Prvohorní fauna pod Prahou. Při ražbě metra se našel nový druh členovce

Na první pohled připomíná křížence pavouka a trilobita. Nenápadná fosilie, která se našla v Praze při stavbě metra D, je ovšem zcela novým druhem členovce. Pradávný tvor obýval naši planetu přibližně před 448 miliony let. Nejbližší známý příbuzný exempláře nalezeného v české metropoli však pocházel z jižní Afriky. Objev tak mění pohled na rozšíření těchto živočichů a přináší nové poznatky o životě v době prvního hromadného vymírání.

Hlavní město stojí z velké části na horninách prvohorního stáří. Při rozsáhlejších stavebních pracích se pravidelně nacházejí zkameněliny – například trilobiti, hlavonožci nebo dávní ostnokožci. Na haldě kamení vytěženého při ražbě metra D však sběratel zkamenělin a majitel muzea Trilopark Radek Labuťa objevil něco mnohem vzácnějšího – drobnou, zhruba dvoucentimetrovou fosilii, která vypadala jako kříženec pavouka a trilobita. S nálezem proto zamířil za Lukášem Laiblem z Geologického ústavu AV ČR, který se specializuje na fosilní členovce.

„Ukázalo se, že jde o dosud neznámý druh, blízce příbuzný trilobitům. Na rozdíl od nich však měl jen měkký krunýř. Pojmenovali jsme ho Soomaspis labutai, na počest jeho objevitele Radka Labuti,“ vysvětluje Lukáš Laibl.

Drobná fosilie se našla na stavbě pražského metra linky D.

Soomaspis labutai byl malý členovec s oválným „ocáskem“ a krunýřem pokrytým drobnými jamkami. Žil na konci ordoviku přibližně před 448 miliony let, tedy v období před nástupem rozsáhlého zalednění, které vedlo k prvnímu hromadnému vymírání na Zemi.

„Určit jeho stáří bylo poměrně snadné,“ říká Jana Bruthansová z Národního muzea, spoluautorka článku, který vyšel ve speciálním čísle časopisu Bulletin of Geosciences, „ražbu metra D dlouhodobě sleduji a vedu si podrobnou dokumentaci o horninách a zkamenělinách prakticky v každé části tunelu.“ Ačkoli se materiál našel na haldě suti, badatelům se podařilo dohledat, odkud pochází – ze spodních vrstev tzv. králodvorského souvrství, které se ukládalo právě na konci ordoviku.

Příbuzenstvo z Afriky
Nejbližší známý příbuzný tohoto druhu – Soomaspis splendida – byl v devadesátých letech 20. století nalezen v jižní Africe. Pochází z hornin starých asi 443 milionů let, a žil tedy v době, kdy ledovce z konce ordoviku tály a oteplovalo se.

Podle Lukáše Laibla považovali odborníci Soomaspis splendida za mimořádně vzácný druh: „Dlouho jsme si mysleli, že je jen lokální zvláštností – jakýmsi ordovickým endemitem. Díky nálezu z Prahy ale víme, že různé druhy rodu Soomaspis musely obývat rozsáhlé oblasti tehdejšího kontinentu Gondwany.“

Soomaspis labutai bude k vidění ve stálé expozici Národního muzea, kam ho věnoval jeho nálezce Radek Labuťa. (Autorem rekonstrukce je Jiří Svoboda.)

Přeživší v hlubokém moři
Nový druh přináší rovněž důležité informace o přežívání organismů v době výrazných klimatických změn. Zatímco Soomaspis labutai žil ještě před ordovickou dobou ledovou a hromadným vymíráním, jeho jihoafrický příbuzný se objevuje až po něm.

Zdá se, že tito nenápadní členovci dokázali přežít prudké klimatické výkyvy, které vyhubily mnoho jiných živočichů. „Dá se říct, že šlo o dávné ,survivory’. Jejich tajemstvím bylo nejspíš to, že obývali hlubší části moře, kterých se klimatické změny příliš nedotkly, a zvládli přežít v prostředí s nízkým obsahem kyslíku,“ uzavírá Lukáš Laibl.

Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy AV ČR
Foto: Geologický ústav AV ČR

Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons. 

Přečtěte si také

• Pravěké želví puzzle aneb Jak paleontologové zkoumají krunýře
• Ničivým zemětřesením předcházejí tiché, ale přitom důležité pohyby
• Malý, ale mocný: měsíc Enceladus cvičí s magnetickým polem obřího Saturnu
• Stoleté zkameněliny želv z Česka a Polska ožívají v nové digitální databázi
• Derecho a downbursty: když si bouře podají ruce a plivou vichr
• Díky sopkám existuje na naší planetě život, říká vulkanolog Lukáš Krmíček
• Jak předpovědět blesk? Pomoci by mohl i model elektrizace oblačnosti
• Hydrochemik Martin Pivokonský zkoumá, jak zlepšit úpravu a čištění vody
• Skalní řícení: nebezpečí hrozí i turistům, pomáhají geologické výzkumy
• Rašeliniště nezadrží vodu tak dobře jako běžná půda v lese, zjistili hydrologové