Hormonální systém řídící růst rostlin má prastarý původ, ukázal výzkum

Jak se vyvinul jeden z nejdůmyslnějších systémů, který ovlivňuje růst rostlin a jejich reakce na podněty? Jak se v evolučním „dávnověku“ transportoval zásadní rostlinný hormon auxin? To zkoumali vědci z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR. 

Na výzkumu spolupracovali s odborníky z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, brněnského institutu CEITEC, Centra regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum a zahraničních institucí z několika evropských zemí. Projekt vedl profesor Jiří Friml – český rodák působící nyní v Rakousku, který letos získal Cenu Neuron za svou celoživotní vědeckou práci v oboru rostlinných hormonů.

Auxin ovlivňuje i ohýbání stonků

Auxin je dominantním regulátorem růstu vyšších rostlin. Jejich buňky si tento hormon předávají prostřednictvím několika bílkovin. Ty se vyskytují rovněž u řas a nyní tým českých a zahraničních vědců prokázal, že také u nich dokážou přenášet auxin. Molekulární systém zajišťující působení auxinu tedy začal vznikat ještě před tím, než se z řas vyvinuly vyšší rostliny. Výsledky studie publikoval před dvěma týdny vysoce prestižní odborný časopis Nature Plants.

Stejně jako lidé, také rostliny mají své hormony, tedy regulační látky ovlivňující fyziologické reakce i další životní pochody. Jedním z nejdůležitějších rostlinných hormonů je auxin. Kontroluje především růst a vývoj – ohyb stonků za světlem či kořenů směrem dolů, prodlužování buněk, zakládání postranních kořenů i nadzemních orgánů a podobně.

Auxin je neustále v pohybu. Specializované bílkoviny transportují jeho molekuly mezi buňkami, čímž v rostlině vytvářejí směrované toky tohoto hormonu a oblasti s jeho zvýšenou nebo sníženou koncentrací. Právě toky auxinu a jeho hladiny v konkrétních místech rozhodují o reakci rostliny.

Základem výzkumu byla půdní řasa

Jak se ale takový důmyslný systém vyvinul během evoluce? Autoři studie v Nature Plants se zaměřili na bílkoviny zvané PIN. Ty u cévnatých rostlin tvoří asi desetičlennou rodinu, přenášejí auxin ven z buněk a jsou nezbytné pro správný růst a vývoj. Nedávno se zjistilo, že hrají důležitou roli také u druhé evoluční větve vyšších rostlin, u mechorostů.

Buňky tabáku, produkující řasovou bílkovinu PIN, protože do nich vědci vnesli příslušný gen z řasy. Bílkovinu označuje zelený fluorescenční protein 

Nyní šli vědci ještě hlouběji do evoluční minulosti. Studovali běžnou půdní vláknitou řasu Klebsormidium flaccidum a ukázali, že její bílkovina PIN funguje podobně jako příbuzné bílkoviny cévnatých rostlin: taktéž transportuje auxin ven z buněk a vyskytuje se hlavně v plazmatické membráně, která odděluje buňku od okolí. Z řas příbuzných rodu Klebsormidium se před půl miliardou let vyvinuly vyšší rostliny a je zřejmé, že bílkoviny PIN – nezbytné pro hormonální působení auxinu – měly již jejich řasové předchůdkyně.

„Funkce PIN nejsou u různých skupin řas a vyšších rostlin zcela totožné, v některých ohledech se liší. Bude fascinující v budoucnu odhalovat, jak se role těchto bílkovin vyvíjela během evoluce,“ říká spoluautor výzkumu doktor Jan Petrášek.

Sázka na nejistotu

Klebsormidium má na rozdíl od cévnatých rostlin pouze jednu bílkovinu PIN. Její funkce by ovšem bylo velmi komplikované studovat přímo v řasových buňkách. Vědci proto vnesli gen pro bílkovinu PIN z řasy do několika suchozemských rostlin a dokonce i do vajíček žáby drápatky, čímž se stal výzkum podstatně snazším.

Pracovat s řasou molekulárněbiologickými technikami bylo i tak dost náročné. „V podstatě všechny metody, které rutinně používáme u zavedených pokusných organismů, jsme museli přizpůsobit řasám. Byla to velká sázka na nejistotu – věděli jsme, že buď objevíme něco nového, nebo také vůbec nic,“ vysvětluje Stanislav Vosolsobě z Přírodovědecké fakulty UK.

Hlavními autory článku publikovaného v časopise Nature Plants jsou Roman Skokan (ÚEB a PřF UK) a Eva Medvecká (CEITEC).

Na titulním snímku řasa Klebsormidium pozorovaná fluorescenčním mikroskopem.Chloroplasty uvnitř buněk v tomto případě světélkují červeně. Bílá úsečka odpovídá jedné setině milimetru.

Připravili: Jan Kolář, Ústav experimentální botaniky AV ČR ve spolupráci s Markétou Růžičkovou, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto titulní: Roman Skokan, Ústav experimentální botaniky AV ČR a Přírodovědecká fakulta UK v Praze
Foto v textu: Jan Petrášek, Ústav experimentální botaniky AV ČR a Přírodovědecká fakulta UK v Praze

Přečtěte si také

• Jak buňky reagují na stres? Tým zpřesnil popis vzniku protistresového proteinu
• I v oddělení biologie nádorů může být sranda, říká Veronika Vymetálková
• Vědci z Akademie věd popsali, jak fungují molekulární nůžky na stříhání RNA
• Vědci odhalili mutace, které spouštějí leukémii. Jejich objev může pomoci léčbě
• Změny v DNA a karcinogenní účinky: I to může odhalit toxikologický inkubátor
• Ječmen „live“: Češi jako první na světě umí živě sledovat dělení jeho buněk
• Ohrožená ňadra: vědci popsali rizikové varianty genu způsobujícího karcinom prsu
• Enzym „ptakopysk“ pomůže s vývojem nových účinnějších antibiotik
• Buňka je polívka se spoustou ingrediencí, říká Roman Pleskot
• Žralok malohlavý zná recept na dlouhověkost, dožívá se více než 400 let