Zahlavi

Čeští vědci potvrdili existenci impaktních kráterů v Grónsku

14. 04. 2020

Mimozemská tělesa dopadají na Zemi a po nárazu vytvářejí krátery gigantických rozměrů. To není scéna z katastrofického filmu, ale jev, ke kterému na naší planetě skutečně docházelo. Dodnes zaznamenali vědci zhruba 200 útvarů způsobených pádem cizích, tedy impaktních předmětů. Jejich identifikaci ovšem často komplikuje nepřístupný terén kolem místa dopadu. Potvrdit původ dvou takových kráterů v Grónsku pomohla speciální metoda vyvinutá týmem Jaroslava Klokočníka z Astronomického ústavu AV ČR.

Samotné krátery objevili nedávno v severozápadním Grónsku američtí a evropští vědci. Ti prozkoumali oblast věčného ledu za pomocí letadla vybaveného speciálním radarem. Výzkumníci díky tomu zaznamenali pod ledovci Hiawatha a Peterson dva kruhovité útvary o průměru asi 30 kilometrů. Kruhový tvar samozřejmě ještě neznamená kráter impaktního původu, jedná se ale o významnou indicii. Její další ověření ovšem ztěžoval nepřístupný terén. V případě ledovce Hiawatha je ledová vrstva kilometr tlustá, u druhého ledovce dosahuje dokonce dvou kilometrů. Tradiční geologické průzkumné metody zde proto selhávají. Potvrdit dopad mimozemského tělesa tak mohl až tým Jaroslava Klokočníka se svým ojedinělým přístupem.


Většinu povrchu Grónska pokrývá neprostupný ledový krunýř

Unikátní metoda

„Jde o další příležitost pro nás a naši metodu, neboť tu ani pro Antarktidu, ani v případě Grónska nikdo z objevitelů zatím nepoužil,“ říká Jaroslav Klokočník. Naráží tak na skutečnost, že s využitím podobných prostředků jeho tým v minulosti předestřel existenci dvou sopečných kuželů v ledovým krovem pokryté Antarktidě.

Metoda staví na použití gravitačních aspektů získaných z družicových i pozemských měření po celém světě. Analýzou gravimetrických dat z družic a z radarů pronikajících ledem je možné usuzovat na existenci skrytých struktur pod zemí i pod ledem.


Topografie podloží v oblasti severozápadního Grónska ukazující kruhovitý útvar pod ledovcem Hiawatha

Ve srovnání s tradičními přístupy se tak daří mnohem důkladněji popsat podpovrchové hustotní anomálie různého původu. „Metodu jsme vyvíjeli a testovali na různých geologických objektech v posledním desetiletí. Neméně důležité je, že se nám podařilo potvrdit existenci kráteru také pomocí toho, jak impakt modifikoval magnetické anomálie v kráteru," přibližuje Jaroslav Klokočník. Jeho tým následně shrnul výsledky výzkumu v článku publikovaném v prestižním odborném časopise Tectonophysics.

Krátery, kam se podíváš

Impaktní krátery vznikají při srážce dvou pevných těles v planetární soustavě. Většina z nich proto pochází z etapy dotváření naší Sluneční soustavy, tedy z období před čtyřmi a půl až čtyřmi miliardami let. V této době probíhalo na naší planetě intenzivní kosmické bombardování. Mezi největší dosud objevené krátery tohoto typu patří Vredefort (široký 300 kilometrů) v Jihoafrické republice nebo Sudbury Basin (široký 250 kilometrů) v kanadském Ontariu.

Je tak více než pravděpodobné, že budou podobné objevy přibývat. Pomoci s jejich ověřením by opět mohli čeští vědci se svojí unikátní metodou. „Krátery jsou ve Sluneční soustavě úplně všude, i když na Zemi je následná geologická činnost může zamaskovat. Tak proč by se některé nemohly schovávat třeba pod ledem Grónska?" uzavírá Jaroslav Klokočník.

O výzkumu Jaroslava Klokočníka jsme psali také v časopise A / Věda a výzkum 1/2018 v článku Neviditelné sopky. Jak se hledají sopky pod ledem a na Marsu?

1/2018 (verze k listování)
1/2018 (verze ke stažení)

Připravil: Martin Ocknecht, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock, archiv Astronomického ústavu AV ČR

Přečtěte si také