Předsedkyně na návštěvě nejstaršího akademického ústavu
08. 12. 2017
Svými počátky je Ústav pro jazyk český nejstarším akademickým pracovištěm vůbec. Nesoustředí se však zdaleka jen na tvorbu slovníků, tak jako tomu bylo v roce 1911, ale zkoumá například česká nářečí, původ slov či provozuje jazykovou poradnu. Ústav navštívila předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová s místopředsedou Pavlem Baranem a členkou Akademické rady Markétou Pravdovou.
Pavel Baran se přitom vyzbrojil speciálním „lingvistickým“ tričkem s nápisem: „What language do you speak? Po naszymu!“ Hrdě se tak přihlásil ke svým moravsko-slezským kořenům.
Různé češtiny
„V očích veřejnosti máme status jakéhosi strážce, který chrání spisovnou češtinu, brání ji a svým způsobem ji i konzervuje. My se však zabýváme všemi útvary a vrstvami jazyka, včetně nářečí a třeba i hovorové a nespisovné češtiny,“ řekl na úvod ředitel Martin Prošek. „Spousta lidí stále řeší měkké i a tvrdé y, ale nikdo se na nás neobrací s otázkami, které se týkají například stylu nebo stavby textu,“ dodal Prošek. Má pod sebou sto padesát zaměstnanců, kteří pracují nejenom v historickém sídle na Malé Straně, ale také na třech dalších místech v Praze a Brně.
Místopředseda AV ČR Pavel Baran představuje svoje "lingvistické tričko", vpravo členka Akademické rady Markéta Pravdová, vlevo ředitel Martin Prošek
Boj s plagiátory
Podstatnou náplní práce je tvorba kodifikačních příruček, ale situace se podle ředitele Proška poslední dobou výrazně mění: „Už nejsme jediní v Česku: i jiné instituce vydávají své jazykové příručky. Ale to je v jiných jazykových prostředích běžný stav, například v anglofonním prostředí neexistuje jediná univerzální příručka, jednotlivé kodifikace si tam vzájemně konkurují.“
S konkurenčním prostředím souvisí i plagiátorství, které se týká zejména komerčních nakladatelů. Ti do svých knih přejímají nejenom části výkladu, ale i celá jazyková hesla, aniž by uváděli zdroj nebo platili za autorská práva. „Běžně se stává, že v jiných publikacích nacházíme věty, které jsme formulovali my a které pocházejí například z naší Internetové jazykové příručky,“ říká Prošek, který zvažuje, že by tuto formu „jazykové krádeže“ řešil i soudní cestou.
Mluvená syntax i čeští Vietnamci
Záběr ústavu odráží i nedávno vydané publikace: najdeme tam Slovník podkrkonošského nářečí, knížku Ty jo, ty seš dobrá o komplimentech v češtině či Nejstarší městskou knihu táborskou z první poloviny 15. století. Uznávaná lingvistka Jana Hoffmannová se pak ve svých knížkách zabývá běžně mluvenou češtinou, vztahem mluveného a psaného jazyka a v posledních letech intenzivně bádá o syntaxi mluvené češtiny. V ústavu působí také Aleš Bičan a Vít Boček, kteří jsou nositeli Wichterleho prémie, nebo Tamah Shermanová, která mimo jiné sleduje komunikaci mezi vietnamskými imigranty, jejichž nejmladší generace dělají svým rodičům „tlumočníky“ do češtiny.
Ústav se pak v budoucnu chce více zaměřit na užší propojení své práce s obory takzvaného „natural language processing“, tedy počítačového zpracování jazyka, což je jeden z mezinárodních trendů. To by nicméně znamenalo výrazně rozšířit počítačovou podporu a získat více lingvistů zběhlých v programování.
Předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová obdržela od Martina Proška květiny
Nikoli malý, ale střední jazyk!
V každém případě si čeština žije jako jazyk stále poměrně dobře, a to i přes příliv anglicismů, počítačového slangu a řady dalších inovací daných kontaktem s jinými jazyky. A co se týká oné komplikované české gramatiky, zmiňme fenomén „gramatických nácků“, takzvaných „Grammar Nazi“. Označují se tak jazykoví brusiči, kteří v mluveném i psaném projevu fanaticky hledají sebemenší gramatické poklesky a v poslední době mají „živnou půdu“ zejména v online diskusích a na sociálních sítích.
„O češtině panuje představa, že je to malý jazyk, ale není to pravda, mezi malé jazyky řadíme například lužickou srbštinu. Čeština je středně velký jazyk,“ upozorňuje s úsměvem zástupce ředitele pro vědeckou činnost Petr Kaderka.
Připravila: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Jan Martinek, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Přečtěte si také
- Krym jako křižovatka světů i ztracený ráj, nyní 10 let pod ruskou nadvládou
- Pohádky: bylo nebylo aneb od lechtivých příběhů k povídání pro děti
- Do češtiny přeložený cestopis z 10. století odkrývá málo známou minulost
- V Řecku si připadáte jako na horské dráze, říká Pavla Drápelová Gkantzios
- Vnímání času, vědomí a umělá inteligence. Co spojuje psychology a filozofy?
- Superhrdinové existovali ve vyprávění od nepaměti, říká Markéta Kulhánková
- Romský Atlantik: Jak žijí a jací jsou Romové v Brazílii, Angole a jinde?
- Zpěv a tanec vídeňských Čechů souvisejí i se vztahem ke kořenům, ukazuje kniha
- Jazykovědkyně Michaela Lišková zkoumá neologismy: Nová slova patří mladým
- Stěny Kateřinské jeskyně pokrývají pravěké kresby, co o nich vědci zjistili?
Humanitní a filologické vědy
Vědecká pracoviště
- Etnologický ústav AV ČR
Filosofický ústav AV ČR
Orientální ústav AV ČR
Slovanský ústav AV ČR
Ústav pro českou literaturu AV ČR
Ústav pro jazyk český AV ČR
Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.