Zahlavi

Nový přístup k boji s chudobou obdržel Nobelovu cenu za ekonomii

16. 10. 2019

Abhijit Banerjee, Esther Duflová a Michael Kremer představili inovativní přístup ke zmírnění globální chudoby. Za pouhá dvě desetiletí jejich výzkumné postupy založené na terénních experimentech změnily rozvojovou ekonomiku. Jejich metody, které umožňují posoudit účinnost konkrétních forem rozvojové pomoci, stejně jako výzkumy jejich následovníků, dramaticky zlepšily možnosti praktického boje proti chudobě.

Těmito slovy Královská švédská akademie věd vyzdvihla hlavní přínos tří ekonomů, jimž letos udělila nejvyšší vědecké ocenění v tomto oboru – Nobelovu cenu za ekonomii. Zdůraznila jejich novátorský přístup k získávání spolehlivých odpovědí na otázku, která je pro lidstvo životně důležitá: jak nejlépe bojovat s chudobou. Spočívá v rozčlenění této problematiky na menší, lépe zvladatelné otázky, například nejúčinnější zásahy ve prospěch lepších výsledků ve vzdělávání nebo zdravotního stavu dětí. Ukázali, že nejlepší odpověď na tyto menší, ale přesnější otázky se často najde prostřednictvím pečlivě navržených experimentů přímo mezi lidmi, jichž se příslušný problém nejvíce týká.

Americký ekonom indického původu Abhijit Banerjee je v současnosti profesorem ekonomie na Massachusettském technologickém institutu, kde působí i druhá oceněná – jeho manželka narozená ve Francii, ekonomka Esther Duflová. Třetí čerstvý laureát, Američan Michael Kremer, je profesorem ekonomie na Harvardově univerzitě v USA.

Jejich práce podle Královské švédské akademie věd už pomohla při zmírňování chudoby ve světě a má velký potenciál dál zlepšovat život nejzbídačenějších obyvatel naší planety. Jejich výzkum také změnil způsob práce státních orgánů i soukromých organizací bojujících proti chudobě. Stále větší počet jich začal systematicky hodnotit nová opatření právě pomocí terénních průzkumů, s cílem dospět k co nejlepším rozhodnutím.

Sergey Slobodyan, ředitel CERGE-EI, společného pracoviště Národohospodářského ústavu AV ČR a Univerzity Karlovy, vysvětluje, čím konkrétně si noví laureáti Nobelovy ceny za ekonomii zasloužili toto nejvyšší vědecké ocenění.

Na rozdíl od dřívějších přístupů k rozvojové pomoci, které se často opíraly o přinejlepším neúplné teorie a přinejhorším o ideologie a politické preference dárců, je práce Bannerjeeho, Duflové a Kremera výborným příkladem postupu založeného na vědecky ověřených faktech.

Jejich experimentální přístup nám umožňuje lépe pochopit, proč jsou lidé chudí, a také nám ukazuje, jak a proč konkrétní rozvojové politiky – ať už se týkají změn ve zdravotnictví, zemědělství nebo poskytování půjček – fungují, nebo ne. Pomáhá také vytvořit nákladově nejefektivnější opatření pro boj s chudobou, a tím se vrací k samotné podstatě, do samého jádra toho, o čem je ekonomika..

Také bych zdůraznil, že Esther Duflová jako první žena získala medaili Johna Batese Clarka, která se uděluje nejlepším ekonomům do 40 let, a je teprve druhou laureátkou Nobelovy ceny za ekonomické vědy. Je tak skvělou inspirací pro všechny mladé vědce, kteří dnes uvažují o tom, jakému oboru by se měli věnovat

Michal Bauer, rovněž z CERGE-EI, společného pracoviště Národohospodářského ústavu AV ČR a Univerzity Karlovy, dodává, že tato trojice ekonomů přispěla doslova k revoluci v empirickém výzkumu zejména v oblasti rozvojové ekonomie, která se soustředí na pochopení příčin chudoby. Jejich přístup se nesnaží zodpovědět všeobjímající otázky, ale klade si za cíl co nejspolehlivěji odpovědět na konkrétní otázky pomocí metod experimentální ekonomie. Je to metoda inspirovaná výzkumem v medicíně, kde se výzkumník snaží odhadnout, zda určitá medicína či léčebný postup funguje, tím, že porovnává skupinu, která léčba dostane, a placebo skupinu.

Ve spolupráci s vládami a neziskovými organizacemi výzkumníci sbírají data pro obě tyto skupiny a porovnávají jejich výsledky. V kontextu mikropůjček se například měří, jestli dotyčný začne podnikat, kolik vydělává a zda posílá děti do školy. Tímto způsobem je možné přesně odhadnout dopad programu. Tyto informace jsou pak klíčové pro veřejný a neziskový sektor při rozhodování jaké programy nejlépe fungují a jak tedy co nejefektivněji chudým lidem pomoci.

„Společně s mou spolupracovnicí Julií Chytilovou se v současné době podílíme na výzkumu, který navazuje na jeden z prvních experimentů tohoto typu v rozvojových zemích – šlo o plošné odčervení dětí v západní Keni. Ukázalo se, že tato intervence je v podstatě nejefektivnější způsob, jak zvýšit vzdělanost lidí v tom konkrétním regionu, protože děti pak začaly více chodit do školy, díky tomu, že nebyly nemocné. Iniciátorem intervence byl Michael Kremer a my jsme nyní zapojeni do měření dlouhodobých dopadů po dvaceti letech,“ uzavírá Michal Bauer. 

Připravili: Jana Olivová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Nobelprize.org