Zahlavi

Archeologové vydávají unikátní atlas hradišť na území Čech

24. 02. 2020

Hradiště, tedy opevněná sídliště vznikala na našem území tisíce let. Tvoří tak nedílnou součást české historie. Přestože se jejich výzkumem zabývá celá řada odborníků, ještě nikdo se nepokusil zmapovat všechna tato osídlení komplexně.  Dosud bílé místo vyplňuje právě vydávaný Atlas pravěkých a raně středověkých hradišť v Čechách. Kniha autorského kolektivu pod vedením Vladimíra Salače z Archeologického ústavu AV ČR v Praze shrnuje polohy 450 hradišť v české kotlině od počátků eneolitu (pozdní doby kamenné) v 5. tisíciletí před naším letopočtem až po 12. století našeho letopočtu. Svým rozsahem tak vznikla práce, která nemá na evropském kontinentu obdoby.

K vydání atlasu vedlo Vladimíra Salače studium významného fenoménu posledních dvou staletí před změnou letopočtu – keltských oppid. „Uvědomil jsem si, že my archeologové jsme dost izolování. Já se zabývám Kelty, kolegové se věnují například době kamenné nebo bronzové, ale často nevnímáme širší kontext a chybí nám možnost srovnání. Atlas nám umožní vnímat problematiku hradišť mnohem komplexněji,“ popisuje důvody vzniku práce archeolog.


Obálka vydávané publikace

Přeshraniční spolupráce

V projektu spojili síly pracovníci několika českých a německých archeologických pracovišť. Získaná data a mapové podklady zpracovali pomocí geografických informačních systémů díky mezinárodní spolupráci s Centrem pro baltskou a skandinávskou archeologii v německém Šlesviku. Výsledkem jejich snažení je práce umožňující celkový pohled na rozložení hradišť v české kotlině, ale i následné podrobnější analýzy v rámci jednotlivých archeologických období, vědeckých témat, regionů, či ještě menších oblastí. A kromě jiného prokazuje, že výstavba oppid se skutečně vymykala všem předchozím i následujícím stavbám opevněných sídlišť.


Mapa hradišť na území Čech

Keltští „megalomani“

Oppida bývají často označována za nejstarší města severně od Alp. Vladimír Salač však ve svých studiích, které získaly značný mezinárodní ohlas, prokazuje, že ve střední Evropě představují oppida slepou uličku vývoje sídlišť, a nikoliv základ pozdějšího urbanizačního vývoje. „Keltská oppida se od jiných hradišť odlišovala svojí velikostí. Jestliže průměrná velikost hradiště byla kolem šesti hektarů, průměrná velikost keltského oppida činila 40 hektarů. Což s sebou samozřejmě neslo řadu problémů například se zásobováním. Uživit takto rozlehlé sídliště nebylo jednoduché a je možné, že kvůli tomu i některá oppida zanikla,“ popisuje úskalí keltského „velikášství“ Vladimír Salač.


Plánek keltského oppida Hrazany

Tajemná oppida

Nadstandardní rozměry ovšem nebyly jediným, čím se keltská oppida od jiných sídlišť lišila. Na rozdíl od západní Evropy u nás oppida vznikala v mnohem menší míře, navíc se nikdy nestala zárodkem pro rozvoj měst. Vznikala v často velmi nepřístupném terénu, ze šesti známých oppid na našem území se to nejsevernější nacházelo v Závisti u Prahy. Úplně chybí například v úrodném kraji Polabí. Důvod pro vznik keltského osídlení na našem území je dodnes nejasný. „Hypotéz vysvětlujících vznik oppid u nás existuje celá řada. Osobně si myslím, že mohla tvořit určitou linii do oblasti Podunají, přesný důvod jejich vzniku ale dosud neznáme,“ říká Vladimír Salač.

Hradiště na našem území během tisíciletí postupně vznikala a zase zanikala. Důvodů konce hradišť je přitom mnoho. „Vliv mohl mít tlak jiné kultury, problémy s logistikou, změny uvnitř společnosti, ale i třeba klima nebo změna toku řek. Navíc na stejném místě mohlo postupně vzniknout několik na sobě nezávislých hradiš,“ vysvětluje archeolog.


Pozůstatky keltského oppida na Závisti

Lépe chápat vlastní dějiny

Podle Vladimíra Salače je možné atlas chápat jako jednu ze základních pomůcek pro přemýšlení o hradištích. Zároveň ovšem tato práce nevypovídá pouze o hradištích samotných, ale jejich prostřednictvím i o rozsahu a struktuře pravěkého a raně středověkého osídlení v Čechách, a tím i o starých společnostech jako takových. „Díky srovnání můžeme nyní říct, že si byla řada hradišť a kultur, které je obývaly, velmi podobná. Přitom je od sebe dělily stovky let. Zároveň se ukazuje, že přestávají platit některé školské poučky o rozvoji osídlení na našem území. Ohři máme zažitou jako starobylou obchodní tepnu, přitom, jak ukazuje atlas, většina sídlišť na něm vznikla až ve středověku,“ zdůrazňuje první závěry výsledků práce Vladimír Salač.

Připravil: Martin Ocknecht, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: úvodní foto PETR TOPIČ / MAFRA / Profimedia; další foto archiv Vladimíra Salače

Historické vědy

Vědecká pracoviště

Úkolem ústavů této sekce je výzkum českých dějin v mezinárodním kontextu. Dva archeologické ústavy (v Praze a v Brně) se věnují pravěkým a středověkým dějinám Čech, resp. regionu středního Podunají od paleolitu po období Velké Moravy. Kromě tradičních metod a záchranného terénního výzkumu se rozvíjí i prostorová archeologie. Historický výzkum, který je rovněž zastoupen dvěma ústavy, se zabývá vybranými kapitolami českých dějin od raného středověku. Souhrnným rozsáhlým projektem je zde příprava Biografického slovníku českých zemí. Pro novější období a zejména pro zmapování klíčových událostí v letech 1938-45, 1948 či 1968 je důležité kritické publikování dříve nepřístupných pramenů. Do této sekce se soustřeďuje i studium dějin vědy, vědeckých institucí i významných osobností vědy. Uměnovědné bádání se soustřeďuje na dokončení mnohasvazkových Dějin českého výtvarného umění a na Topografii uměleckohistorických památek. Posláním Masarykova ústavu a Archivu AV ČR je vedle výzkumu a ochrany pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích obecně i specifický výzkum spisů prvního prezidenta naší republiky a jejich kritické vydávání. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 410 zaměstnanci, z nichž je asi 240 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce