Zahlavi

Vychází kniha o pohyblivých hranicích středovýchodní Evropy 1938–1939

09. 10. 2023

Tisíce židovských mužů, žen a dětí živořili na hranicích středovýchodní Evropy. Bydleli a přespávali v lesích, močálech, opuštěných domech i lodích – v zemi nikoho. Zpět do země, kde byli občany, nesměli. Do té, kam měli ve spěchu namířeno, také ne. Dějiny zemí nikoho v krátkém, ale intenzivním období 1938 až 1939 odkrývá kniha Michala Frankla. Nucený pobyt Židů v zemi nikoho ještě před začátkem druhé světové války je dodnes historiky nedostatečně probádán. Podle autora knihy je to zásadní moment dějin holokaustu, podobně jako anšlus Rakouska nebo křišťálová noc v Německu. 

Kniha Občané země nikoho. Uprchlíci a pohyblivé hranice středovýchodní Evropy 1938–1939 představuje kompletní analýzu země nikoho na konci třicátých let 20. století, a to na půdorysu čtyř konkrétních příkladů vyhánění Židů na československé, maďarské a polské hranici, jež v důsledku vedly k vytvoření země nikoho: nucenou migraci Židů z Rakouska po anšlusu, vyhánění ze Sudet po Mnichovské dohodě, ze Slovenska a tzv. Polskou akci nacistů, kteří za hranice Polska vyhnali na 17 000 lidí.

„Tito lidé během roku 1938 a dále až do začátku druhé světové války živořili na polích či nedostavěných silnicích, ale také na rezavé vlečné lodi či v polorozpadlém mlýně, bloudili pohraničními lesy a močály. Špatné materiální podmínky a nepřízeň počasí je poznamenala psychicky i fyzicky. Řada z nich – přesný počet není znám – zde zemřela,“ říká autor knihy Michal Frankl. „Cílem těch, kdo židovské spoluobčany z Československa, Polska nebo Rakouska na hranici vyhnali a tam zadržovali, však nebyla fyzická likvidace. Země nikoho byla formou naprostého, extrémního vyloučení ze společnosti, a tak ji vnímali též současníci,“ upozorňuje historik.

Kniha se zabývá souvislostmi mezi geopolitikou a pohybem hranic, vyháněním lidí, měnícím se pojetím občanství a vyloučením v zemi nikoho. „Uprchlickou zkušenost v prostoru hranice i posouvání hranic občanství analyzuji nejen „shora“, tzn. na základě zákonných předpisů a zpráv státní provenience, ale také – a zejména – „zdola“ s pomocí svědectví, reakcí a odvolání uprchlíků a zpráv lidí, kteří jim pomáhali,“ popisuje autor.

Mapa Evropy se měnila už před začátkem války

Pojem země nikoho se používal již v roce 1938. Jeho historie sahá do středověku a týká se například prostorů, v nichž byli odděleni nemocní v době epidemií. Později získal tento pojem větší váhu jako kulturní kód pro první světovou válku, jako odkaz na nedávnou zkušenost s odloučením od rodiny a společnosti, existenciálním nebezpečím a vystavením životnímu prostředí mezi zákopy.

„Země nikoho let 1938 a 1939 je výsledkem zničení meziválečného mezinárodního režimu, narušení suverenity států a odstranění ochrany menšin. Politická mapa středovýchodní Evropy se dramaticky překreslila ještě před prvními výstřely druhé světové války,“ zdůrazňuje Michal Frankl.

Publikace právě nyní vychází v knižní řadě Židé – Dějiny – Paměť a společně ji vydávají Nakladatelství Lidové noviny, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR a Masarykův ústav a Archiv AV ČR. Vznikla s podporou grantové agentury ČR v rámci řešení projektu Občané země nikoho. Židovští uprchlíci a eroze občanství ve středovýchodní Evropě, 1935–1939.

 

Více informací:
Mgr. Michal Frankl, Ph.D.
Masarykův ústav a Archiv AV ČR
frankl@mua.cas.cz

TZ ke stažení

Uprchlíci po Mnichovské dohodě v Terezíně

Uprchlíci po Mnichovské dohodě v Terezíně

FOTO: The Wiener Holocaust Library Collections
Uprchlíci v zemi nikoho na demarkační čáře u města Louny

Uprchlíci v zemi nikoho na demarkační čáře u města Louny

FOTO: Židovské muzeum v Praze
Uprchlíci z Burgenlandu na vlečné lodi na Dunaji

Uprchlíci z Burgenlandu na vlečné lodi na Dunaji

FOTO: Soukromý archiv Susanne Steinberg
Záběr ze země nikoho u Břeclavi přetištěný na zadní obálce časopisu Regards 29. prosince 1938, s. 14.

Záběr ze země nikoho u Břeclavi přetištěný na zadní obálce časopisu Regards 29. prosince 1938, s. 14.

FOTO: Bibliotheque nationale de France
Odepření potvrzení státního občanství Protektorátu Čechy a Morava Irmě Kleinové

Odepření potvrzení státního občanství Protektorátu Čechy a Morava Irmě Kleinové

FOTO: NA fond Policejní ředitelství Praha

Historické vědy

Vědecká pracoviště

Úkolem ústavů této sekce je výzkum českých dějin v mezinárodním kontextu. Dva archeologické ústavy (v Praze a v Brně) se věnují pravěkým a středověkým dějinám Čech, resp. regionu středního Podunají od paleolitu po období Velké Moravy. Kromě tradičních metod a záchranného terénního výzkumu se rozvíjí i prostorová archeologie. Historický výzkum, který je rovněž zastoupen dvěma ústavy, se zabývá vybranými kapitolami českých dějin od raného středověku. Souhrnným rozsáhlým projektem je zde příprava Biografického slovníku českých zemí. Pro novější období a zejména pro zmapování klíčových událostí v letech 1938-45, 1948 či 1968 je důležité kritické publikování dříve nepřístupných pramenů. Do této sekce se soustřeďuje i studium dějin vědy, vědeckých institucí i významných osobností vědy. Uměnovědné bádání se soustřeďuje na dokončení mnohasvazkových Dějin českého výtvarného umění a na Topografii uměleckohistorických památek. Posláním Masarykova ústavu a Archivu AV ČR je vedle výzkumu a ochrany pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích obecně i specifický výzkum spisů prvního prezidenta naší republiky a jejich kritické vydávání. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 410 zaměstnanci, z nichž je asi 240 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce