Zahlavi

Den osmý aneb jedeme jako dokonale sehraný stroj

12. 04. 2019

Ráno po snídani patřilo nadaným dětem, žákům ze ZŠ Hnojník, jejich žurnalistickému kroužku, který se věnuje především vesmíru a kosmonautice. Otázky kladly děti v angličtině a paní učitelka jen doplňovala překladem to, čemu děti z odpovědí Drewa Feustela úplně nerozuměly. Jedna ze situací – klučina pokládá dotaz v dost slušné angličtině, astronaut odpovídá asi tři minuty a paní učitelka se ptá: „Porozuměl jsi odpovědi?“ Klučina odpovídá: „Ano, pochopil jsem, že ne.“



Znenadání do programu doplňujeme ještě jednu zastávku, v Léčebně dlouhodobě nemocných v Ostravě–Radvanicích, kde pobývá dlouholetý ostravský popularizátor astronomie a kosmonautiky Tomáš Pertile. Ten v minulém roce oslavil 85 let. Nápad vznikl spontánně a výsledek je úžasný.

Americký astronaut přijel poděkovat někomu, kdo v tehdejším Československu popularizoval a propagoval americkou kosmonautiku, jezdil si půjčovat na americkou ambasádu v Praze filmy z výprav Apollo a přednášel pro veřejnost, jak USA dobývají vesmír.

O tom všem Tomáš Pertile z nemocničního lůžka mluvil a také vzpomínal na minulou návštěvu Feustelových v roce 2011 ve Valašském Meziříčí a Brně. A jestli by někoho napadlo, že LDN není zrovna veselé místo, tak dnes bylo. Nejen, že tam nebylo smutno, ono tam bylo přímo veselo, smáli jsme se a povídali a troufnu si říct, že nejen Tomáše Pertileho návštěva posílila, ale i obráceně. Kéž bychom za sebou měli i my ostatní to, co Tomáš Pertile dokázal, a kéž by se i dalším dostalo takového ocenění jako poděkování od astronauta Feustela.



No a když veselo, tak jedna příhoda na závěr. Odcházíme z léčebny a je mi blbé to nevysvětlit zdravotnickému personálu, tak říkám, že tu byl americký astronaut, aby poděkoval za práci panu Pertilemu. Koukali na mě dost nevěřícně a jedna ze sester odpovídá: „My si mysleli, když jste včera večer volali, že jde o nějaký vtip.“ No, neuvidíš, neuvěříš. Já si dokonce myslím, že tomu nevěří ani teď. 

A jedeme do Prahy. Jak vypadá komunikace v autě? Většinou elektronicky. Z přední sedačky se odesílají zprávy do druhé řady, kde sedí Andrew Feustel a Indira Feustelová. Jednomu nebo druhému posílám tu fotografie, tu odkazy na videa z předchozího dne, tu časový harmonogram na další den. Odešlu a za dvě sekundy se zezadu ozve buďto „děkuji“ nebo „děkuji“ (sedí tam Indira i Drew). V autě se totiž plní sociální sítě. Mezi předními a zadními sedačkami se nejvíce používá WhatsApp.

Prý jsme už po republice projeli dálnicí k Terezínu, dálnicí do Olomouce a Ostravy a zpět do Prahy. Musím říct, že jsem za celou tu dobu viděl asi tak dva kilometry silnice a pár stromů kolem. Zajistit turné znamená komunikovat s velkou spoustou lidí – od podpory v Akademii věd přes regionální partnery až třeba po recepce hotelů. A dotazy lidí, žádosti milovníků kosmonautiky, Krtka i Drewa nebo Indiry, většinou ale obou, či dokonce všech tří. Takže buďto telefonuji, většinou píšu esemesky, zprávy na chatu nebo píšu mejly. A také otočený dozadu odpovídám na dotazy manželů Feustelových. Takže kdyby nás řidič zavezl do Bratislavy, poznal bych to patrně až tam. Naštěstí máme skvělého řidiče, absolutního profesionála, který se s Feustelovými zná už z minulých dvou návštěv. Jedeme jako dokonale sehraný stroj, teda auto :-).



No ale dojeli jsme správně do Prahy i do Vily Lanna Akademie věd, kde se večer konala slavnostní recepce s vedením Akademie věd a za účasti pražského primátora. Přišel i nečekaný host - usměvavý profesor Vadim Petrov, skladatel hudby k pohádkám o Krtkovi (nejen). V srdečném rozhovoru s Drewem a Indirou Feustelovými se tak úžasně uzavřel kruh od Zdeňka Milera přes Krtka až k jeho „druhému otci“ Vadimu Petrovovi.

A na závěr příhoda, kterou na recepci vyprávěl Andrew Feustel. Před snídaní v Olomouci vyrazili manželé Feustelovi na procházku a hledali historické centrum. Jel kolem na kole pán v kšiltovce, a tak ho oslovili. Vytřeštil oči a rozechvělým hlasem řekl: „Já vím, kdo jste,“ a radil a radil… Holt, když jste slavní, neskryjete se nikde. A obráceně – než někomu budete radit cestu, nejdřív si ho pořádně prohlédněte. 

Úvodní fotografie v carouselu

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

Den první: „Doufám, že máte velké auto,“ smál se Andrew Feustel

Den druhý aneb co si dal Krtek-astronaut na oběd

Den třetí aneb dneska to byl koncert

Den čtvrtý aneb nátřesk, jako kdyby měl přijet prezident

Den pátý aneb důležité slzy

Den šestý anebo je libo jablíčka z Ústavu experimentální botaniky AV ČR?

Den sedmý aneb rekordman Ostrava