Zarůstání středomořské krajiny ohrožuje unikátní noční motýly

16. 10. 2025

Středomoří, které je pro většinu Čechů symbolem léta s vyprahlou krajinou, ve skutečnosti skrývá jedno z největších světových přírodních bohatství. Právě zde se nachází domov desítek tisíc rostlinných i živočišných druhů, z nichž mnohé nežijí nikde jinde na světě. A přestože se traduje, že původním stavem středomořské krajiny byly husté lesy, nová, mimořádně rozsáhlá studie entomologů z Biologického centra AV ČR (BC AV ČR) a Jihočeské univerzity (JU) ukazuje opak: skutečné středomořské poklady se ukrývají v otevřené, mozaikovité krajině, kterou po tisíciletí utvářeli lidé i zvířata. Pokud tato místa zarostou novými lesy či stavbami, zmizí s nimi i stovky unikátních druhů.

Středomoří patří k ohniskům globální biodiverzity – roste zde na 30 tisíc druhů vyšších rostlin, z toho 13 tisíc tzv. endemitů, kteří se nevyskytují nikde jinde na světě (v ČR se pro srovnání vyskytuje 3 000 druhů vyšších rostlin, z toho endemitů zhruba 50). Krom toho bylo Středomoří jednou z kolébek lidské civilizace, člověk tamní přírodu ovlivňuje už od pradávna. Proto stále zůstává otevřenou otázkou, jak by tamní příroda vypadala bez lidského vlivu – a jak její poklady nejlépe chránit.

„Prapůvodní biotopy středomořských endemitů samozřejmě neudržovali starověcí zemědělci, ale původní velcí býložravci, stejně jako jinde na světě“, říká Martin Konvička z Entomologického ústavu BC AV ČR a Přírodovědecké fakulty JU. „Po vyhubení těchto zvířat však udržovali středomořské biotopy, ve své podstatě savanu, pastevci a zemědělci, a to až do nedávné doby,“ vysvětluje Martin Konvička.

Otázkou původní středomořské krajiny se zabýval už starořecký filozof Platón. Domníval se, že panenským stavem Středomoří byly hluboké lesy – a jeho domněnka se traduje dodnes. Ovlivňuje environmentální politiku, návrhy chráněných území, nebo třeba umísťování staveb, včetně projektů obnovitelné energie. Přírodovědci z mnoha oborů s tím ale často nesouhlasí a upozorňují, že unikátní středomořské druhy rostlin, ptáků, plazů, drobných savců či denních motýlů potřebují k životu otevřená nelesní stanoviště. Ta dnes ztrácíme před očima s tím, jak se obyvatelé stěhují do měst, tradiční hospodaření zaniká a krajina zarůstá novým lesem.

Tým vědců a studentů z Entomologického ústavu BC AV ČR a Přírodovědecké fakulty JU pod vedením Martina Konvičky a Jany Lipárové se pokusil najít odpověď na tento dlouholetý spor. Entomologové se ve svém neobyčejně rozsáhlém výzkumu, jehož výsledky byly právě zveřejněny v časopise Biological Conservation, zaměřili na mimořádně druhově bohatou skupinu nočních motýlů, která v Evropě zahrnuje asi sedmkrát více druhů než u denních motýlů. Výzkum prováděli v oblasti mezi jihem pevninského Řecka, Bulharskem a Severní Makedonií na 150 plochách, rozdělených podle stupně zarůstání krajiny na pasené trávníky, rozvolněné křoviny a hustý les. V průběhu dvou let navštívili entomologové každou lokalitu pětkrát a získali přesně 42 136 jedinců nočních motýlů v 641 druzích. První autor studie Michal Zapletal zpracovával tento materiál téměř 6 let.

Ukázalo se, že všechny tři typy krajiny – pasené trávníky, rozvolněné křoviny a hustý les – se neliší počtem druhů. Přesto se liší složení druhů. „Motýli, kteří se vyskytují jen v malých středomořských areálech, převažují právě v rozvolněných křovinách či pasených trávnících. Naproti tomu v hustých lesích žijí druhy charakteristické pro střední Evropu, jejichž areály výskytu sahají daleko na sever a východ,“ uvádí Jana Lipárová a dodává, že noční motýli charakterističtí pro Středomoří potřebují nezalesněná stanoviště, která byla po tisíciletí udržována tradiční lidskou činností.

„Dnešní jihoevropská krajina zažívá v podstatě ochlazení, zarůstá lesem a unikátní jižní druhy jsou nahrazovány široce rozšířenými druhy severskými,“ zdůrazňuje Martin Konvička. Situaci nijak nepomáhají ani dobře míněné environmentální politiky. „Všude v jižní Evropě vidíme růst slunečních a větrných farem, které jsou umísťovány do nejcennějších bezlesých lokalit,“ upozorňuje Alena Bartoňová, další z autorek studie. Aby se zachovala jedinečná středomořská biodiverzita, je nezbytné chránit a udržovat tradičně spravovanou otevřenou krajinu – pasené trávníky a rozvolněné křoviny, která po tisíciletí vytvářela a podporovala život místních druhů.

Odkaz na publikaci:
https://doi.org/10.1016/j.biocon.2025.111529

Kontakt:

Doc. Mgr. Martin Konvička, Ph.D.
vedoucí laboratoře temperátní biodiverzity
Biologické centrum AV ČR
konva@entu.cas.cz

Mgr. Daniela Procházková
PR manažerka
Biologické centrum AV ČR
+420 778 468 552
daniela.prochazkova@bc.cas.cz

TZ ke stažení zde.