Historici diskutují o projevech a významech paměti komunismu
17. 09. 2019
Jak dnes po 30 letech vzpomínáme na komunistický režim? Viditelnou a symbolickou vzpomínku představují sochy, desky a instalace ve veřejném prostoru, minulost reflektují také filmaři a spisovatelé, s pamětí jako pramenem se vyrovnávají orální historici. Nakolik je ale lidská paměť spolehlivá? Jaká jsou rizika selektivní paměti a tlustých čar za minulostí? Diskutuje se o tom na mezinárodní konferenci Paměť komunismu, její podoby, projevy a významy, která se koná ve dnech 17. a 18. září 2019 v Goethově institutu v Praze. Akci pořádá Ústav pro soudobé dějiny AV ČR.
Jen na území České republiky bychom našli přibližně 750 pamětních míst, která se cíleně vztahují ke komunistickému režimu. Mezi těmi nejviditelnějšími jsou například Památník obětem komunismu od sochaře Olbrama Zoubka na Újezdě nebo bronzová deska s lidskými dlaněmi v průchodu Kaňkova domu na Národní třídě.
Obě se nacházejí v Praze, velké množství obdobných památníků bychom ale našli na mnoha místech České republiky. Ústav pro soudobé dějiny se mapování těchto míst systematicky věnuje. Jejich soupis včetně fotografií a určení polohy je možné najít na webových stránkách projektu a v brožuře vydané Nakladatelstvím Academia, historici a redaktoři nyní dokončují také knihu na toto téma (vyjít by měla ještě letos na podzim).
Součástí dlouhodobého projektu mapování míst paměti komunistického režimu je také mezinárodní konference, která dnes začala v Goethově institutu. „Minulost nás formuje skrze paměť, umožnuje nám rozumět přítomnosti a určuje naše představy o budoucnosti. Smyslem konference je pokusit se analyzovat různé projevy reflexe komunistické minulosti, podoby jejího využívání a jejího zpřítomňování,“ řekl v rozhovoru pro web Akademie věd ČR Oldřich Tůma z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.
Vzrušené debaty kolem maršála Koněva
Památníky jsou symbolickými místy paměti. A jelikož paměť je subjektivní a nespolehlivá, nezřídka se kolem těchto symbolů strhávají nečekané boje. Jako třeba kolem sochy maršála Koněva v Praze 6. Městská část nedávno odhlasovala, že pomník odstraní kvůli množícím se vandalským aktům, ozvala se ale hlasitá skupina odpůrců jeho přemístění. Jak se ukázalo, minulost je v tomto případě stále živá.
„Pomníky jsou součástí dějin, představovat si, že změníme dějiny nebo vzpomínku na ně, když odstraníme hmotné vzpomínky na minulost, je scestná,“ upozornil Oldřich Tůma.
Vyrovnali jsme se s minulostí?
Na konferenci se diskutuje také o tom, jestli se (nejen u nás) komunistická minulost dostatečně reflektuje. Například Jan Rubeš z Bruselské svobodné univerzity namítal, že se česká veřejnost dosud se svou minulostí pořádně nevyrovnala.
Považuje za chybu, že se udělala, podle jeho slov, „tlustá čára“ za tím, co se zde dělo. „Demokratický stát se vzdal role soudce ve jménu sekularizované víry v nutnost odpouštět,“ uvedl ve svém příspěvku. Dnes se podle něj banalizuje zlo z doby komunismu, z velké „history“ zůstává jen „story“, příběhy a vzpomínky bez hlubší sebereflexe.
Další přednášející se věnovali konkrétním zkušenostem ve svých domovských zemích, na konferenci přijali pozvání historici z někdejšího východního Německa, z Polska, Maďarska, Rumunska, mluvilo se ale i o postoji k paměti a minulosti v Srbsku a Rusku.
Další podrobnosti ke konferenci lze najít na webových stránkách Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.
Tématu pamětních míst komunistického režimu a orálně-historickému výzkumu událostí před 30 lety jsme se věnovali ve Speciálu časopisu A / Věda a výzkum na stranách 44-63.
3/2019 (verze k listování)
3/2019 (verze ke stažení)
Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Josef Landergott, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Přečtěte si také
- Nositel Akademické prémie Viktor Černý pátrá po genetických stopách člověka
- Vzpomínky každého z nás jsou cenným pramenem, říká historik Vojtěch Kessler
- Výzkum holokaustu obohacují mezioborové pohledy i osobní mikropříběhy
- Český doktorand prozkoumá v Lipsku přesuny našich středověkých hradišť
- Země nikoho. Vychází kniha o uprchlících, které nikde nechtěli přijmout
- Vzniká unikátní databáze svědectví Romů a Sintů o hrůzách holokaustu
- Cennosti z Bánovského pokladu patřily pravděpodobně významné pravěké velmožce
- Archeologové pod Pálavou odkryli hroby langobardské elity ze 6. století
- Depozitáře ukrývají střípky ze životů slavných osobností československých dějin
- Čeští archeologové v Ománu odkrývají více než milion let starou historii
Historické vědy
Vědecká pracoviště
- Archeologický ústav AV ČR, Brno
Archeologický ústav AV ČR, Praha
Historický ústav AV ČR
Masarykův ústav a Archiv AV ČR
Ústav dějin umění AV ČR
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR
Úkolem ústavů této sekce je výzkum českých dějin v mezinárodním kontextu. Dva archeologické ústavy (v Praze a v Brně) se věnují pravěkým a středověkým dějinám Čech, resp. regionu středního Podunají od paleolitu po období Velké Moravy. Kromě tradičních metod a záchranného terénního výzkumu se rozvíjí i prostorová archeologie. Historický výzkum, který je rovněž zastoupen dvěma ústavy, se zabývá vybranými kapitolami českých dějin od raného středověku. Souhrnným rozsáhlým projektem je zde příprava Biografického slovníku českých zemí. Pro novější období a zejména pro zmapování klíčových událostí v letech 1938-45, 1948 či 1968 je důležité kritické publikování dříve nepřístupných pramenů. Do této sekce se soustřeďuje i studium dějin vědy, vědeckých institucí i významných osobností vědy. Uměnovědné bádání se soustřeďuje na dokončení mnohasvazkových Dějin českého výtvarného umění a na Topografii uměleckohistorických památek. Posláním Masarykova ústavu a Archivu AV ČR je vedle výzkumu a ochrany pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích obecně i specifický výzkum spisů prvního prezidenta naší republiky a jejich kritické vydávání. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 410 zaměstnanci, z nichž je asi 240 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.