Zahlavi

Do jazykové poradny volají lidé nejčastěji kvůli psaní velkých písmen

27. 01. 2020

Čeština je jazyk krásný, ale složitý. Nejen v psaném, ale i mluveném projevu mnozí tápou a chybují. Možnosti, jak své jazykové dovednosti zlepšit, ovšem existují. Jsou veřejně dostupné, uživatelsky přívětivé a jsou zdarma. V rámci jazykového poradenství je nabízí Ústav pro jazyk český AV ČR.

Udeřila desátá hodina a jako každý všední den startuje „otevírací doba“ telefonické jazykové poradny Ústavu pro jazyk český AV ČR. Přístroj se rozbliká již po pár minutách. „Jazyková poradna, Martin Beneš, dobrý den,“ hlásí se do sluchátek jeden z desítky jazykovědců, kteří se na lince střídají. Volající by rád věděl, zda se bible píše s malým, či velkým písmenem. „Typický dotaz. Lidé se nejčastěji ptají právě na psaní velkých písmen,“ komentuje první telefonát tohoto dne vedoucí jazykové poradny Kamila Smejkalová.

Jazykové poradenství funguje v Ústavu pro jazyk český AV ČR již od roku 1936. Veřejnost službu hojně využívá, ze statistik posledních let vyplývá, že každý den vyřídí pracovníci oddělení jazykové kultury 40–50 hovorů. Dotazy se třídí do lingvisticky strukturované databáze a využívají se pro tvorbu jazykovědných příruček a další bádání.


„Jazyková poradna, Martin Beneš, dobrý den,“ hlásí se do sluchátek jeden z desítky jazykovědců, kteří se na lince střídají.

Na co se lidé nejvíce ptají? Nejobvyklejší jsou dotazy na pravopisnou oblast. Psaní velkých písmem je očividně tématem, se kterým si česká veřejnost neví rady. „Pravidelně se opakují dotazy na psaní slova obec či město. Zda se správně píše město Pardubice, či Město Pardubice,“ vysvětluje Kamila Smejkalová. Druhou „oblíbenou“ oblastí je interpunkce. I tyto jevy, například psaní čárky před spojkou „nebo“, se podle Kamily Smejkalové v poradně rovněž neustále opakují. Třetí nejčastější skupinou je morfologie, tedy skloňování a časování.

Co hýbe veřejností, hýbe i češtinou

Témata, kvůli kterým tazatelé volají, často odrážejí i dění ve společnosti. Politika, osobnosti, různé módní vlny rezonující veřejným a mediálním prostorem, sport atp. Když se například v médiích hovořilo a psalo o svěřenském/svěřeneckém fondu premiéra Andreje Babiše, mnozí se dotazovali, kterou z variant použít. Správně jsou obě. „Když se na veřejné scéně nebo v médiích objeví konkrétní člověk, lidé řeší, jak se jeho jméno skloňuje a vyslovuje,“ doplňuje Kamila Smejkalová. Týká se to i zeměpisných názvů. Žádný redaktor určitě nechce udělat chybu, když informuje o olympiádě v Rio de Janeiro (mimochodem správně je také Riu de Janeiru, Rio de Janeiru, Riu de Janeiro) či v jihokorejském Pchjongčchangu (nikoli tedy Pchjongjangu, hlavním městě Severní Koreje).

Problematika, která vždy zaručeně rozproudí jazykové debaty a je rovněž častým námětem poradenství, je přechylování ženských jmen. „Periodicky jednou za pár let se debaty o přechylování hodně rozbouří a pak se opět uklidní,“ podotýká Kamila Smejkalová. Používání přípony -ová ale není jen záležitostí jazykovou, nýbrž legislativní, proto jazykovědci nemohou přijít s definitivním řešením, ale jen s doporučením. Například jak ženu s nepřechýleným příjmením oslovit, jak její jméno použít ve větě.


Markéta Pravdová z Ústavu pro jazyk český AV ČR

Markéta Pravdová z Ústavu pro jazyk český AV ČR upozorňuje, že používání a především skloňování takových příjmení je problematické, a zároveň dodává: „Nepřikazujeme, zda přechylovat, či ne. Nikomu nechceme upírat právo, aby se jmenoval tak, jak chce. Snažíme se ale upozornit, že nepřechylování s sebou může přinášet i různá komunikační nedorozumění.“ Když však zákonodárci před nějakým časem schvalovali návrh úpravy zákona o matrikách, který by dal ženám po svatbě možnost vybrat si, zda budou své jméno používat s příponou -ová, nebo bez ní, s Ústavem pro jazyk český AV ČR tuto problematiku nikdo nekonzultoval.

Tazatelé jsou občas emotivní

Vlastní jméno patří bezesporu k oblastem, s nimiž se pojí emoce, a Kamila Smejkalová přiznává, že přechylování je jednou ze záležitostí, kvůli kterým na ni lidé v telefonu někdy křičí. Občas se také stává, že se lidé na druhém konci linky naštvou, zejména když volají, aby si potvrdili, že mají v něčem pravdu, ale ukáže se, že nemají. „Ve chvíli, kdy člověk začne být vulgární, hovor ukončujeme,“ říká jazykovědkyně. Někdo telefonuje pro legraci, jindy jde o sázku. Drtivou většinu dotazů však míní volající vážně, většinou se týká jejich profese, například redakce textů, v menší míře i osobních záležitostí – pozvánek, svatebních oznámení…

Na jazykovou poradnu se ovšem lidé po telefonu obracejí i s dotazy, které jazykovědci nejsou schopni zodpovědět, protože nespadají do jejich kompetence. Sem patří dotazy z oblasti etikety (jak oslovovat osoby v rámci diplomatického protokolu či církevní hierarchie), grafické záležitosti (jak má vypadat logo) i otázky na správný překlad z cizího jazyka. Nemalé množství volajících se také ptá, jak může vypadat poznávací značka.

Odpověď hledej (nejen) na internetu

Jestliže vám osobní, respektive telefonický kontakt nevyhovuje, je tu i další možnost: Internetová jazyková příručka. Jak už název napovídá, k dispozici je online. Každý den zaznamená průměrně 60 tisíc přístupů. Za dobu svého trvání je to více než 130 milionů přístupů. Vznikla s podporou grantového projektu Jazyková poradna na internetu, řešeného v letech 2004–2008. „Jde o první jazykovou pomůcku svého druhu. Její výhodou je, že ji můžeme neustále rozšiřovat, zpřesňovat a doplňovat o nové výrazy,“ říká Markéta Pravdová.

Příručka má dvě části, slovníková obsahuje přes 109 tisíc hesel. Uživatel zde najde kobylu, ne však kobilu. Zjistí, že na procházku může jít se dvěma dětmi, nikoli dvěmi dětmi a že tramvaj má místa k sezení i k sedění. Desítku nejčastěji hledaných výrazů tvoří dlouhodobě tato slova: jenž, jež, den, datum, práce, ona, on, já, být, dva.

Druhá část je výkladová. „Do této části jsme zařadili především jevy, na které se uživatelé češtiny v jazykové poradně opakovaně ptají,“ uvádí Markéta Pravdová. Východiskem pro jednotlivé výklady byly Pravidla českého pravopisu a současné mluvnice. V mnoha oblastech je ovšem online příručka podrobnější, ucelenější a zpřesňující. Jde například o psaní velkých písmen, interpunkci, shodu přísudku s podmětem či skloňování osobních a zeměpisných jmen.


S češtinou poradí také Akademická příručka českého jazyka z Nakladatelství Academia.

Při tvorbě výkladové části se uplatnily i další zdroje: speciální jazykové příručky, odborné časopisecké studie, české státní normy a také databáze jazykové poradny. „Ve výkladech uvádíme i rozpory v údajích, které jednotlivé jazykové příručky přinášejí, nebo rozdíly mezi kodifikací a spisovným územ. V takových případech je připojen hodnotící komentář a řešení, která doporučujeme,“ dodává Markéta Pravdová.

Všechny aktivity Ústavu pro jazyk český AV ČR v oblasti jazykového poradenství se vzájemně doplňují a efektivně propojují. Veřejnost má tedy k dispozici nejen tištěné publikace, ale také telefonickou poradnu, online příručku a zanedlouho přibude webový korektor. I díky těmto užitečným nástrojům si může odborná i laická veřejnost udržovat vysokou úroveň jazykové kultury.

Plnou verzi článku najdete v časopise A / Věda a výzkum na stranách 74 až 77. Čtvrtletník vydává Akademie věd ČR v tištěné formě i elektronicky. Jeho hlavním cílem je představit veřejnosti poutavou formou výzkumy vědců a vědkyň z pracovišť Akademie věd ČR. Všechna čísla jsou ve formátu PDF a v listovací verzi k dispozici na webové stránce AV ČR.


4/2019 (verze k listování)
4/2019 (verze ke stažení)

Připravila: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Jana Plavec, Pavlína Jáchimová (portrét Markéty Pravdové), Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Licence Creative Commons

Přečtěte si také