Zahlavi

Depozitáře ukrývají střípky ze životů slavných osobností československých dějin

03. 05. 2023

Budova Masarykova ústavu a Archivu AV ČR se nachází v pražské Libni. V jejích útrobách najdeme depozitáře plné historických a osobních fondů mnoha význačných postav československých dějin. Například jedné neobyčejné Alice, která se narodila přesně před 144 lety, tedy 3. května 1879. O drobných zajímavostech z jejího života i ze života její slavné rodiny si můžete přečíst v článku Alice v říši československé, který jsme otiskli v březnovém čísle magazínu A / Věda a výzkum.

Elis, Eliska. Takto láskyplně oslovovali rodiče svou nejstarší dceru. Narodila se v roce 1879 ve Vídni, kde prožila i několik prvních let svého života. Většinu dětství následně strávila v Praze. Výchova v rodině původem americké intelektuálky a hudebnice a jejího manžela, univerzitního profesora, filozofa a spisovatele, byla vcelku liberální. Přesto rodiče kladli na děti vysoké mravní a intelektuální požadavky. Nebyla to totiž obyčejná rodina ani obyčejná Alice. Byla to Alice Masaryková, nejstarší z pěti potomků T. G. Masaryka a jeho ženy Charlotty.

Odkud víme, jak to v rodině prvního československého prezidenta fungovalo? Především ze vzpomínek a dokumentů, které se i po 140 letech dochovaly. Velká část z těchto cenných materiálů se nachází ve fondech Masarykova ústavu a Archivu AV ČR. Zdejšími zákoutími nás provedla Helena Kokešová z oddělení osobních a historických fondů. Ukázala nám, kde se dokumenty archivují, a vysvětlila, jak péče o ně vypadá. A během toho jsme si povídaly o jedné nevšední ženě československých dějin.

První vzpomínka dvouleté dívenky se rodičů netýká: „Kol dokola stály mladé, vysoké buky s jasně zelenými korunami. Rovina přecházela ve strž. Bylo to ve Vídeňském lese. Na pokraji strže sedělo malé děvčátko, v ruce krajíc suchého chleba, posypaný solí. To děvčátko jsem byla já…“ Ukázka pochází z její knihy Dětství a mládí, kterou naše průvodkyně připravila k vydání společně s historičkou Dagmar Hájkovou ze stejného pracoviště.

2023-01-18_Helena Kokesova_MUA_Fond Alice Masarykove_web-46
Alice Masaryková byla inteligentní, pokroková a cílevědomá žena. Věnovala se politice či sociální práci a měla i řadu koníčků, například sportování.

Masarykův kufr z první světové
Vydávání edic a dalších publikací je důležitou náplní práce historiček a historiků, kteří zde působí. Takzvaných ego dokumentů, tedy písemných materiálů primárně vzniklých pro soukromou potřebu pisatele, mají dostatek. Jde zejména o korespondenci, ale třeba také deníky. Kolik toho lidé žijící v dobách „před-mailových“ mohli za život sepsat, vidíme na vlastní oči v depozitářích. Police regálů stojících v dlouhých řadách přetékají archivními kartony.

Masarykův ústav a Archiv AV ČR schraňuje nejen materiály T. G. Masaryka a ostatních členů jeho rodiny, třeba dcer Alice a Olgy či synů Jana a Herberta, ale také dalších postav československých dějin, například Edvarda Beneše. Najdeme tu jména významných vědeckých osobností spjatých s Akademií věd a jejími předchůdkyněmi – Jaroslav Heyrovský, Zdeněk Nejedlý, Otto Wichterle, Milada Paulová a jiní. Kromě písemností se tu však nacházejí také hmatatelnější věci…

Se zalíbením hledíme na dva starobylé cestovní kufry uložené v depozitáři a Helena Kokešová nám vysvětluje, že jeden patřil už v době první světové války T. G. Masarykovi a druhý synu Janovi: „Máme i dvě čepice T. G. Masaryka a jeho límeček ke košili. Dále jsou tu například dvě kravaty a pyžamo jeho syna Jana. Jsme v úzkém kontaktu s pravnučkou T. G. Masaryka Charlottou Kotíkovou a vděčíme jí za dlouhodobé rozšiřování našich sbírek.“

Součástí fondů jsou také dva zlaté prsteny, snubní a pečetní, z pozůstalosti Olgy Masarykové Revilliodové. Předměty i archiválie může veřejnost vidět na výstavách, které ústav při různých příležitostech pořádá nebo na které své exponáty zapůjčuje.


V depozitáři najdeme například diplomatický pas T. G. Masaryka vystavený britskou tajnou službou na jméno Thomas George Marsden.

Jak se archiválie do rukou zdejších pracovníků dostanou? Někdy cesta není složitá – část fondů například pochází z Ústavu T. G. Masaryka, kde se zachoval jeho osobní archiv i knihovna. Cesta některých archiválií však bývá trnitější. Pokud leží na půdě a podaří se je objevit a zachránit, lze to označit za štěstí. „Ráda bych apelovala na to, aby lidé nevyhazovali zděděné písemnosti, ale kontaktovali nejdříve nás či nejbližší muzeum nebo archiv. Takto se například podařilo zachránit fond literárního historika, anglisty Ladislava Cejpa,“ říká Helena Kokešová. Zmiňuje také kontakty s Josefem Blahožem, který ústavu daroval nejen pozůstalost svého děda, národohospodáře Josefa Kaizla, ale i otce, diplomata Josefa Blahože.

Jelikož je pracoviště součástí Akademie věd ČR, jedním z jeho úkolů je vyhledávání a akvizice osobních fondů vědců. V letech 2020 až 2021 získalo darem devět nových fondů význačných představitelů české a československé vědy – například čestného předsedy Akademie věd Rudolfa Zahradníka. „Přebíráme i materiály žijících osobností. Spolupracujeme s jednotlivými akademickými ústavy a snažíme se navazovat kontakt s potomky vědců, kteří nám často svěřují do péče zděděné písemnosti a další památky,“ dodává historička.

Vězení a cenzura
Co dalšího má oddělení na starosti? Jeho stěžejním posláním je nejen péče o archiválie a jejich odborné zpracování, ale i zpřístupňování. Jedním z výsledků je databáze Historická korespondence online nazvaná HiKo, na které vedle Masarykova ústavu a Archivu AV ČR spolupracují i Filosofický ústav AV ČR a Knihovna AV ČR. Jak už naznačuje název, k dispozici je online. Pro nás ovšem archivářky připravily „offlajnovou“ verzi výběru z korespondence Alice Masarykové.

Malá, ale o to vzácnější výstava je přichystána v jednom z depozitářů. Jsou tu dobové fotografie, ručně psaný životopis, dopisy otci i matce. Zaujaly nás především listy, které Alice napsala z vídeňského vězení v letech 1915 až 1916. Obviněna byla z vlastizrady a účasti na otcových protistátních aktivitách.

Dopisy, které adresovala mamince, byly přísně cenzurovány. Pročítáme si více než sto let starý dokument a zjišťujeme, že jediné, co mohla o svém pobytu za mřížemi sdělit venkovnímu světu, bylo, že je venku hezké počasí, že si dala kávu a strávila nějaký čas na čerstvém vzduchu.


Korespondence s matkou Charlottou, která se dochovala z doby, kdy byla Alice Masaryková vězněna.

Po vzniku Československa v roce 1918 se Alice velmi aktivně zapojovala do veřejného i politického života. Shrnout její bohatý život do několika vět je nemožné. Místo své tou dobou již nemocné matky zastávala funkci první dámy. Založila Československý červený kříž a několik dekád byla jeho předsedkyní.

Druhou světovou válku strávila v emigraci, vytoužený pobyt v milované vlasti však neměl dlouhého trvání. Nástup komunistického režimu, jehož obětí byl její mladší bratr Jan, demokraticky smýšlející žena nemohla tolerovat. Z návštěvy sestry Olgy ve Švýcarsku na konci roku 1948 už se do vlasti nevrátila a od roku 1950 žila ve Spojených státech. Majetek jí komunisté zabavili.

Díky dochovaným ego dokumentům si o Alici Masarykové můžeme udělat celkem barvitý obrázek. Jakou ženu vykresluje? Inteligentní, vzdělanou, cílevědomou, pokrokovou, až do smrti aktivní… Několik příkladů uvádí Helena Kokešová: „Už od raného dětství byla velmi odhodlaná a cílevědomá. Na matce si v otcově nepřítomnosti doslova vynutila studium na Minervě – prvním dívčím gymnáziu u nás.“ Hovořila několika světovými jazyky, věnovala se studiu, hudbě i sportu, ale také sociální práci. Podporovala ženské hnutí a za oceánem spolupracovala s krajanskými spolky.


Dopisy malé Alice adresované jejímu otci T. G. Masarykovi.

Poslední okamžiky svého života strávila v takzvané Útulně – domově pro seniory v Chicagu. S podlomeným zdravím a téměř slepá zemřela tato výrazná ženská postava naší historie v roce 1966. Po většinu svého dospělého života se s láskou starala o odkaz a památku otce.

Když s naší průvodkyní procházíme její pracoviště a poté budovu Masarykova ústavu a Archivu AV ČR opouštíme, můžeme právem konstatovat, že se zdejší odborníci s velkou pečlivostí starají také o památku a odkaz její.


NÁRODNÍ KULTURNÍ DĚDICTVÍ

Oddělení osobních a historických fondů vzniklo v roce 2020 spojením dvou do té doby samostatných úseků – oddělení osobních a institucionálních fondů do roku 1952 a oddělení Archiv Ústavu T. G. Masaryka. V současnosti pečuje o 405 fondů v rozsahu 2521 běžných metrů. Pracovníci mimo jiné vyhledávají, spravují, zpracovávají a zpřístupňují archivní fondy významných vědeckých osobností, vědeckých institucí a profesních spolků. Poskytují rešeršní a další služby badatelům, médiím i veřejnosti, spravují a digitalizují fotoarchiv. Věnují se také získávání pramenů pro orální historii od pamětníků, vydávání edic a vědeckých monografií a popularizační činnosti. „Hlavním posláním našeho oddělení, ale i všech archivů, je péče o národní kulturní dědictví,“ shrnuje Helena Kokešová.



Helena Kokešová je vědeckou pracovnicí oddělení osobních a historických fondů Masarykova ústavu a Archivu AV ČR. Celý profesní život pracuje s ego dokumenty, které pomáhá zpřístupňovat formou edic a monografických prací.

Text je převzatý z časopisu A / Věda a výzkum, který vydává Akademie věd ČR. Výtisky zasíláme zdarma všem zájemcům. Kontaktovat nás můžete na adrese predplatne@ssc.cas.cz.

1/2023 (verze k listování)
1/2023 (verze ke stažení)

Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Licence Creative CommonsText a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

 

Přečtěte si také