Zahlavi

Hradby, valy i románský kostel. Předsedkyně si prohlédla podzemí Pražského hradu

26. 04. 2019

Davy turistů, které se procházejí po třetím nádvoří Pražského hradu a obdivují impozantní krásu katedrály svatého Víta, nemají tušení, že pouhých pár metrů pod jejich nohama se nacházejí další památky: desítky metrů středověkých vykopávek, o které pečuje Archeologický ústav Akademie věd. Předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová, která při svém turné v uplynulém roce navštívila desítky akademických pracovišť, nyní zamířila do těchto méně známých, ale o to zajímavějších historických prostor, jejichž kořeny sahají až do 10. století.

Na nádvoří se výpravy ujímá jednak ředitel Archeologického ústavu Jan Mařík, jednak Jana Maříková Kubková, která vede pracoviště ústavu na Pražském hradě a zároveň je čerstvou nositelkou Čestné medaile Vojtěcha Náprstka za zásluhy o popularizaci vědy.

„O tento archeologický areál pečujeme od doby jeho vzniku, tedy od 20. let. Náplní naší práce ovšem není jen péče o areál jako takový, ale také o jeho fondy,“ zahájí Jana Maříková Kubková erudovaný výklad, když předsedkyně se svou skupinou projde bezpečnostní kontrolou v paláci na jižní straně třetího nádvoří a začne po krátkém úzkém schodišti sestupovat do podzemí. Jejich očím se naskytne pět metrů široká podlouhlá místnost s nízkým stropem podepřeným šedivými betonovými sloupy. Úzký chodník se táhne mezi odkrytými, pečlivě udržovanými částmi šedožlutých románských a gotických zdí, místy jsou dokonce vidět kusy prastarého dřeva.

Kostel pod nádvořím

Vykopávky zde započaly ihned po vzniku samostatného Československa. Zprvu je řídil stavitel Karel Fiala, v roce 1925 je pak dostalo na starost pracoviště Archeologického ústavu. Tehdy zde působilo pět lidí, nyní je jich jedenáct. K hlavním nálezům z 20. let patří velký románský kostel, objevený již v roce 1921 právě Fialou, který jej považoval za kostel sv. Ondřeje. „Potom se na základě skromných zmínek v historických listinách dlouho předpokládalo, že šlo o kostel sv. Bartoloměje. Tato hypotéza vydržela až do počátku tohoto tisíciletí. Díky znovuotevřené sondě při jižní zdi se teprve před několika lety zjistilo, že byl vybudován na přelomu 11. a 12. století jako součást biskupského areálu a že byl patrový. Ve skutečnosti byl zasvěcen Panně Marii,“ popisuje Maříková Kubková odkryté zbytky kostela v největší podzemní prostoře pod třetím nádvořím. I zde jsou ovšem stropy tak nízké, že chvílemi musejí sklánět hlavy i nižší účastníci výpravy.

Kromě kostela se tu našly zachované části nejstaršího opevnění Pražského hradu, valy z 10. století či zdi románských a gotických domů. Turisté se sem mohli podívat jen krátce, na přelomu 20. a 30. let, kdy bylo archeologické podzemí napojeno na turistický okruh. Nad vykopávkami se již od roku 1927 klene masivní železobetonová konstrukce, na níž se nachází současné nádvoří a na jejíž přípravě se podílel slavný architekt Pražského hradu Josip Plečnik.

archeo_hrad_01

Vykopávky pod třetím nádvořím Pražského hradu

„Areál od počátku trpěl tím, že byl zavodněný. Nejhorší situace nastala na konci 80. let, kdy do Hradu prakticky nikoho nepouštěli, a v podzemních vykopávkách vznikly vlhkostí doslova krápníky. Od konce 90. let čelíme naopak vysychání,“ posteskne si Maříková Kubková. „Bylo tu několik podzemních pramenů, zbyl jen jeden, který občas smutně zabublá. Čekáme, kdy vyschne úplně.“

Ve sníženém prostoru za kostelem ukazuje na spodní část několika betonových pilířů – je vidět, že podlaha pod nimi vlivem vysychání klesla, a některé sloupy, které mají podpírat masivní železobetonovou desku nad vykopávkami, tak již nespočívají celou plochou na zemi. V podzemním areálu se přesto najdou vlhká místa, kde rostou houby, dokonce poživatelné – jmenovitě houževnatec jedlý, zvaný též po japonsku šiitake.

V poslední místnosti upozorňuje Maříková Kubková předsedkyni na velký úsek románského obvodového zdiva spočívajícího na tereziánské vrstvě. Záhada, jak se mohly staré zdi objevit na mnohem mladším podkladu, má jednoduché vysvětlení: jde o románský dům objevený na Hradčanském náměstí v roce 1944 a následně přesunutý archeologem Ivanem Borkovským do bezpečnějších vykopávek pod Hrad. K podobným krokům se Borkovský uchyloval již od roku 1928, kdy začal na Hradě působit. „Věděl, že kvůli časovému tlaku stavebních prací nestihne vše průběžně popisovat a dokumentovat, a tak vyzvedával ze země velké vzorky, včetně celých hrobů, aby mohly být popsány později,“ vysvětluje archeoložka.

Hrobka králů

„Kromě areálu pod třetím nádvořím spravuje Archeologický ústav na Pražském hradě ještě jedenáct dalších, převážně menších areálů,“ říká Jana Maříková Kubková, zatímco vede výpravu stejnou cestou zpátky na povrch. Ve druhé polovině exkurze zamíří skupina včetně místopředsedů AV ČR Zdeňka Havlase a Pavla Barana do jednoho z nejvýznamnějších: hrobky českých panovníků, která se nachází přímo pod svatovítským chrámem. Dříve ji turisté běžně navštěvovali, avšak posledních pět nebo šest let v ní panuje omezený režim přístupu – smí do ní nanejvýš patnáct lidí za dvě hodiny.

Cestou podzemím ke hrobce prochází výprava kolem místnosti s jedinou zachovanou částí románové fresky (širokou asi metr, vysokou zhruba 30 centimetrů) a pokračuje pod kapli sv. Václava k místu, kde byl původně pohřben patron české země. „S novými kaplemi uložení svatého Václava postupně stoupalo. Z hlediska pozice je stále na stejném místě, nyní je však asi o 1,5 metru výš než v 10. století,“ poznamenává Maříková Kubková.

archeo_hrad_02

Hrobka českých panovníků pod katedrálou sv. Víta

Chodba zabočí doprava a přivede předsedkyni a její doprovod přímo k hrobce panovníků, vyzdobené znakem s českým lvem a zatarasené masivní mříží. Uprostřed leží sarkofág s Karlem IV., ve schránách nalevo od něj pak odpočívají jeho manželky Blanka, obě Anny a Alžběta, napravo pak jeho syn Václav IV. Dále jsou zde uloženy jeho další děti, které zemřely v raném věku, či ostatky Rudolfa II. nebo Jiřího z Poděbrad. Většina sarkofágů je od pohledu poměrně nová a v dokonale udržovaném stavu; kromě schrány Rudolfa II. pocházejí z 20. let 20. století.

Účastníci nabití silnými dojmy vycházejí z katedrály na nádvoří zalité jarním sluncem. „Pro mě jako pro člověka se silným vztahem k této zemi to byl velmi působivý zážitek. Několik dní ho budu zpracovávat,“ hodnotí nahlédnutí do minulosti Pražského hradu předsedkyně AV ČR.
 

Na úvodním snímku: Archeoložka Jana Maříková Kubková provádí předsedkyni AV ČR a její doprovod archeologickými vykopávkami pod Pražským hradem
 

Související články:

Archeologický ústav představil unikátní aplikaci na cestování v čase

Předsedkyně AV ČR ocenila popularizátory vědy

Připravil: Milan Pohl, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů Střediska společných činností AV ČR

Licence Creative Commons

PH_002

PH_002

PH_003

PH_003

PH_006

PH_006

PH_007

PH_007

PH_008

PH_008

PH_009

PH_009

PH_010

PH_010

PH_011

PH_011

PH_012

PH_012

PH_015

PH_015

PH_016

PH_016