Zahlavi

Agresorům se nemá ustupovat. Historici si připomněli 15. březen 1939

15. 03. 2019

Symboličtější místo si historici o 15. březnu mohou stěží představit. Konference nazvaná Rok 1939 – čekání na válku se odehrávala v Zeleném salonku Kolovratského paláce. Je to přesně 80 let, kdy ve stejných prostorách ve tři hodiny ráno začal jednat kabinet premiéra Rudolfa Berana o tragickém osudu Československa. Když o dvě hodiny později skončili, do vnitrozemí již postupovaly nacistické jednotky. Premiér se pak doma nervově zhroutil.

„Je to velká čest, sedět na stejných místech, kde se odehrávaly převratné události v našich dějinách,” řekl ředitel Múzea Slovenského národného povstania Stanislav Mičev s tím, že Hitlerovi se díky pasivitě západních velmocí dařilo uskutečňovat záměry ve střední Evropě podle jeho představ, bez odporu. „Je to velké poučení historie, že agresorům se nemá ustupovat,” dodal.

Konferenci organizovala Akademie věd ČR ve spolupráci s dalšími historickovědnými institucemi, záštitu jí propůjčil místopředseda Senátu Jan Horník.

Národní paměť

„Měli bychom společně myslet na to, co se dá nazvat národní pamětí. Protože ta se nám vytrácí: čím jsme si technicky a technologicky bližší, tím jsme si lidsky vzdálenější. Je to zvláštní paradox,” řekl místopředseda Akademie věd ČR Pavel Baran s tím, že nestačí pouhý pozitivismus faktů. „Snažme se rozumět dějinám a jejich souvislostem,” nabádal.

Na jeho vystoupení pak navázal Jan Němeček z Historického ústavu AV ČR, který zdůraznil, že název konference Čekání na válku není náhodný. „Válka, v níž by bylo nacistické Německo poraženo, skutečně byla pro osvobození Československé republiky jedinou možností, k níž se upínaly naděje zejména zahraničního i domácího odboje,” řekl Jan Němeček z Historického ústavu AV ČR.

Jan Němeček je zástupcem ředitele Historického ústavu AV ČR (stojící vpravo)

Sliby diktátora

Historik také podrobně popsal černobílou fotografii uvedenou na pozvánce ke konferenci, na které je dav zaťatých mladých mužů. „Kdo jsou ti lidé? Odpověď je nasnadě: To jsou ti čekající na válku, českoslovenští dobrovolníci v polovině srpna 1939 před československým konzulátem v Krakově, hlásící se do boje za svobodu své vlasti. Řada z nich válku nepřežila, jako poručík Ludvík Engel – mladík v popředí s pláštěm přes rameno –, který padl v lednu 1945 jako velitel československého praporu při osvobozování Slovenska. I takové byly důsledky roku 1939, důsledky čekání na válku,” dodal Němeček. Jak uvedl, rozbití československého státu nešlo v dané mezinárodní i vnitropolitické konstelaci zabránit. „Evropa a svět se musely přesvědčit, jakou cenu mají sliby nacistického diktátora.”

Zlatica Zudová-Lešková představuje telegram vojenského atašé v Maďarsku Bohumila Kleina, který odmítl po vyhlášení protektorátu předat svůj post. V říjnu 1939 ho nacisté ubili v Petschkově paláci

Generace neúprosných

Konference se věnovala řadě konkrétních témat v období kolem roku 1939, jako například postoji legionářů vůči vyhlášení Slovenského štátu (Stanislav Mičev), arizaci a jejímu podílu na na germanizaci českého hospodářského prostoru (Drahomír Jančík) či perzekuci žen v prvních měsících protektorátu (Pavla Plachá). Jaroslav Šebek pojednal využití národních tradic v prvních měsících protektorátu a Stanislav Kokoška počátky hnutí odporu proti okupantům.

Jan Vajskebr s Janem Zumrem z Ústavu pro studium totalitních režimů se zaměřili na velitele nacistických operačních skupin a oddílů (Einsatzgruppen a Einsatzkommanden) při obsazování československého pohraničí a vnitrozemí, z nichž téměř všichni byli absolventi právnických fakult a všichni byli členy SS. Za zmínku stojí, že nejstaršímu z velitelů operačních oddílů Erwinu Schulzovi bylo 38 let, zatímco nejmladšímu Gerhardu Fleschovi pouze 29 let. Jak uvedl Jan Zumr, šlo podobně jako u ostatních velitelů operačních oddílů o příslušníky „generace neúprosných”, která byla pro pozdější velitelské struktury v protektorátu typická. Flesch byl po válce v Norsku odsouzen a popraven, Schulz byl v rámci Norimberských procesů odsouzen na 20 let, nicméně v roce 1954 byl předčasně propuštěn.

„Jednalo se převážně o mladé, vysokoškolsky vzdělané a ideologicky upevněné muže, kteří byli bezpochyby zároveň kariéristy. Během války zastávali důležité pozice v rámci nacistického represivního aparátu a dopustili se řady těžkých zločinů, za které byla většina z nich nějakou formou potrestána,” dovozoval Jan Zumr.

Na titulním snímku dobrovolníci hlásící se do války před čs. konzulátem v Krakově v srpnu roku 1939 

Související články:

Český a slovenský pohled na osmičkové roky, které přepsaly historii

Připravila: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR, a archiv Historického ústavu AV ČR

Historické vědy

Vědecká pracoviště

Úkolem ústavů této sekce je výzkum českých dějin v mezinárodním kontextu. Dva archeologické ústavy (v Praze a v Brně) se věnují pravěkým a středověkým dějinám Čech, resp. regionu středního Podunají od paleolitu po období Velké Moravy. Kromě tradičních metod a záchranného terénního výzkumu se rozvíjí i prostorová archeologie. Historický výzkum, který je rovněž zastoupen dvěma ústavy, se zabývá vybranými kapitolami českých dějin od raného středověku. Souhrnným rozsáhlým projektem je zde příprava Biografického slovníku českých zemí. Pro novější období a zejména pro zmapování klíčových událostí v letech 1938-45, 1948 či 1968 je důležité kritické publikování dříve nepřístupných pramenů. Do této sekce se soustřeďuje i studium dějin vědy, vědeckých institucí i významných osobností vědy. Uměnovědné bádání se soustřeďuje na dokončení mnohasvazkových Dějin českého výtvarného umění a na Topografii uměleckohistorických památek. Posláním Masarykova ústavu a Archivu AV ČR je vedle výzkumu a ochrany pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích obecně i specifický výzkum spisů prvního prezidenta naší republiky a jejich kritické vydávání. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 410 zaměstnanci, z nichž je asi 240 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce