Vychází letošní třetí číslo přírodovědného časopisu Živa

21. 06. 2018

Nutriční symbiózy hmyzu, kyselost rašelinišť, dopady používání glyfosátu či ohrožené ryby arowany a baramundi – nejen tato témata představí další vydání časopisu Živa.

Populárně-naučný časopis, který čtenářům přináší příspěvky z biologických oborů, vychází šestkrát ročně v tištěné i elektronické verzi. S podporou Akademie věd ČR jej vydává Nakladatelství Academia.

Symbiózy a horizontální přenos genů aneb když si organismy „kradou“ geny
Proč a jak si organismy mohou vyměňovat geny? Veškeré organismy na naší planetě používají ke kódování genetické informace podobnou abecedu (genetický kód) kódující „slova“ (jednotlivé geny) pomocí úseků nukleových kyselin RNA či DNA. Každý organismus má slovník (genom) plný genů, který se musí pro dělení buněk vždy celý zkopírovat (replikace DNA). Článek Filipa Husníka se zaměřuje na méně známou roli přenosu genů a symbióz u eukaryot.

Symbiotické sinice v měňavkovitém prvokovi Paulinella chromatophora (Foto: Ferry J. Siemensma)

Postřehy z Bělověžského pralesa I.
Geobotanická obhlídka
Dvojice příspěvků při příležitosti roku pralesů připomene jeden z nejrozsáhlejších evropských lesních celků, Bělověžský les o rozloze zhruba 2500 km². V jeho centru se na hranici Polska s Běloruskem nachází známý Bělověžský prales, který má mezi odbornou veřejností velmi dobrou pověst jako místo s relativně nedotčenou přírodou, ponechané na poměrně rozsáhlém území 52 km² (polo)přírodním procesům vývoje a obnovy lesa. První díl článku Tomáše Kučery představuje na základě výzkumu z let 2016–2017 vegetační pestrost území.

Mrtvé dřevo představuje v pralesním ekosystému důležitý substrát pro dekompozitory, kteří urychlují jeho rozklad. Pokud jsou kmeny pokryté mechem, roste na nich méně hub, než když jsou holé (Foto: Tomáš Kučera)

Příběhy z elektronového mikroskopu 8
Vydrží pod vodou déle potápěč, nebo mandelinka?
„Najednou zlatá jiskra zazáří – a hned zase na jiném listu leknínu takové zlatavé světélko se zatřpytí. A náhle jako jiskra přiletí takový oslnivě zlatý bod a usadí se na listu! To jsou rákosníčkové, Donacie, naše nejnádhernější mandelinky.“ Takto vzletně popisuje v r. 1940 entomolog Jan Obenberger v příspěvku o vodních mandelinkách jednu skupinu těchto brouků – rákosníčky (Donaciinae). A právě do této podčeledi náleží i u nás žijící rákosníček s velice specifickým vzhledem i způsobem života. Autoři článku Roman Mlejnek a Petr Jan Juračka se podívali na plastron, nazývaný také fyzikální žábry, jež zabezpečují kontinuální výměnu dýchacích plynů pod vodou.

Pohyb nohou, který připomíná kraulování, umožňuje rákosníčkovi druhu Macroplea appendiculata přemísťování mezi rostlinami K pohybu po nich využívá mimořádně dlouhá chodidla (Foto: Petr J. Juračka)

Kojení ve stínu koní 1
O mateřské investici a chování potomků zebry stepní
Kojení je jedním z nejvýznamnějších atributů chování savců, bezpochyby ho můžeme nazývat slovy amerického biologa a zakladatele sociobiologie E. O. Wilsona (1975) „klíčem k poznání jejich sociobiologie“. Při detailnějším zhodnocení znalostí o tomto jevu však záhy zjistíme, že dokonale bylo prostudováno pouze u několika modelových druhů, zatímco o kojení jiných toho příliš nevíme. V první části článku se autorský kolektiv Jana Pluháčka zabývá kojením obecně a ověřováním některých teorií na údajích získaných z pozorování zebry stepní (Equus quagga) v podmínkách královédvorské zoologické zahrady. V příští části se podíváme na vzájemné srovnání kojení u všech tří druhů zeber.

Kojení u zebry Böhmovy (Equus quagga boehmi), kdy mládě zaujímá poměrně neobvyklou pozici zboku (Foto: Jan Pluháček)

Připravili: Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, a Pavla Doubková, časopis Živa
Foto: Micha L. Reiser, Wikimedia Commons

Vychází letošní třetí číslo přírodovědného časopisu Živa

Přečtěte si také