Zahlavi

Soužití se slony je pro lidi inspirativní, zaznělo na konferenci

16. 12. 2020

Slon je největší suchozemské zvíře a podobně jako kůň nebo pes patří mezi živočichy, k nimž nás pojí silné pouto. Zejména v Asii jsou chobotnatci součástí běžného života mnoha vesnických komunit. Na neobyčejné souvislosti komplexních vztahů mezi lidmi a slony se zaměřila mezinárodní konference, kterou uspořádalo oddělení ekologické antropologie Etnologického ústavu AV ČR.

Existuje staroindický příběh o šesti slepcích, kteří mají popsat, jak vypadá slon. Každý přitom sahá na jinou část jeho těla. Jeden se dotýká sloního boku a je přesvědčen, že je jako stěna. Další nahmatal ucho a tvrdí, že zvíře je jako vějíř. Na třetího slepce vyšel chobot a trvá na tom, že se podobá hadovi. Zbývající tři mají zase jiná přirovnání a kvůli tomu mezi nimi propukne pře. Příběh by mohl ilustrovat i chování lidí, kteří mají sice všechny smysly v pořádku, přesto jsou jejich názory omezené vlastní perspektivou, již pokládají za univerzální pravdu.  

Netrestat, ale učit
Paralela se šesti slepci může posloužit i k představení konference Composing Worlds with Elephants, která se konala online ve dnech 13. až 15. prosince 2020. Jejím tématem byli právě sloni a snahou bylo na základě různých příspěvků vytvořit komplexnější obraz o jejich soužití s lidmi.

„Studium těchto vztahů vyžaduje pohled z odlišných úhlů. Spolupráce různých vědních disciplín vytvoří mnohotvárný obraz a umožní jejich lepší pochopení. Stejně jako v podobenství o slonovi a šesti slepých,“ říká Paul Keil z Etnologického ústavu AV ČR, který online konferenci uspořádal, společně s Kat Rahmatovou z Oxfordské univerzity a Nicolasem Lainém z pařížského Výzkumného ústavu pro rozvoj.


Farmáři používají na ochranu svých polí před slony elektrické ohradníky.

Na virtuálním setkání vystoupilo čtyřiadvacet antropologů, historiků, etologů a dalších odborníků. Všechny spojil badatelský zájem o prostředí, v němž se potkávají lidé se slony. Mezi hosty byl například Thomas Trautmann, autor knihy Elephants and Kings o vztahu králů a slonů ve starověké Indii. Promluvil také Joshua Plotnik, známý svými průkopnickými experimenty, vypovídajícími o inteligenci slonů. Příspěvek přednesly rovněž veterinářka Khyne U Marová a Erin Ivoryová, která se o majestátní zvířata stará v North Carolina Zoo.

Erin Ivoryová se ve své přednášce zaměřila na to, jak by měli farmáři ke slonům přistupovat, když jim chtějí zabránit v pojídání úrody. „Většina strategií zaměřených na změnu chování slonů se dosud spoléhala na trestající přístup. Ale tím je nenaučíte, co mají dělat. Není to efektivní.“ Farmáři na obranu svých polí používají elektrické ohradníky, zvukové plašiče, někteří dokonce slony zabíjejí. Zvířata přitom jen uspokojují svou potřebu se najíst. Vystrašený tvor se naopak může stát nebezpečným. Z toho důvodu by lidé měli pozitivním způsobem učit slony, co mají dělat, místo toho, co dělat nemají. Podle Erin Ivoryové jsou to velmi chytrá a učenlivá stvoření.

Konec slonů v cirkusech
V České republice lze potkat slony pouze v zoologické zahradě nebo cirkuse. Parlament před několika týdny přijal novelu zákona, která od 1. ledna 2022 zakáže drezuru divokých zvířat v cirkusech i při jiných veřejných vystoupeních. Změna se týká nově narozených jedinců všech divoce žijících druhů. Cirkusy je nebudou smět množit ani jinak nabývat. Jak velká to bude pro slony úleva?

Khyne U Marová rozhodnutí vítá. „Život těchto velkých zvířat v zajetí je stresující a nejde jen o drezuru. V tomto prostředí je zkrátka nemožné jim zajistit dobré životní podmínky.“ Rovněž Paul Keil si myslí, že cirkusy jsou pro slony nevhodným prostředím s nepřirozenými podmínkami. Spatřuje přitom jistou paralelu mezi snahou dostat tato zvířata z cirkusu a snahou zakázat využívání slonů pro zábavu turistů v Asii. Druhý případ má ale složitější kontext. „Někdy jsou sloni v turistickém ruchu v Asii skutečně chováni bídným způsobem a mělo by se to zakázat. Ovšem existují i příklady dobré praxe, kdy sloni nejsou zbytečně stresováni a práce s nimi je součástí delší tradice spolužití s lidmi,“ dodává Paul Keil, který se zajímá konkrétně o život slonů indických. 


V cirkusech nevidíme přirozený život zvířat, ale touhu je ovládat. 

Spolužití s divočáky
Cílem konference Composing Worlds with Elephants bylo upozornit na fakt, že divočina je celosvětově pod stále větším tlakem, takže vědci potřebují pochopit, jak mohou žít zvířata a lidé vedle sebe v harmonii. „I když se kultura, ekologie a historie Indie zjevně velmi liší od Evropy, můžeme se z ní leccos naučit pro svůj vztah s vlky, medvědy či divočáky,“ míní Paul Keil.

Tento australský vědec se věnuje studiu vztahů mezi lidmi a zvířaty dlouhodobě, poslední dobou také v Etnologickém ústavu AV ČR. Má za sebou mimo jiné rok a půl dlouhý terénní výzkum v indickém Assamu, kde žil mezi vesničany, kteří pracují s domestikovanými slony, ale zároveň se denně potkávají se slony v divoké přírodě. Svou prací poukazuje na skutečnost, že vztahy lidí a těchto majestátních savců nejsou jednoduše zařaditelné, a zkoumá propojení historických, sociálních i ekologických kontextů.

Paul Keil se také zabývá výzkumem divokých prasat – a to jak v Austrálii, tak nyní v Česku, kde se zapojil do projektu BOAR financovaného Evropskou výzkumnou radou. O tomto výzkumu jsme nedávno obsáhle hovořili s vedoucím projektu Luďkem Brožem. Více si o něm přečtete na stránkách časopisu A / Věda a výzkum 1/2020.

Připravil: Jan Klika, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock

Humanitní a filologické vědy

Vědecká pracoviště

Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce