Zahlavi

Vědci popsali vliv stáří na průběh mozkové mrtvice

18. 06. 2020

Cévní mozková příhoda, známá také jako mozková mrtvice, znamená pro nemocné výrazný zásah do života. Jak zjistil tým vědců z Biotechnologického ústavu AV ČR a Ústavu experimentální medicíny AV ČR, vliv na průběh tohoto postižení má i stáří pacienta. Výsledky výzkumu na myším modelu, které mohou přispět k léčbě cévní mozkové příhody, publikovali výzkumníci v prestižním mezinárodním časopise Cell Reports

V České republice postihuje cévní mozková příhoda kolem čtyřicet tisíc obyvatel ročně, z nichž více jak devět tisíc tomuto akutnímu stavu podlehne. Celosvětově představuje mozková mrtvice jednu z hlavních příčin úmrtí a dlouhodobé invalidity. Přestože jde o onemocnění, které je úzce spjaté s věkem, vědci doposud mechanismy ohrožující starší populaci příliš neznali.

Na věku záleží

Vědecký tým dvou akademických ústavů z mezinárodního výzkumného centra BIOCEV využil metodu zvanou RNA sekvenování. S její pomocí analyzoval změny způsobené mozkovou mrtvicí ve dvou skupinách experimentálních zvířat, které se lišily svým stářím. Použitá technika umožnila vědcům určit množství molekul mRNA, které odráželo aktuální stav mozkové tkáně. Následná analýza identifikovala konkrétní geny a buněčné procesy, které se vlivem mozkové mrtvice změnily. Díky tomu bylo možné stanovit, čím se tato změna liší mezi mladými a starými zvířaty.

„Byli jsme překvapeni, že odpověď organismu na mozkovou mrtvici byla v obou skupinách velmi podobná. Při podrobnějším zkoumání jsme však objevili určité skupiny genů, jejichž změna byla kvantitativně odlišná,“ popisuje Lukáš Valihrach, vedoucí autor studie z Biotechnologického ústavu AV ČR.


Skupiny genu vykazující nadměrnou aktivaci u starých myší trpící ischemickým poškozením (geny interferonové signalizace vybarveny červenou barvou)

Jednou z buněčných drah vykazující nadměrnou aktivaci ve skupině starých myší byla takzvaná interferonová signalizace prvního typu. Interferony jsou molekuly produkované buňkami imunitního systému, které se za normálních okolností podílejí na odpovědi organismu na virovou infekci. Za určitých okolností však mohou vyvolávat i nepřiměřenou reakci, která může vést až k poškození mozkové tkáně.

„Všechna naše data poukazovala na to, že rozdílná aktivace interferonové signalizace může přispívat ke zhoršenému průběhu mozkové ischémie u starých zvířat, a tudíž by mohla představovat potenciální terapeutický cíl při mírnění jejich negativních dopadů,“ doplňuje Peter Androvič z Biotechnologického ústavu AV ČR.

Příslib do budoucna

Autoři dále zjistili, že interferonem stimulovaná dráha vykazovala zvýšenou aktivitu po dobu čtrnácti dní po poranění a na základě buněčně-specifické analýzy potvrdili roli tzv. gliálních buněk v  procesu. V současnosti probíhají další experimenty, které mají tyto změny charakterizovat dále, s důrazem na roli specializovaných buněčných subpopulací.

Vědci doufají, že výsledky nově publikované studie budou užitečné pro širší vědeckou komunitu a pomohou při hledání nových terapeutických přístupů k léčbě ischemické mozkové příhody.

Připravil: Martin Ocknecht, Divize vnějších vztahů, SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock, BIOCEV