Sychravé podzimní počasí už včely ven moc neláká, pojďme si ale ve fotoreportáži připomenout přelom jara a léta tohoto roku. Tehdy jsme přijali pozvání od Václava Krištůfka z Biologického centra AV ČR k putování po netradičních obydlích blanokřídlého hmyzu. Navštívili jsme střechu radnice na náměstí, podkroví místní evangelické fary i přírodu v okolí Českých Budějovic.
Jižní Čechy jsou rájem včel a včelařů. Základní organizace v Českých Budějovicích registruje 170 včelařů, kteří chovají přibližně 1600 včelstev. Přímo v centru krajského města se nacházejí dvě stanoviště se včelstvy – na střeše radnice a v jednom z dvorů v Panské ulici.
O včelnici se čtyřmi včelstvy umístěné na střeše radnice se od roku 2012 stará Aleš Mikšátko. Pilnému hmyzu se na budově dobře daří, za pastvou létá do městských parků i okolí řek Malše a Vltavy, a to do vzdálenosti tří až pěti kilometrů. Výnos medu je srovnatelný s výsledkem, jakého dosahují včely z volné krajiny, v průměru 25 kilogramů na včelstvo.
Odměnou pro včelaře a návštěvníky včelnice je pohled na historické českobudějovické náměstí. „Vzpomínám si na úžas našich bavorských přátel, včelařů, kteří zde byli na exkurzi. Jejich dotazy na včelaření na střechách nebraly konce,“ říká Václav Krištůfek. Alegorická socha vlevo představuje Moudrost a vedle ní stojí Opatrnost. Sochy čtyř měšťanských ctností doplňuje Spravedlnost a Statečnost. „Myslím, že tyto ctnosti sluší i nám, včelařům,“ dodává Václav Krištůfek.
Včelař Aleš Mikšátko dopřává hmyzu dostatek prostoru a podněcuje jej ke stavbě nového díla vkládáním mezistěn. Snižuje tím možnost vyrojení včel, což je důležité s ohledem na velký výskyt lidí v okolí.
„Všimněte si hustého obrvení na těle včel, chloupky jsou i na jejich očích. Obrvení zachycuje mnoho cenných pylových zrníček,“ vysvětluje Václav Krištůfek. Včely neodebírají pyl z květů násilím, pyl jen ulpívá na jejich hustém a rozvětveném obrvení. V květech se tvoří tolik pylu, aby se v něm včely mohly doslova „koupat“.
Tento výhled se naskýtá včelám, které se rozlétají za městskou pastvou. A nemají se špatně. Mohou si vybrat z nabídky ovocných stromů, buků, javorů a lip, různých keřů a rozličných druhů bylin pěstovaných v zahradách bloků domů a v parcích. Co ve městě naopak nenajdete, jsou řepka, kukuřice a obilí.
V Českých Budějovicích se včelaří i na faře Českobratrské církve evangelické. Členy kroužku Včelařem na zkoušku jsou někteří farníci i farář David Nečil se synem. Včely byste mohli najít ve vikýřovém úlu nahoře v podkroví kostela.
Pod střechou kostela bývá teplo, a vikýřové včelaření je tak charakterizováno časnějším rozvojem včelstev. „Včelaříme v nástavkových úlech s deseti až jedenácti rámky. Vůně vycházející z otevřeného úlu nám prozradí, která pastva včel má navrch, zda je z ovocných stromů, z lípy nebo levandule,“ říká Václav Krištůfek.
„Všude v prostoru úlu nalézáme propolis – to jsou ta hnědorezavá místa na rámcích – včely jej sbírají z poupat, plodů, květů a listů rostlin,“ vysvětluje Václav Krištůfek. Propolis, který včely přenášejí na zadních nohách podobně jako pyl, má antibakteriální a antimykotické účinky. V úlu slouží jako tmel a dezinfekční prostředek.
„Je vždy oboustranně obohacující, když otec a syn naleznou společného koníčka. A včelařství k tomu dává velkou příležitost. Otec a syn Nečilovi pozorně sledují aktivitu dělnic, které zpracovávají donesený nektar na med,“ říká Václav Krištůfek.
Včelí superorganismus je tvořen jednou matkou, tisíci dělnicemi, stovkami trubců a včelím voskovým dílem. Bez voskového díla není včelstvo včelstvem, nikde jinde nepřežije. Vosk pochází z těla dělnice. V době hojnosti pylu a nektaru jej včely vylučují z voskotvorných žlázek na břišní straně zadečku. Z 1,2 kilogramu vosku mohou včely vystavět 100 tisíc buněk a spotřebují energii, která se rovná 7,5 kilogramu medu.
Průhled mezi vchodem úlu (česnem) a koncem vikýře. Včely, jež putují za pastvou ven, běží rychle po ploše, ty, které se vracejí dovnitř, už cestu znají a letí do tubusu rovnou k česnu. Přemostění je průhledné, a tak lze v klidu pozorovat čilý ruch na střešním „letišti“. Včely tudy vynášejí i veškerý odpad z úlu včetně případných mrtvolek. „Je to fascinující, taková pozorování u venkovních úlů nezažijete,“ dodává Václav Krištůfek.
V podkroví střechy kostela jsou dva vikýře. V jednom se začínající včelař Ondřej kochá výhledem na město. Z druhého pod ním vylétávají včely. Zpočátku musí hmyz překonat přibližně 1,5 metru přemostění mezi úlem a krytinou, až pak jsou volné.
Tady už nejsme ve městě, ale ve volné krajině. Je v ní ale stejně bohatá nabídka pastvy jako v městských parcích a zahrádkách? Mají zde včely dostatek nektaru, pylu a vody? Včelstvo spotřebuje za rok 20 až 30 kilogramů pylu, 70 až 100 kilogramů glycidových zásob a 300 až 400 mililitrů vody za den. Nezajistí-li včelař výběrem vhodného stanoviště nebo pravidelným pěstováním nektarodárných rostlin včelám pastvu, vystavuje je stresovým podmínkám.
„Život na zemi je závislý na slunci. Sluneční energii zachytávají rostliny a ukládají ji jako cukerné zásoby. Včely si ji berou ve formě nektaru, a tak vlastně skladují v úle chemicky vázanou sluneční energii v podobě medu,“ vysvětluje Václav Krištůfek. Asi 80 procent všech kvetoucích rostlin opyluje hmyz, většinou včely medonosné.
Pyl je pro včely nenahraditelnou bílkovinou. Bohužel současná zemědělská krajina nenabízí dostatek pestrých květin, pyl navíc bývá často znečištěn pesticidy. K doplnění bílkovin mohou včelám pomoci náhražky jako jsou kvasnice, sója a zelená řasa Chlorella. Ta obsahuje dokonce více bílkovin (40–50 %) než samotný pyl (30–40 %).
Chlorellu je vhodné podávat včelstvům na začátku jara a na konci léta. Uměle vytvořeným oddělkům pak po celý rok.
Chlorella se může podávat v suché formě rozdrcených buněk společně s medocukrovým těstem. Cukerný roztok s řasou lijeme do krmítek nebo přímo do plástů.
Řasu ukládají včely v blízkosti plodu buď v místech glycidových nebo pylových zásob. „Z výsledků uvedených v literatuře i z našich experimentů vyplývá, že přídavek řasy zvyšuje počet nakladených vajíček, prodlužuje délku života, zlepšuje zdravotní stav včel a zvyšuje výnos medu,“ říká Václav Krištůfek.
„Všimněte si, že na plástu je vedle zavíčkovaného dělničího plodu několik desítek buněk nezavíčkovaných. Jsou to takzvané studánky, plné glycidových zásob. Včelám slouží k doplnění energie poté, co ji vydaly při zahřívání plodu,“ vysvětluje Václav Krištůfek.
Prázdné buňky slouží k zahřívání plodu. Včela topička se do ní ponoří hlavou, rozvibruje tělíčko, a tak ohřívá okolní buňky s plodem.
Panenský plást nabízí v protisvětle krásný pohled. Buňky se v první fázi stavby založí jako válečky, později získají přesný šestiboký tvar. Při pohledu skrz tenké stěny plástu vidíme jakoby tři kosočtverce, to je způsobeno liniemi hran buněk na protilehlé straně plástu. Povrch buněk je velmi hladký, tloušťka je přesně 0,007 milimetru a svírají vůči sobě úhel 120 stupňů. V plástu je v buňkách uložen pyl, tzv. včelí chléb nebo také perga. Takto zpracovaným pylem se krmí plod.
Na snímku vidíme včelí dílo v dutině stromu, které není formováno rámkem a uspořádáním v klasickém úlu. Plásty v dutině stromu visí svisle a jsou proti sobě paralelní. Plást plní více funkcí, např. prostorovou ochranu, zásobárnu, plodové hnízdo nebo komunikační linku. Včelí plást je orgánem superorganismu.
Václav Krištůfek se v roce 2016 podílel na založení Experimentální a vzdělávací včelnice v areálu Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích. V současné době má včelnice 42 včelstev. Cílem výzkumu je zlepšení zdravotního stavu včel, ale také studium dění ve včelím superorganismu (za využití IT technologií). Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR. Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Výzkum v této oblasti je zaměřen na studium vztahů jak mezi organismy a prostředím, tak i mezi jednotlivými organismy; výsledky jsou využitelné v péči o životní prostředí. Studium zahrnuje terestrické, půdní a vodní ekosystémy a systémy parazit-hostitel. Výzkum je prováděn většinou na území ČR a přispívá tak k jejímu bio-ekologickému mapování. Dlouhodobá pozorování ve vybraných lokalitách se soustřeďují na typické ekosystémy studované z hlediska geobotaniky, hydrobiologie, entomologie, půdní biologie, chemie a mikrobiologie a na problematiku eutrofizace vybraných přehrad a jezer. V oblasti botaniky je studována taxonomie vyšších a nižších rostlin, zvláště řas, s využitím v oblasti ochrany přírody. Studium molekulární a buněčné biologie, genetiky, fyziologie a patogenů rostlin a hmyzu je předpokladem pro rozvoj rostlinných biotechnologií v zemědělství a využití hmyzu jako modelu pro obecně biologický výzkum. Botanický ústav též pečuje o Průhonický park, který je významnou součástí českého přírodního a kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 4 vědecké ústavy s přibližně 1030 zaměstnanci, z nichž je asi 380 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.
