical Internet Research, například zjišťovala, jaký vliv má mobilní hra s rozšířenou realitou Pokémon GO na duševní zdraví a fyzickou kondici hráčů. Při jejím hraní totiž nestačí sedět doma, musíte vyrazit ven do terénu a lovit pomocí appky v mobilu jednotlivé pokeše ukryté na všemožných místech. A co vědci zjistili? Hráči byli mnohem aktivnější a zvýšili svůj denní počet kroků přibližně o 1500 proti předchozímu stavu.

Sběratelské karty Pokémonů patří do kategorie hraček a her, které lze nazývat dobrou investicí.

Asie putuje na české stoly
Chutí na tisíc, stačí si jen vybrat. Japonské sushi? Korejské kimči? Vietnamské bun bo nam bo? Východoasijské trendy ovlivňují nejen kulturu, ale i gastronomii. „Obrovskou módní vlnu, která přetrvávala i v následujících desetiletích a výrazně poznamenala podobu stravování v restauracích i domácnostech, vyvolalo už otevření první čínské restaurace v pražské Vodičkově ulici v roce 1958,“ říká expert na dějiny stravování Martin Franc z Masarykova ústavu a Archivu AV ČR.

Gastronomická kultura dalších dálněvýchodních zemí to však měla složitější a prosazovala se obtížněji. Bránil tomu i nedostatek originálních ingrediencí. Situace se začala měnit v devadesátých letech a restaurace se postupně propracovaly k vlastní identitě. Dnes už si tak můžeme vychutnat tu pravou japonskou, vietnamskou či korejskou kuchyni.

Zato okouzlení zemí vycházejícího slunce se u nás projevilo už před první světovou válkou, ale šlo jen o krátkodobou povrchní módu. I tady rezonoval hospodářský rozvoj Japonska v šedesátých letech. „Přinesl výrazný vzestup zájmu o tamní kulturu včetně gastronomie. Několik japonských pokrmů představil populární televizní pořad Vaří šéfkuchař a zájem lehce oživila i Světová výstava v Ósace v roce 1970,“ uvádí Martin Franc. V polovině sedmdesátých let se v Ostravě otevřela japonská restaurace Sakura – šéfkuchař se pyšnil dvouletou zkušeností z Japonska, místní specialitou bylo velké množství podávaného ovoce.

V České republice se sní průměrně 8,5 kg rýže na osobu za rok, kdežto v Japonsku asi sedmkrát tolik.

„Fóčko“ i oblíbené bagety banh mi si dnes můžete dát téměř na každém rohu. První vietnamské restaurace se u nás začaly objevovat v osmdesátých letech, kdy rostl počet Vietnamců pracujících v Československu. „Pionýrem“ byla zřejmě restaurace Haiphong v Ústí nad Labem, která se otevřela v květnu 1983. Podávaly se zde masové závitky nem, salát nom či kapr na žampionech s rýžovými nudlemi.

Velká očekávání vzbuzoval pražský podnik Thang long, tedy Drak, situovaný proti tehdejšímu Parkhotelu. „Dobové zprávy zdůrazňovaly exkluzivní interiér, promyšlené stolování i vybroušenou kuchyni používající exotické ingredience, která odvážně kombinovala banán či kokos s masem,“ dodává Martin Franc. Ani Drak však nedosáhl věhlasu čínské restaurace ve Vodičkově ulici a v devadesátých letech zanikl.

Naladili jste se na Asia vibe? Přečtěte si celý článek, který vyšel na stránkách aktuálního A / Easy:

1/2026 (verze k listování)
1/2026 (verze ke stažení)

Časopis A / Easy vydává Akademie věd ČR. Chcete každé jeho vydání dostat přímo do schránky? Napište si o předplatné zdarma na adresu predplatne@ssc.cas.cz.

Text: Leona Matušková a Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock

 Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

Přečtěte si také

• Čeština kdysi a dnes – jazyk, který navzdory všemu zůstává sám sebou
• Člověk a zvíře uprostřed klimatické krize. Výzkum podpoří prestižní grant ERC
• Brutální, legrační, nadčasová. Kosmova kronika slaví 900 let
• Proč populisté bodují? Cílí na voliče, kteří mají pocit nepřijetí a nejistoty
• Cesta k šetrnosti: etnolog Petr Jehlička zkoumá, jak omezit plýtvání jídlem
• Přepište učebnice, našli jsme kost aneb Jaké převraty občas zažívá věda
• Neviditelné životy: jak lze využít zkušenosti dělníků a sběračů odpadu?
• Sedm pohledů na velikonoční symbol. Co si vědci představují pod vajíčkem?
• Literatura je pevně svázána s kontextem doby. Jak číst mezi řádky?
• Výzkum vůní: odkaz královny Kleopatry, egyptské rituály a antické dědictví