Zahlavi

Jak si vedou lidé se základním vzděláním na trhu práce?

24. 05. 2018

Účast lidí se základním vzděláním na trhu práce je poměrně nízká a při současném nedostatku pracovních sil představuje nevyužitý potenciál. Jak situaci změnit, jak zabránit nárůstu počtu mladých lidí s nedokončeným vzděláním, s jakými překážkami v práci se musí tito lidé potýkat a jaké cílené programy aktivní politiky zaměstnanosti by mohly lidem s nízkou kvalifikací pomoci? Taková jsou jen některá z témat semináře Institutu pro demokracii a ekonomické analýzy a Zastoupení Evropské komise v České republice.

Evropská komise podpořila studie týkající se osob s nízkou kvalifikací na trhu práce v České republice. Jak totiž zdůraznila Barbora Novotná z Generálního ředitelství EK pro zaměstnanost, sociální otázky a začleňování, chtěli se dozvědět více podrobností o skupině nízko kvalifikovaných lidí, jejichž zaměstnanost je stále výrazně nižší než u osob se středoškolským a vysokoškolským vzděláním – a to navzdory současné velmi nízké nezaměstnanosti v ČR, vysoké poptávce po pracovních silách a i rostoucím mzdám.


Zleva: Tomáš Sirovátka z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí v Brně, Klára Kalíšková z IDEA CERGE-EI při Národohospodářském ústavu AV ČR, Barbora Novotná z Generálního ředitelství EK pro zaměstnanost, sociální otázky a začleňování a Roman Matoušek z Úřadu Vlády ČR

Při zjišťování charakteristik této skupiny se ukázalo, že nejde pouze o otázky pracovních návyků, ale o mnohé další faktory. Některé z nich odhalila studie, kterou vypracovaly Alena Bičáková a Klára Kalíšková z Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) při Národohospodářském ústavu AV ČR.





Studie konstatují, že v letech 2014–2016 byla míra zaměstnanosti osob s nízkou kvalifikací na úrovni pouhých 41,8 %. Výzkum, který představila Klára Kalíšková, ukazuje znepokojující skutečnost – v posledních letech narůstá počet mladých se základním vzděláním. Ve věkové skupině od 20 do 24 let je v současnosti 10 % lidí se základním či neukončeným středoškolským vzděláním, zatímco před šesti lety pouze 8 % (jeden z diskutujících dal tuto skutečnost do souvislosti se zavedením státních maturit). Tito lidé jsou také bohužel často ekonomicky neaktivní, ani si nehledají práci.

Jak pomoci lidem s nízkým vzděláním na trhu práce?
Studie Aleny Bičákové a Kláry Kalíškové poukazuje rovněž na skutečnost, že lidé s nízkou kvalifikací jsou k práci motivováni minimálně, což souvisí především s nastavením systému daní, odvodů na zdravotní a sociální pojištění a sociálních dávek. Výzkum také hledá odpovědi na otázky, jaké politiky by pomohly málo kvalifikovaným občanům integrovat se na trhu práce, získat stabilní a dobře placenou práci a udržet si ji. Doporučuje snížit daňové sazby, kterým čelí, dále zavést preventivní opatření proti předčasnému odchodu mladých ze vzdělávání. Důležité též je zacílit na potřeby žen se základním vzděláním, jichž je v této skupině více než mužů, a to například rozšířením nabídky finančně dostupné péče o děti nebo pružných pracovních podmínek.

Řešit sociálně-ekonomické problémy, s nimiž se lidé s nízkou kvalifikací často potýkají, mohou pomoci například intervence zvyšující jejich finanční gramotnost nebo podpora regionální mobility, ale také pobídky pro zaměstnavatele. Vysoký důraz kladla Klára Kalíšková na rozšiřování dovedností lidí se základním vzděláním a nutnost vytvořit nabídku kvalitních a atraktivních učebních oborů, v nichž by se mohli uplatnit.



Rovné šance pro všechny
Tomáš Sirovátka z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí v Brně prezentoval výsledky studie zaměřené na význam cílenosti hlavních nástrojů a opatření aktivní politiky zaměstnanosti v letech 2014 a 2015, kterou vypracoval s kolegyní Markétou Horákovou. Mimo jiné podle něj ukázala, že rekvalifikační programy a vytváření pracovních míst v soukromém sektoru a další opatření obvykle směřují k lidem, kteří překonávají na trhu práce méně bariér, jako jsou lidé v mladším a středním věku, bez zdravotních problémů či střednědobě nezaměstnaní, kteří se například častěji účastní rekvalifikačních programů a jež je snazší motivovat k hledání zaměstnání.

Současně však studie poukázala na nedostačující rozsah projektů šitých na míru specifickým skupinám, které jsou na trhu práce znevýhodněné, například lidem do 20 a nad 50 let, těhotným ženám či ženám pečujícím o děti do 15 let, zdravotně postiženým atd. Naopak programy nabízené ve veřejném sektoru cílí častěji na více znevýhodněné uchazeče o práci. Tento nesoulad určitým způsobem posiluje segmentaci trhu práce, spíš než aby ji odstraňoval.

Tomáš Sirovátka vidí hlavní význam cílenosti nástrojů a opatření aktivní politiky především v prosazování rovných šancí v soutěži na trhu práce. Zmínil však i důvody jejího určitého selhávání – například stereotypní hodnocení uchazečů, akcent na nákladovou efektivitu a rychlé výsledky, kdy jsou stanovena jednoduchá kritéria a cíle úspěchu, nedostatečný rozsah vhodných programů, ale třeba také přílišné ohledy na zaměstnavatele atd.

Odchod ze školy ovlivňuje okolí
Do konkrétního regionu pozval posluchače Roman Matoušek z Agentury pro sociální začleňování Úřadu vlády ČR, když zaměřil pozornost na předčasné odchody ze vzdělávání v Ústeckém kraji. Konstatoval, že se v posledních pěti letech podíl žáků, kteří předčasně opustí vzdělávací proces, zvýšil z 5,4 na 6,7 %. Současně se projevují velké regionální rozdíly – konkrétně v regionu Severozápad (tedy v Ústeckém a Karlovarském kraji) toto číslo dosáhlo dokonce 15,6 %.



Příslušná nová studie částečně potvrdila dosavadní poznatky, totiž že jednou z hlavních příčin je vliv prostředí, zejména ve vyloučených lokalitách, nedostatečná podpora a nedostatek vzorů v rodině. Vzdělání není považováno za prioritu. Velké absence ve škole vedou k neúspěchu a k ukončení školní docházky, ovšem žáci, kteří školu opustí v 7. nebo 8. třídě základní školy už nemají možnost studovat v běžných středoškolských oborech. Roman Matoušek prezentoval i pohledy bývalých žáků na příčiny jejich odchodu ze školy. Co se týče institucionálních aktérů, zdůraznil silnou fragmentaci jednotlivých subjektů, ať už jde o školy či úřady práce, terénní sociální pracovníky atd.

Barbora Novotná z Generálního ředitelství EK pro zaměstnanost, sociální otázky a začleňování závěrem konstatovala, že z předložených studií zřetelně vystupuje několik skupin, jejichž postavení je zvlášť tíživé – a to jsou ženy, mladí lidé a dlouhodobě nezaměstnaní. Možné cesty vidí v rozšíření dosavadních nástrojů a postupů, ve změnách přístupu i ze strany organizací, zapojení více partnerského přístupu, ale na druhé straně i ve zvýšení ekonomické motivace.

Výsledky prezentovaných studií doplnila diskuse o podstatě problémů, dosud využívaných řešeních a navrhovaných opatřeních ke zlepšení situace s lidmi přímo z praxe, včetně zástupců úřadů práce v regionech, kde je situace nejsložitější.

Připravila: Jana Olivová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Foto: IDEA CERGE-EI, Pixabay