Barokní instagram: Co si psali kavalíři do památníků?

Erby místo profilovek, podpisy coby hashtagy a kresby suplující selfíčka. Alba amicorum fungovala jako sociální sítě raného novověku. Mladí muži do nich sbírali zápisy na svých cestách v cizině. Některé z těchto památníků s námi prolistovala Kateřina Dolejší z Ústavu dějin umění AV ČR. Působivá vyobrazení jsme otiskli v nejnovějším čísle A / Magazínu.

Touha pochlubit se prestižními známostmi a dávat své zážitky na odiv světu není novinkou digitálního věku. Jasným důkazem jsou alba amicorum. V období renesance a baroka si tyto památníky vedli mimo jiné aristokraté ze střední a severní Evropy během kavalírských cest do Itálie či Francie, kam mezi patnáctým a dvacátým rokem vyráželi na zkušenou. Daleko od domova měli mladí muži získat společenské dovednosti, naučit se jazyky, načerpat inspirativní podněty a hlavně – navázat potřebné kontakty.

„Alba amicorum jim sloužila jako nástroj networkingu. Sbírali do nich zápisy od spolužáků, přátel, učitelů nebo významných osobností, s nimiž se na své pouti setkali,“ říká Kateřina Dolejší z Ústavu dějin umění AV ČR.

Jinoši v cizině trávili měsíce, někdy i roky. Po návratu pro ně knížečka nebyla jen připomínkou důležitých vztahů a příhod ze zásadního životního období, ale i prostředkem sebeprezentace ve společnosti. Největší boom tento fenomén zažil mezi lety 1570 a 1740. Tisíce dochovaných kousků dnes badatelům umožňují rekonstruovat trasy kavalírů, nahlížet do jejich soukromí i zkoumat, jak se tehdy Evropou šířily kulturní vlivy.

Erb nade vše
Znak rodu je nejlepší vizitka

Ukázkový zápis ve šlechtickém albu obsahoval vedle věnování, vybraného citátu, datace a podpisu zapisujícího neboli inskribenta taky jeho erb. „Ten představoval něco mezi logem a profilovkou aristokrata a znamenal pro něho všechno – v kostce vystihoval svého držitele a jeho rod,“ líčí Kateřina Dolejší. Předlohu pro složitější erby si kavalíři raději vozili s sebou. Půjčovali ji pak místním miniaturistům, kteří za úplatu rodový znak detailně vymalovali do alba patřícího novému známému.

Co zrovna letí
Fashion trendy nikdy nezklamou

Mezi oblíbené památníkové motivy patřila dobová italská či francouzská móda, která měla urozenému cestovateli a jeho okolí po návratu domů sloužit jako stylová inspirace. Konkrétní obrázky pro majitele alb většinou oslovení zapisovatelé vybírali a objednávali ve specializovaných dílnách, jež své služby poskytovaly ve městech, kam šlechtici ze zaalpských zemí mířili nejčastěji – v Sieně, Římě, Benátkách či Paříži. Stačilo ukázat prstem do vzorníku a zaplatit malíři odpovídající obnos.

Láska až za hrob
Mýty jako vzor i varování

Stálicemi v repertoáru dílen památníkových miniaturistů byly výjevy z antické mytologie. Tato scéna z alba saského šlechtice Heinricha Biesenrotha představuje příběh tragické lásky Pýrama a Thisbé zachycený v Ovidiových Proměnách, který později inspiroval Williama Shakespeara k sepsání Romea a Julie. Pro dospívajícího aristokrata měl být příkladem toho, jak vypadá láska věrná až za hrob. Mytologie však nabízela i varovná mementa. Mezi inskribenty se tak popularitě těšila třeba znázornění Ikarova pádu nebo lovce Aktaióna, jehož zničil pohled na nahou bohyni Dianu.

Štěstěna, influencerka doby
Předtištěná klasika vždy po ruce

Zatímco dnešní sociální sítě plní snímky celebrit, těm raně novověkým dominovaly „portréty“ vrtkavé Fortuny čili Štěstěny. Tehdejší společnost věřila, že lidské osudy řídí především ona. Mnoho šlechticů ji proto nechávalo do památníků svých přátel zvěčnit v podobě nahé dámy, stojící na kouli a držící plachtu, která ji může zavát kamkoli. „Tento námět byl tak oblíbený, že se stal běžnou součástí předtištěných alb amicorum, která se začala vyrábět,“ popisuje Kateřina Dolejší. Kavalír si takovou knihu zakoupil a pak už ji jen předával známostem s prosbou o podpis.

 
Autogram celebrity
Strohé, ale praktické

Zdaleka ne všechny památníky hýřily barvami. Vedli si je totiž taky učenci a studenti při svých poutích mezi univerzitami a ti se s vizuální podobou moc nepárali. Najdete v nich především biblické citáty nebo výroky antických autorů v latině či řečtině. A hlavně podpisy. Čím vyšší postavení a renomé inskribent měl, tím lépe pro budoucí kariéru majitele alba. Když tedy v roce 1669 ulovil student Jan Eberhard Schweling autograf čelného představitele Jednoty bratrské Jana Amose Komenského (na snímku), muselo to pro něho být hotové terno.

Ctnosti místo selfíček
Pomni, bez čeho se šlechtic neobejde

Častým cílem památníkových příspěvků bylo vštípit jejich vlastníkovi čtyři kardinální ctnosti, které nesměly chybět žádnému správnému kavalírovi: spravedlnost, statečnost, umírněnost a obezřetnost. Za výběrem miniatury však někdy stály i mnohem prozaičtější důvody: zapisujícího prostě ve vzorníku malířů zaujala alegorická figura některé z těchto ušlechtilých vlastností a jednoduše chtěl svůj autogram vyšvihnout vedle ní. Třeba ke kresbě Spravedlnosti s mečem v jedné a vahami v druhé ruce.

V army stylu
Vojenství věčně v kurzu

Zbraně, vojenské nástroje, bubny. Erby běžně doplňují i takzvaná militaria. „Do památníků se hojně zakreslovaly taky půdorysy různých typů pevností. Kavalíři se totiž během šlechtických cvičení učili i to, jak se jinde řeší opevňování,“ vysvětluje Kateřina Dolejší, jež nyní v grantovém projektu Evy Chodějovské z Moravské zemské knihovny v Brně s názvem Beyond the Horizon zkoumá výzdobu alba amicorum Humprechta Jana Černína z Chudenic (1628–1682), který nechal postavit pražský Černínský palác.

Jiný kraj, jiný mrav
Blondýnou snadno a rychle

Usednout na slunce, protáhnout vlasy otvorem v klobouku a nechat paprsky, aby je co nejvíc zesvětlily. V raně novověkých Benátkách každodenní praxe dam toužících po ceněné blond kštici. Tamní, pro oko cizince poněkud nevšední praktika se propsala i do šlechtických památníků. Částečně totiž fungovaly podobně jako novodobá fotoalba, kam zakládáme snímky všeho, co nás na dovolené zaujalo. Proto se v albech amicorum objevovala i zpodobnění populárních míčových sportů nebo kytar a jiných módních, v té době u nás nepříliš rozšířených hudebních nástrojů.

Článek vyšel pod názvem Barokní instagram v A / Magazínu 3/2026.

3/2026 (verze k listování)
3/2026 (verze ke stažení)

A / Magazín vydává Akademie věd ČR. Chcete každé jeho vydání dostat přímo do schránky? Napište si o předplatné zdarma na adresu predplatne@ssc.cas.cz.

Text: Radka Římanová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Moravská zemská knihovna v Brně, Národní knihovna České republiky, Královská kanonie premonstrátů na Strahově

Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

Přečtěte si také

• Šlechta před i za objektivem. Jakou roli hrála v počátcích fotografie?
• Kůrovec hybatelem dějin. Jak kalamita v 19. století změnila lesnictví?
• Kámen byl motorem paleolitické „ekonomiky“, říká archeolog
• Neolitičtí lidé v jižní Arábii se specializovali na lov žraloků
• Anatomie města. Jak se formovala lidská sídla ve středověku?
• Nová kniha nabízí pohled na středoevropské pomníky a památníky holokaustu
• Pražští Židé v dlouhém 16. století. Kudy vedly jejich cesty Evropou?
• Málo známá kapitola dějin: v uniformě wehrmachtu bojovaly tisíce Čechoslováků
• Na zámku v Lánech zazněla po desítkách let slova Tomáše G. Masaryka
• Téma romského holokaustu je dlouho přehlížené, upozornili účastníci konference