Tiskové zprávy

Mohou nenápadná políčka za domy rozhodovat o přežití ohrožených ptačích druhů? Nová studie Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR prokazuje, že tradiční záhumenky významně zvyšují početnost i druhovou rozmanitost ptáků v zemědělské krajině. Výzkum publikovaný v časopise Agriculture, Ecosystems and Environment potvrzuje, že tato maloplošná hospodářství vědci dosud opomíjeli jako útočiště nejenom pro druhy zemědělské krajiny, ale i pro ptáky okolní krajiny.

Desítky let uznávaná představa o růstu kořenových buněk zřejmě neplatí. Nový výzkum česko-norského týmu dokládá, že takzvaný kyselý růst se sice podílí na ohybu kořenů v reakci na gravitaci, překvapivě ale nehraje klíčovou roli při jejich vývoji. Na studii spolupracovali vědci z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR, Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, České zemědělské univerzity a Norské univerzity vědy a technologie. Výsledky, které publikoval prestižní časopis Nature Plants, otevírají cestu k hledání dosud neznámých mechanismů růstu kořenového systému.

Český vědecký tým z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR jako první experimentálně zachytil infrazvuk vyvolaný zemětřesením ve výšce okolo 340 kilometrů nad zemským povrchem. Rekordní měření po zemětřesení na Kamčatce překonalo dosavadní hranici pozorování o více než sto kilometrů a potvrzuje předpovědi numerických modelů šíření infrazvuku. Výsledky publikoval mezinárodní vědecký časopis Atmospheric Chemistry and Physics.

Dosud nejucelenější pohled na to, jak vnější elektrická pole ovlivňují strukturu a chování proteinů, přináší přehledová studie, kterou pro prestižní časopis Chemical Society Reviews zpracovali vědci z Ústavu fotoniky a elektroniky Akademie věd ČR. Ve spolupráci s kolegy ze Sapienza University of Rome (Itálie), University College Dublin (Irsko) a Uppsala University (Švédsko) ukazují, že tato fyzikální metoda má potenciál zásadně proměnit biotechnologie, medicínu i potravinářství.

Nová studie publikovaná v časopise Science ukazuje, že invazní druhy způsobují v zemích globálního Jihu mnohem závažnější ekologické škody než v zemích globálního Severu. Výzkum tak koriguje dosavadní představy o dopadech biologických invazí a ukazuje cestu k účinnější mezinárodní ochraně biodiverzity.

Prachové znečištění v Evropě roste a může stále výrazněji ovlivňovat kvalitu ovzduší
i zdraví obyvatel. Na tuto skutečnost upozorňuje mezinárodní studie publikovaná v renomovaném časopisu Nature. Na výzkumu se podíleli vědci z Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR, kteří poskytli dlouhodobá měření atmosférického aerosolu z Národní atmosférické observatoře Košetice (NAOK). Jejich měření jsou jedním z nejcennějších datových souborů svého druhu ve střední a východní Evropě.

Stejně jako se dříve nejběžnější ryba tůněk a návesních rybníků, karas obecný, dostala v Česku téměř na pokraj vyhynutí, rychle klesají i populace dalších dvou nenápadných druhů: slunky obecné a piskoře pruhovaného. I tyto ryby, ač byly běžnou součástí české krajiny, přicházejí o své původní přirozené prostředí, a navíc je ohrožují invazní druhy. Situaci chtějí zvrátit vědci z Biologického centra Akademie věd ČR, kteří před pěti lety spustili projekt na mapování výskytu karasů a díky značnému zájmu veřejnosti už slaví úspěchy. Vědci teď žádají veřejnost o pomoc i se záchranou slunky a piskoře.

Desítky let se zdálo, že ptákům ve srovnání s ostatními obratlovci chybí překvapivě velké množství genů. Ztratili je skutečně během evoluce, nebo je vědci jen nedokázali najít? Výzkumný tým z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR vedený Danielem Ellederem ve spolupráci s českým molekulárním biologem Jiřím Nehybou z University of Texas nyní ukazuje, že pravda byla složitější: část genů se po celou dobu skrývala v obtížně čitelných oblastech ptačí DNA, zatímco jiné geny ptáci během evoluce opravdu ztratili. Vědci navíc popsali dosud neznámý typ genetické nestability, který nazvali sekvenční koktání.

Objekty na hranici mezi planetami a hvězdami přinášejí nový pohled na to, jak se masivní tělesa mohou dostat na velmi krátké oběžné dráhy. Ve studii vedené českým vědcem z Astronomického ústavu AV ČR, ve spolupráci s Harvard & Smithsonian Center for Astrophysics a chilskou Universidad Adolfo Ibáñez, astronomové ukazují, že krátkoperiodičtí hnědí trpaslíci a horké Jupitery sice pravděpodobně nevznikají stejným způsobem, ale mohou sdílet podobnou migrační cestu v mladých protoplanetárních discích.

Na březích Lipna se mohou lokálně vyskytovat bentické sinice – mikroskopické organismy vytvářející nárosty na kamenech, bahně, vodních rostlinách nebo v nahromaděném organickém materiálu. Potvrdil to nález vědců z Biologického centra Akademie věd ČR ze začátku července. V těchto dnech jihočeští výzkumníci zahajují mapování tohoto dosud málo sledovaného fenoménu. Na popud velkého zájmu obyvatel a návštěvníků Lipna, kteří se o sinicích na březích nádrže a jejich toxicitě chtějí dozvědět více, zvou k zapojení do mapování i širokou veřejnost. Lidé mohou hlásit nálezy vědcům prostřednictvím webového formuláře.