Zahlavi

Patagonští pstruzi jsou zdrojem lidské tasemnice

04. 11. 2019

Při konzumaci pstruhů z Argentiny a Chile se mohou lidé nakazit škulovcem širokým. Tato tasemnice byla doposud známa jen ze severní polokoule a z jiných druhů ryb. Překvapivý výskyt této tasemnice v Patagonských jezerech potvrdili pomocí molekulárních analýz parazitologové z českobudějovického Biologického centra Akademie věd ČR spolu s kolegy z Košic a Argentiny. Jejich zjištění  publikoval prestižní časopis Emerging Infectious Diseases.

Škulovec široký (Dibothriocephalus latus) se vyvíjí ve vodním prostředí. Jeho prvním hostitelem jsou vodní korýši (klanonožci), z nějž se následně dostanou larvy do druhého mezihostitele – ryby. Konečným hostitelem je člověk, který se může nakazit konzumací tepelně nedostatečně upraveného rybího masa. Tasemnice dospívá ve střevě, kde může dorůst značných rozměrů, a to 2 až 15 metrů.

 

Téměř neznatelné příznaky

„V učebnicích se píše, že tato tasemnice ubírá pacientům vitamin B12, způsobuje chudokrevnost a hubnutí. Jednalo se ale o vzácné případy pacientů s nedostatečnou výživou převážně z Finska po 2. světové válce. Ostatní studie ukazují, že až 80 % pacientů nepociťuje žádné příznaky a jen 20 % pacientů uvádí bolesti břicha či průjem,“ popisuje nákazu tímto škulovcem parazitolog Roman Kuchta z Biologického centra AV ČR. Právě on hledal v roce 2017 při svém pobytu v Argentině důkazy, které by potvrdily pravdivost předchozích pochybných nálezů tohoto parazita v nepůvodních patagonských pstruzích.

Nejbližší přírodní ohnisko škulovce širokého je totiž až v severní Americe u hranic USA s Kanadou a jinde na jižní polokouli se dosud nevyskytoval. „Zajímavé je i to, že na severu nenapadá tento druh škulovce pstruhy ani jiné lososovité ryby, ale okouny, candáty či mníky. Tito přirození hostitelé se ale nevyskytují v Jižní Americe, a tak v Patagonii došlo k zajímavému přeskoku této tasemnice na netypického hostitele, kterého v domovině nikdy nenapadá,“ říká Roman Kuchta.

 

Jak se tasemnice dostala do Patagonie?

Nepůvodní pstruzi byli zavlečeni ze severní Ameriky a Evropy do mnoha jezer jihoamerické Patagonie. V současnosti se hojně vyskytují v Argentině, Chile a také v největším jihoamerickém jezeře Titicaca v Peru a Bolívii. Odtud jsou pstruzi vyváženi do okolních zemí a je dokonce možné, že jsou příčinou vypuknutí diphyllobothriozy, tedy onemocnění způsobeného touto tasemnicí, v Brazílii kolem roku 2005.

Je stále záhadou, jak se tento škulovec dostal do Patagonie. Přivézt jej mohli nakažení imigranti z Evropy či severní Ameriky, nebo se parazit v jižní Americe vyskytoval. V druhém případě však vědcům chybí původního rybí hostitel. „Hypotézy existují, ale nejsme schopni je zatím potvrdit. Pracujeme na tom pomocí molekulárních metod,“ uzavírá Roman Kuchta.

Na titulním obrázku škulovec široký (Dibothriocephalus latus)

Připravila: Daniela Procházková, Biologické centrum AV ČRv ve spolupráci s Alicí Horáčkovou, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Biologické centrum AV ČR

 

Přečtěte si také

Biologicko-ekologické vědy

Vědecká pracoviště

Výzkum v této oblasti je zaměřen na studium vztahů jak mezi organismy a prostředím, tak i mezi jednotlivými organismy; výsledky jsou využitelné v péči o životní prostředí. Studium zahrnuje terestrické, půdní a vodní ekosystémy a systémy parazit-hostitel. Výzkum je prováděn většinou na území ČR a přispívá tak k jejímu bio-ekologickému mapování. Dlouhodobá pozorování ve vybraných lokalitách se soustřeďují na typické ekosystémy studované z hlediska geobotaniky, hydrobiologie, entomologie, půdní biologie, chemie a mikrobiologie a na problematiku eutrofizace vybraných přehrad a jezer. V oblasti botaniky je studována taxonomie vyšších a nižších rostlin, zvláště řas, s využitím v oblasti ochrany přírody. Studium molekulární a buněčné biologie, genetiky, fyziologie a patogenů rostlin a hmyzu je předpokladem pro rozvoj rostlinných biotechnologií v zemědělství a využití hmyzu jako modelu pro obecně biologický výzkum. Botanický ústav též pečuje o Průhonický park, který je významnou součástí českého přírodního a kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 4 vědecké ústavy s přibližně 1030 zaměstnanci, z nichž je asi 380 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce