Zahlavi

Od důlkatce po terčník: Botanici Akademie věd ČR zmapovali tuzemské lišejníky a mechorosty

11. 02. 2020

DaLiBor. Jako slavná opera Bedřicha Smetany se jmenuje nejucelenější databáze výskytu lišejníků a mechorostů v Česku, kterou vytvořili vědci z Botanického ústavu AV ČR. Jedním z jejích cílů je přispět k nalezení nových lokalit vzácných či ohrožených druhů těchto organismů u nás. Aktuálně obsahuje už téměř půl milionu záznamů mechorostů a více než 90 tisíc záznamů lišejníků.

Říká se mu důlkatec prostranný (Lobaria amplissima) a v Česku je tento extrémně vzácný lišejník k vidění jen na několika málo stromech v okolí šumavské Modravy. Zato žlutavým terčníkem zedním (Xanthoria parietina, na hlavním snímku) se kůra tuzemských dřevin jenom hemží. I tyto dva druhy lišejníků monitoruje databáze výskytových dat DaLiBor (Database of Lichens and Bryophytes), která vznikla v roce 2018 a navazuje na koncept databázové aplikace PLADIAS určené pro cévnaté rostliny.


Vzácný lišejník důlkatec prostranný

„DaLiBor má za cíl sjednotit a zpřístupnit existující data, která jsou roztříštěná v osobních nebo institucionálních databázích či v odborné literatuře,“ říká Matěj Man, jeden z autorů databáze z oddělení geografických informačních systémů a dálkového průzkumu země Botanického ústavu AV ČR.

Vědci ji nyní využívají hlavně pro sledování změn lišejníkové a mechové flóry v průběhu času a vytváření map potenciálních nových lokalit pro výskyt vzácných druhů. DaLiBor je tedy určen především potřebám odborníků, o registraci do něj však mohou požádat i amatérští pozorovatelé přírody.

Zejména pro ně ústav chystá také veřejný on-line atlas lišejníků, který by měl začít fungovat koncem letošního roku. „Atlas bude mimo jiné obsahovat popis ekologie a fotografie českých lišejníků, ale díky propojení s databází DaLiBor také aktuální mapky rozšíření druhů,“ doplňuje Matěj Man.

V hlavní roli lišejníky a mechorosty

Na území Česka se vyskytuje 870 druhů mechorostů a zhruba 1700 druhů lišejníků. Mechorosty, které se mimochodem v minulosti využívaly na místo dnešního toaletního papíru, jsou v přírodě důležité například proto, že dokáží nasávat a zadržovat vodu v krajině. „Lišejníky zase fungují jako citlivé bioindikátory – odhalí míru znečištění krajiny i jak je na tom daná oblast klimaticky,“ shrnuje jeden z hlavních přínosů těchto složených organismů v přírodě další z autorů databáze, Jiří Malíček z oddělení taxonomie Botanického ústavu AV ČR.


Buk je pro lišejníky velice cennou dřevinou, protože dokáže hostit obrovské množství druhů.

DaLiBor podle něj otevírá vědcům možnosti pro další výzkum. Mohou díky němu třeba vyhodnotit, které druhy na našem území ubývají, které přibývají a co to vypovídá o krajině, jejím stavu a hospodaření v ní. „Databáze nám například ukázala, že nejvíce druhů epifytických lišejníků, tedy těch, které rostou na borce stromů, se v Česku vyskytuje na bucích,“ uzavírá Jiří Malíček.

Databáze je přístupná na adrese https://dalibor.ibot.cas.cz, pro přístup k datům je nutná registrace. Po přihlášení si zájemci mohou prohlížet interaktivní mapy výskytu jednotlivých druhů, vyhledávat záznamy na základě mnoha kritérií nebo vypisovat a exportovat data. Projekt je spolufinancován se státní podporou Technologické agentury ČR v rámci Programu EPSILON.

Připravila: Radka Římanová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock; Jiří Malíček, Botanický ústav AV ČR

Biologicko-ekologické vědy

Vědecká pracoviště

Výzkum v této oblasti je zaměřen na studium vztahů jak mezi organismy a prostředím, tak i mezi jednotlivými organismy; výsledky jsou využitelné v péči o životní prostředí. Studium zahrnuje terestrické, půdní a vodní ekosystémy a systémy parazit-hostitel. Výzkum je prováděn většinou na území ČR a přispívá tak k jejímu bio-ekologickému mapování. Dlouhodobá pozorování ve vybraných lokalitách se soustřeďují na typické ekosystémy studované z hlediska geobotaniky, hydrobiologie, entomologie, půdní biologie, chemie a mikrobiologie a na problematiku eutrofizace vybraných přehrad a jezer. V oblasti botaniky je studována taxonomie vyšších a nižších rostlin, zvláště řas, s využitím v oblasti ochrany přírody. Studium molekulární a buněčné biologie, genetiky, fyziologie a patogenů rostlin a hmyzu je předpokladem pro rozvoj rostlinných biotechnologií v zemědělství a využití hmyzu jako modelu pro obecně biologický výzkum. Botanický ústav též pečuje o Průhonický park, který je významnou součástí českého přírodního a kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 4 vědecké ústavy s přibližně 1030 zaměstnanci, z nichž je asi 380 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce