Třetina světa v posledních dekádách citelně vysychá, zjistili vědci z CzechGlobe
02. 01. 2024
Na začátku každého nového roku se lidé většinou dívají do budoucna. Jaké budou následující měsíce a léta? Odborníci z evropského centra excelence CzechGlobe se však ohlédli do minulosti a zmapovali vysychání půdy na naší planetě. Zjistili, že na třetině území světa, které není trvale zaledněné, docházelo v posledních čtyřech dekádách k významnému snižování půdní vlhkosti. Naopak pouze na pěti procentech pevniny se míra vlhkosti dlouhodobě a významně zvyšovala. Článek vyšel v mezinárodním vědeckém časopise Enviromental Research Letters.
Podle studie mezinárodního týmu pod vedením Jana Řehoře z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR – CzechGlobe a Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity patří mezi regiony nejvíce postižené stále intenzivnějším suchem rovníková Afrika, velká část jižní Ameriky, středozápad USA a pás od východní Evropy až po východní Asii.
Vysychání některých regionů, jež vědci zaznamenávají již od osmdesátých let 20. století, souvisí s klimatickou změnou. Hlavními motory tohoto trendu jsou zvyšující se teploty, které jsou také příčinou vyšší evapotranspirace (výparu), a změna v časoprostorovém rozložení srážek.
Analýzy za poslední čtyři desetiletí
Odborníci analyzovali období od roku 1981 do roku 2021, pro které na základě dat z atmosférické reanalýzy modelovali půdní vlhkost v detailním rozlišení a vypočítali trendy zvyšování či snižování vlhkosti.
„Nejhůře vyšly výsledky pro jižní Ameriku. Vysušování zasáhlo významně padesát čtyři procent plochy kontinentu, zatímco vlhkost v půdě se zvýšila pouze na jednom procentu území,“ uvádí Jan Řehoř. Jedná se převážně o centrální část kontinentu, sever a jih vysušování nezasáhlo. Nejrychleji vysychala Argentina a Paraguay a jihozápadní část Brazílie, kde se každou dekádu snížila půdní vlhkost až o deset procent.
Vysušování významně zasáhlo více než polovinu jihoamerického kontinentu. Na snímku vyschlá řeka u města Córdoba v Argentině.
Ostatní kontinenty jsou vysycháním zasaženy o něco méně. V Africe významné vysušování postihlo 40 procent kontinentu, naopak vlhkost se zvýšila na osmi procentech území. V Asii vysychalo 32 procent území a vlhčích je šest procent. V Evropě vysychalo 37 procent území a jedno procento se stalo vlhčím. Nejméně se negativní trend dotkl severní Ameriky. „Zjistili jsme statisticky významný pokles půdní vlhkosti na šestnácti procentech území a její nárůst na sedmi procentech,“ říká vědec. Na malém území na středozápadu USA bylo naopak vysušování krajiny velmi intenzivní. Poměrně málo pak postihlo Austrálii a Oceánii.
Sucho útočí také na starý kontinent
V Evropě je vysušování nejvýraznější v létě a postihlo převážně střed a východ kontinentu. „Ve střední Evropě je vysušování rychlejší v její centrální a severozápadní části včetně České republiky a v oblasti Karpatského oblouku, naopak pomalejší v oblasti Panonské pánve, tedy převážně v Maďarsku,“ upřesňuje Jan Řehoř.
Mezi místa, kde došlo k významnému zvýšení vlhkosti půdy, patří západní Indie, tibetská plošina, Kanada a některé části Afriky, které pokrývá poušť či polopoušť.
Tibetská plošina patří mezi místa, kde došlo k významnému zvýšení půdní vlhkosti.
Kvůli snížení hodnot půdní vlhkosti vzrůstá zranitelnost zemědělských a lesních systémů. Musí se potýkat s výskytem sucha a také je výrazně horší průběh takzvaných horkých vln. V případě nižší zásoby vody v půdě, než je obvyklé, totiž dochází k rychlejšímu zahřívání atmosféry. A kombinace extrémně teplého počasí a sucha, které pozorované trendy poklesu půdní vlhkosti posílily, vedly v některých oblastech například k výskytu rozsáhlejších požárů. Postihly například tropickou a subtropickou Afriku, Jižní Ameriku či části Sibiře.
Článek otiskl časopis Enviromental Research Letters.
Tisková zpráva je k dispozici na webových stránkách Akademie věd ČR.
Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy AV ČR
Foto: Shutterstock
Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.
Přečtěte si také
- O myších a lidech. Vědci zjistili souvislosti migračních tras člověka a myši
- Svůj svátek slaví i včely. Jaká je role opylovačů v krajině a co je ohrožuje?
- Evoluce věčně živá. V čem tkví podstata biologické rozmanitosti?
- Pozor na klíšťata v městských parcích, jsou nebezpečná, varují odborníci
- Unikátní rozmnožování skokanů z Moravy potvrdili vědci i u dalšího druhu žáby
- Embrya parazitických ryb hořavek se naučila přemet, který jim umožňuje přežít
- Na světě klesá počet velkých šelem – vymírání čelí například levharti
- Vědec chce rozlousknout záhadu rozmanitosti přírody za pomoci mušek octomilek
- Rostliny se mohou přizpůsobit klimatickým změnám, aniž by změnily svoji DNA
- Ekosystémové stanice: tiší strážci zkoumají „dech“ krajiny a dopady změn klimatu
Historické vědy
Vědecká pracoviště
- Archeologický ústav AV ČR, Brno
Archeologický ústav AV ČR, Praha
Historický ústav AV ČR
Masarykův ústav a Archiv AV ČR
Ústav dějin umění AV ČR
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR
Úkolem ústavů této sekce je výzkum českých dějin v mezinárodním kontextu. Dva archeologické ústavy (v Praze a v Brně) se věnují pravěkým a středověkým dějinám Čech, resp. regionu středního Podunají od paleolitu po období Velké Moravy. Kromě tradičních metod a záchranného terénního výzkumu se rozvíjí i prostorová archeologie. Historický výzkum, který je rovněž zastoupen dvěma ústavy, se zabývá vybranými kapitolami českých dějin od raného středověku. Souhrnným rozsáhlým projektem je zde příprava Biografického slovníku českých zemí. Pro novější období a zejména pro zmapování klíčových událostí v letech 1938-45, 1948 či 1968 je důležité kritické publikování dříve nepřístupných pramenů. Do této sekce se soustřeďuje i studium dějin vědy, vědeckých institucí i významných osobností vědy. Uměnovědné bádání se soustřeďuje na dokončení mnohasvazkových Dějin českého výtvarného umění a na Topografii uměleckohistorických památek. Posláním Masarykova ústavu a Archivu AV ČR je vedle výzkumu a ochrany pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích obecně i specifický výzkum spisů prvního prezidenta naší republiky a jejich kritické vydávání. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 410 zaměstnanci, z nichž je asi 240 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.