Zahlavi

Sedmnáctý listopad v Akademii věd: stateční studenti i ženy

20. 11. 2017

Výročí „něžné revoluce“ v roce 1989, při níž po jednačtyřiceti letech skončil československý komunistický režim, si připomínala i Akademie věd ČR. Její předsedkyně Eva Zažímalová se 17. listopadu zúčastnila pietního aktu u Hlávkovy koleje, který byl oslavou Mezinárodního dne studenstva. Odvahu studentů připomněl také předseda spolku „Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových“ Václav Pavlíček či rektor Českého vysokého učení technického Petr Konvalinka. Odpoledne pak předsedkyně v pražské Lucerně pokřtila knížku nakladatelství Academia Bytová revolta: Jak ženy dělaly disent.

„Sedmnáctému listopadu vděčíme za mnohé, i vědecké badání je svobodnější. Ale ani svoboda není samozřejmá, je potřeba o ni neustále bojovat,“ řekla Odboru mediální komunikace Kanceláře Akademie věd předsedkyně Eva Zažímalová.

Pietní akt před Hlávkovou kolejí v Praze 2

Konec mužského mýtu

Na ženskou tvář boje za svobodu pak upozorňuje publikace, kterou od loňského podzimu připravovaly editorky Marcela Linková a Naďa Straková ze Sociologického ústavu AV ČR. Společně s dalšími pěti kolegyněmi vedly rozhovory s jednadvaceti ženami, které se dokázaly postavit totalitnímu režimu i za cenu pronásledování, výhrůžek, výslechů a vyhazovů z práce, přičemž estébáci se některé disidentky snažili zastrašit i hrozbami, že jim odeberou děti. Mezi zpovídanými jsou mimo jiné mluvčí Charty 77 Zdena Tominová, Marta Kubišová, Marie Rút Křížková či Dana Němcová, které čelily zesílenému útlaku ze strany tehdejší Státní bezpečnosti - Zdenu Tominovou estébáci před jejím bytem zmlátili.

„Nemyslím si, že mě chtěli zabít, ale bůhví jak by to dopadlo. Rozhodně by mě fyzicky vyřadili, ale zachránila mě stará paní s deštníkem. Měla jsem štěstí, akorát otřes mozku,“ vzpomíná v knížce na hrůzné zážitky Zdena Tominová.

Křest knihy Bytová revolta, zleva: Ester Janečková, Jiří Padevět, Eva Zažímalová, Marcela Linková, Naďa Straková, Hana Tenglerová a Ivan M. Havel

„Je čas, abychom zaplnily bílá místa naší historie. Nemůžeme dál propagovat mýtus, že muži byli hybatelé pokroku směrem k revoluci, musíme si přiznat, že součástí toho byly i ženy,“ řekla v Galerii Lucerna iniciátorka projektu Marcela Linková s tím, že pro ni bylo šokující vidět objem práce, který disidentky zvládaly. „Protože vy jste nepracovaly na dvě směny, jako pracují dnešní ženy, ale na směny čtyři! A mě nepřestává překvapovat, s jakou vynalézavostí, ale i ironií jste dokázaly bojovat se svými estébáky.“

Neokázalá emancipace

Záštitu nad knihou převzal majitel Lucerny a známý vědec Ivan M. Havel, který sám patřil mezi perzekvované disidenty, poznamenal, že muži byli sice možná častěji v kriminále než ženy, ale to jenom proto, že ženy jsou šikovnější.

Editorka knížky Naďa Straková se zpěvačkou Martou Kubišovou, která byla mluvčí Charty 77 v letech 1977 až 1978, době tvrdých represí

„Jsem na tuto knížku nesmírně pyšná. Zaznělo tu, že my ženy se možná víc bojíme o své děti, ale zároveň si myslím, že jsme výrazně trpělivější a houževnatější než muži. Děkuji všem ženám v disentu, za to, co jste udělaly – že díky vám můžeme žít ve světě, v jakém žijeme,“ řekla Eva Zažímalová.

„Jednalo se o neokázalou ženskou emancipaci. Svědčí o tom například skutečnost, že mezi mluvčími Charty 77, která byla v posledních třinácti letech komunistického režimu nejviditelnější opozičně orientovaným prostředím, byla téměř třetina žen,“ píše v předmluvě ke knize historik Petr Blažek. Projekt ženy v disentu je možné sledovat i na webových stránkách, kde čtenáři najdou také ukázky z jednotlivých rozhovorů.

Připravila: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR

Foto: Pavlína Jáchimová, Divize vnějších vztahů SSČ a Lukáš Žentel pro Sociologický ústav AV ČR

Historické vědy

Vědecká pracoviště

Úkolem ústavů této sekce je výzkum českých dějin v mezinárodním kontextu. Dva archeologické ústavy (v Praze a v Brně) se věnují pravěkým a středověkým dějinám Čech, resp. regionu středního Podunají od paleolitu po období Velké Moravy. Kromě tradičních metod a záchranného terénního výzkumu se rozvíjí i prostorová archeologie. Historický výzkum, který je rovněž zastoupen dvěma ústavy, se zabývá vybranými kapitolami českých dějin od raného středověku. Souhrnným rozsáhlým projektem je zde příprava Biografického slovníku českých zemí. Pro novější období a zejména pro zmapování klíčových událostí v letech 1938-45, 1948 či 1968 je důležité kritické publikování dříve nepřístupných pramenů. Do této sekce se soustřeďuje i studium dějin vědy, vědeckých institucí i významných osobností vědy. Uměnovědné bádání se soustřeďuje na dokončení mnohasvazkových Dějin českého výtvarného umění a na Topografii uměleckohistorických památek. Posláním Masarykova ústavu a Archivu AV ČR je vedle výzkumu a ochrany pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích obecně i specifický výzkum spisů prvního prezidenta naší republiky a jejich kritické vydávání. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 410 zaměstnanci, z nichž je asi 240 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce