Zahlavi

Medaile Akademie věd ČR převzali tři významní vědci 

18. 01. 2018

Předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová ocenila ve čtvrtek 18. ledna 2018 tři renomované vědce. Čestnou oborovou medaili Ernsta Macha za zásluhy ve fyzikálních vědách získal francouzský fyzik Jean-Luc Martin ze Švýcarského federálního technologického institutu v Lausanne na návrh Ústavu fyziky materiálů AV ČR. Medaili Františka Pošepného za zásluhy v geologických vědách převzal geolog Jozef Michalík z Ústavu vied o Zemi Slovenské akademie věd na návrh Geologického ústavu AV ČR. A medaili G. J. Mendela za zásluhy v biologických vědách obdržel botanik František Krahulec z Botanického ústavu AV ČR. 

Experimentální techniky v Lausanne

Profesor Jean-Luc Martin, rodák z francouzského Lyonu, patří k světově uznávaným osobnostem v  oboru fyziky materiálů a v lednu letošního roku se dožívá významného životního jubilea osmdesáti let. Věnuje se zejména studiu vztahu mezi mikrostrukturou moderních slitin i modelových materiálů a jejich mechanické odezvě. Zasloužil se o navázání vztahů mezi českými kolegy a špičkovými světovými laboratořemi v oblasti materiálové fyziky. 

Profesor Jean-Luc Martin si pro medaili Ernsta Macha přijel ze švýcarského Lausanne. V těchto dnech se dožívá 80 let.

Jako profesor na Švýcarském federálním technologickém institutu v Lausanne se věnoval mimo jiné tepelně aktivovaným procesům při plastické deformaci a podílel se na vývoji nových experimentálních technik (test opakované napěťové relaxace, metoda měření aktivačního objemu příčného skluzu). Z  osmdesátých let prosluly jeho detailní studie creepového chování modelových materiálů i řešení praktické otázky creepového chování austenitických ocelí v jaderných reaktorech. Na řadě experimentálních metod se podíleli i čeští vědci. Tato spolupráce vedla v posledních dvaceti letech k téměř padesáti publikacím, z  nichž většina byla zveřejněna v prestižních mezinárodních časopisech, jako Philosophical Magazine, Acta Materialia či Intermetallics.  

Pražská studia i popularizace geologie

Doc. RNDr. Jozef Michalík, DrSc. je významnou světovou vědeckou osobností. Věnuje se sedimentologii, statigrafii,  paleogeografii a paleoekologii mezozoika (trias až křída) se zaměřením na alpsko-karpatský oblouk. 

Je absolventem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v  Praze (v  roce 1969) a od té doby působil na Geologickém ústavu SAV (dnešní Ústav vied o Zemi), v letech 1996–2002 byl jeho ředitelem. Aktivně organizuje geologické exkurze a vědecké akce, věnuje se popularizaci geologie. 

 

 

Geolog Jozef Michalík při přebírání medaile Františka Pošepného

Jozef Michalík také sestavil první slovenskou učebnici sekvenční stratigrafie i slovenský stratigrafický kód. Intenzivně spolupracoval s českou geologicko-paleontologickou komunitou při řešení otázek spojených s mezozoikem Českého masívu a jeho východního předpolí, včetně části Západních Karpat na našem území. 

Za svoji mimořádnou činnost byl vícekrát oceněn, mimo jiné medailemi Jána Slávika a Dimitrija Andrusova či zlatou medailí Geologického ústavu SAV. Je autorem či spoluautorem více než 245 vědeckých článků.

Evoluce v akci

Prof. RNDr. František Krahulec, CSc. je jeden z našich nejvýznamnějších znalců rostlinstva, jeho dynamiky a mikroevoluce. Svoje objevy i encyklopedické znalosti neváhá použít mimo rámec úzce pojaté vědy. Je velmi úspěšným pedagogem, který vychoval řadu doktorských studentů. Angažoval se také v řadě aktivit v oblasti ochrany přírody. V letech 1995–2003 byl ředitelem Botanického ústavu AV ČR. 

Botanik František Krahulec s medailí G. J. Mendela za zásluhy v biologických vědách

Svou kariéru začínal studiem vegetace, kdy se zabýval strukturou společenstev luk. Pochopil přitom, že měnící se krajina současnosti, v níž trávníková společenstva tvoří podstatnou část, představuje unikátní laboratoř mikroevoluce. Vytváří totiž zcela nové prostředí, na něž rostliny musí reagovat. Jako jeden z prvních ukázal na důležitost genového toku v podmínkách změněných lidskou činností a na rizika, která tento genový tok představuje u cizích nebo geneticky modifikovaných druhů, například u dvojice pýr-pšenice nebo u apomiktických jestřábníků.

V obou případech se mu podařilo zachytit "evoluci v akci", aniž by při tom ztratil smysl pro celek. Při tom dokázal využít celé škály metodologických přístupů a byl jeden z prvních, kdo nahlédl možnosti mnoha moderních postupů daleko dřív, než se staly vědeckým mainstreamem (molekulární markery, cytometrie), a dokázal je spojit s dokonalou znalostí rostlin a vegetace v terénu.

Připravily: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Pavlína Jáchimová, Divize vnějších vztahů SSČ