Město má být z kamene. Nebo ne?

16. 11. 2016

V pondělí 31. října 2016 proběhla v kavárně Centra Člověka v tísni o.p.s. veřejná diskuse s názvem Město má být z kamene. Nebo ne?, která se zaměřila na otázku podoby, role a budoucnosti přírody ve městě. Pozvánku do diskuse přijali kromě Petra Gibase z pořádajícího Sociologického ústavu AV ČR také Štěpán Špoula, krajinný architekt z Kanceláře veřejného prostoru IPR, Jan Albert Šturma, botanik a spoluautor knihy Divoká příroda Prahy a blízkého okolí, a Dana Balcarová, opoziční zastupitelka na Praze 9 a členka spolku Krocan o.s., který se otázkám ochrany přírody v této městské části věnuje. Debatu, které se účastnilo asi 40 lidí, moderovala Veronika Sedláčková z Českého rozhlasu.

Hovořilo se mimo jiné o tom, co všechno tvoří městskou přírodu, jak ji různé skupiny (obyvatelé měst, experti) definují a jaká příroda podle nich do města patří. Příroda ve městě může zahrnovat i věci, o kterých normálně jako o přírodě nepřemýšlíme (jako například rostliny rostoucí mezi dlažebními kostkami), ale které jsou nedílnou součástí města, a to na různých úrovních, od jednotlivých rostlin až po krajinné struktury, z nichž město vyrůstá. Tohle je příroda, kterou město přetváří (například prostřednictvím výstavby), a která si na druhou stranu bere zpět uvolněné prostory (například opuštěná nádraží, nepřístupná koryta potoků).

Hodnotu městské přírody je možné poměřovat různě – například s ohledem na její zapojení do struktury města a obecnou, architektonickou „kvalitu“ (tento pohled reprezentuje jako krajinný architekt Štěpán Špoula), ale i s ohledem na jedinečnost a bohatost jednotlivých dílčích přírod (jak argumentuje Jan Albert Šturma). Druhý pohled vyplývá ze skutečnosti, že příroda konkrétních míst je výsledkem „sedimentace“ v průběhu času a díky tomu, že je obklopena městskou zástavbou, tak zůstává pozůstatkem uplynulého času – přírodní pamětí místa. Její hodnotu je tak podle J. A. Šturmy možné určit obdobně jako hodnotu například historických památek s ohledem na to, co je biologicky cenné, a to nejen obecně, ale například i v kontextu daného města.

Nakládání s přírodou a její hodnocení je vždy politické. Vždy je výsledkem vyjednávání toho, co je (pro koho a z jakého důvodu) cenné nebo bezcenné. Zatímco u předchozích témat příliš shoda nevládla, protože architektonické pojetí se ukázalo jako v nesouladu s pojetím biologicko-ekologickým, zde se diskutující shodli, že součástí vyjednávání má být důraz na funkce, které dané prostory a příroda v nich plní pro rozličné skupiny obyvatel (nejen rodiny s dětmi a park, ale i jiné obyvatele města – pejskaře, bezdomovce, apod.).

Politika nakládání s přírodou (respektive s prostorem, který je zdánlivě „prázdný“ = nezastavěný), se v současnosti jeví jako netransparentní (jak tvrdí Dana Balcarová na příkladu Prahy 9). Iniciativa často navíc nevychází „zdola“ (od místních obyvatel), a tak i když architektonické řešení přírodních prostor může z odstupu vypadat jako kvalitní, nemusí tak nutně působit na všechny obyvatele, protože často nebere v potaz jejich potřeby a pohled.

Volné prostory ve městě: příroda a půda jsou zdroje omezené, vyčerpatelné a neobnovitelné. Zároveň však v současné politice městské přírody s ní tak nakládáno není. Nebereme v úvahu řadu dopadů, které zdánlivě bezpříznakové nakládání může mít (jak říká Petr Gibas) na takové přírodní celky, jejichž hodnota není zjevná na první pohled (například nádraží Bubny). Do diskuse se následně živě zapojili i diváci, mnozí z řad odborné obce a samotného IPR.

Připravil: Tomáš Samec

Foto: Tomáš Princ

Město má být z kamene. Nebo ne?

sou_mesto_ma_byt_z_kamene_04

sou_nature-home-housing_10

Přečtěte si také