Deset výjimečných vědců a vědkyň se stalo „doktory věd“

Vědec zabývající se fyzikou nanostruktur, odbornice na středolatinské památky i molekulární bioložka. I ti patří mezi deset mimořádných vědců a vědkyň, kteří získali titul „doktor věd“. Poctu jim ve čtvrtek 19. září předala předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová.

„Je to nejenom čest a uznání, ale i závazek. Závazek dodržovat zásady poctivé vědecké práce, popularizovat výsledky svého výzkumu a podílet se na výchově mladých vědeckých pracovníků, tedy vytvořit něco, čemu říkáme vědecká škola,” řekla při předávání předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová s tím, že to vše je práce navíc, ale velmi důležitá.

Nejde o práci na určitý počet hodin

„Práce vědce není na určitý počet hodin, ale vyžaduje i velkou toleranci a podporu těch nejbližších,” potvrdil její slova při děkovné řeči jeden z lauréátů, Svatopluk Civiš z Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského, který měl při svých studijních pobytech možnost spolupracovat i s nositeli Nobelovy ceny. Slavnostní slib přednesla další oceněná, ředitelka Biofyzikálního ústavu Eva Bártová.

Slavnostní ceremoniál se tradičně konal v secesní Knihovně Akademie věd

Vědecký titul „doktor věd“ (DSc.), jehož anglickým ekvivalentem je Research Professor, se uděluje vědeckým osobnostem jako výraz jejich zvláště vysoké vědecké kvalifikace. Z deseti oceněných vědců jich osm působí na pracovištích Akademie věd ČR, dva na vysoké škole a v jiné vědecko-výzkumné instituci.

O titulu rozhodují kvalifikované komise, jejichž členy jsou specialisté z pracovišť AV ČR a vysokých škol a nejméně tři oponenti. Titul „doktor věd“ představuje v současnosti v České republice nejvyšší vědeckou kvalifikaci v profesní kariéře vědce. Akademie věd ČR ho uděluje od roku 2003, opírá se přitom o rozhodnutí Vědecké rady AV ČR, které vychází z náročného řízení. Pravidla udělování najdete zde.

Profily nositelů titulu:

Doc. RNDr. Eva Bártová, Ph.D., DSc., je pracovnicí Biofyzikálního ústavu Akademie věd ČR (toho času taktéž ředitelkou pracoviště). Eva Bártová položila základy pro pochopení zákonitostí v problematice struktury chromatinu a epigenetických procesů v kontextu buněčné diferenciace a při opravách DNA. Výsledky jejího výzkumu jsou originální, byly publikovány ve velmi prestižních mezinárodních časopisech s vysokým impaktem, nalezly výraznou odezvu ve vědecké komunitě a mají velký potenciál v oblasti epigenetiky s širokými dopady v oblasti základního výzkumu.

Msc. Marcelo F. Ciappina, PhD, Res. Prof., působí v ELI Beamlines v Dolních Břežanech v rámci Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR. Marcelo Ciappina je průkopníkem velmi perspektivního novátorského směru výzkumu, který spojuje dvě relativně nové oblasti výzkumu: attosekundovou fyziku a fyziku nanostruktur. Pan doktor Ciappina vyvíjí analytické a numerické metody pro popis výše uvedených procesů a provádí numerické simulace pro podporu různých experimentů studujících interakce intenzivního laserového záření s hmotou.

Prof. RNDr. Svatopluk Civiš, CSc., DSc., je pracovníkem Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského Akademie věd ČR, který obhájil disertaci nazvanou „Heterogenní reakce oxidu uhličitého s kyslíkatými minerály“. Disertační práce Svatopluka Civiše se zabývá využitím spektrometrických technik s vysokým rozlišením ke studiu interakce oxidu uhličitého s povrchem oxidických forem titanu. Průkopnické adaptace spektroskopických technik vysokého rozlišení umožňující studium polovodičových nanočásticových systémů otevírají novou metodickou cestu materiálových věd a dávají tak i nový a silný impuls pro další rozvoj molekulové a atomové spektroskopie vysokého rozlišení a obecně pak studium molekulární dynamiky spontánní a fotoindukované interakce pevné a plynné fáze.

PhDr. Alena Hadravová, CSc., DSc., je pracovnicí Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, která obhájila disertaci nazvanou „Sphaera octava I – IV. Historický vývoj představ o sféře stálic“. Disertační práce paní doktorky Hadravové je výsledkem její snahy zprostředkovat českému čtenáři (část) bohatství antické a středověké astronomie, a to ideální formou kombinace edice a překladu děl a jejich interpretace; zasahuje širokou paletu témat od jazykovědných a terminologických až po astronomii, a to s přesahy na pole dějin kulturních, dějin umění apod.

Doc. Dr. PhDr. Petr Klusoň, DSc., je pracovníkem Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR, který obhájil disertaci nazvanou „Fotochemické a fotokatalytické procesy a materiály“. Práce Petra Klusoně pokrývá široké spektrum činností spojených s procesy využívajících světlo od základních principů, přípravy speciálních materiálů využitelných např. jako světelné dozimetry, přes návrhy a testování poloprovozních procesů a technologií pro ochranu životního prostředí až po realizaci vyvinutých technologií ve spolupráci s průmyslovými partnery.

Doc. RNDr. Martin Kružík, Ph.D., DSc., působí na Ústavu teorie informace a automatizace Akademie věd ČR. Disertaci nazvanou „Weak lower semicontinuity in problems of variational calculus“ obhájil před komisí Matematická analýza a příbuzné obory a získal vědecký titul „doktor fyzikálně-matematických věd“. Minimalizace integrálních funkcionálů je důležitá otázka s četnými praktickými aplikacemi, např. v mechanice kontinua a magnetismu. Disertační práce Martina Kružíka se systematicky zabývá touto otázkou, a to jak v aplikacích, tak i z čistě analytického hlediska. Jsou studovány různé typy konvexity a polospojitosti, které zaručují existenci minima.

RNDr. Tomáš Masopust, Ph.D., je pracovníkem Matematického ústavu Akademie věd České republiky, který obhájil disertaci nazvanou „Complexity of Verification and Control of Modular Discrete Event Systems“. Práci obhájil před komisí Informatika a kybernetika a získal vědecký titul „doktor fyzikálně-matematických věd“. V práci je navržen nový přístup k řízení moderních výrobních a technologických systémů, které sestávají z mnoha komponent, které mezi sebou navzájem interagují. Pro modelování takových systémů je použit aparát teoretické informatiky – teorie automatů. Navrhovaný nový přístup umožňuje zkoumat efektivnost řízení takových systémů v závislosti na výpočetní složitosti jejích komponent.

(Tomáš Masopust se ze zdravotních důvodů nemohl ceremoniálu zúčastnit)

Doc. Ing. Jiří Němeček, Ph.D., DSc., působí na Fakultě stavební Českého vysokého učení technického, který obhájil disertaci nazvanou „Nanoindentation assisted characterization of heterogeneous structural materials“. Práci obhájil před komisí Aplikovaná a teoretická mechanika a získal vědecký titul „doktor technických věd“. Disertační práce se vztahuje k rozvoji nanoindentace pro charakterizaci silně heterogenních strukturních kompozitů. Práce má interdisciplinární charakter a propojuje oblast materiálových věd s mechanikou kompozitních materiálů. Vědecké výsledky uvedené v disertační práci představují ucelený, vzájemně se doplňující soubor s akademickým a praktickým významem.

Nina V. Shevchenko, Ph.D., DSc., je pracovnicí Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR, která obhájila disertaci nazvanou „Antikaon-nucleon interaction and different properties of the KNN and KKN systems“. Práci obhájila před komisí Jaderná, subjaderná a matematická fyzika a získala vědecký titul „doktor fyzikálně-matematických věd“. Nina Shevchenko se zabývá exotickými málonukleonovými systémy, zejména vázanými stavy antikaonů s nukleony a rozptylem antikaonu na deuteronu. Její výpočty umožňují odhalovat roli podivnosti v jaderné fyzice a ve fyzice hadronů. Nalézají významné uplatnění v mnoha oblastech moderní fyziky – od popisu silných jaderných interakcí, struktury baryonů, srážek těžkých iontů až po teoretické modely kompaktních hvězd v astrofyzice.

Doc. RNDr. Jaroslav Turánek, CSc., DSc., je pracovníkem Výzkumného ústavu veterinárního lékařství. Disertaci nazvanou „Lipided-based nanoparticles constuction of drug delivery systems, vaccines and theranostics“ obhájil před komisí Molekulární biologie a genetika a získal vědecký titul „doktor molekulárně-biologických a lékařských věd“. Disertační práce Jaroslava Turánka je zaměřena na využití lipidových nanočástic pro konstrukci nosičů léčiv, vakcín a prostředků pro theranostiku. Pan docent Turánek je autorem průkopnických technologií, které mohou nalézt široké uplatnění v biotechnologii a ve vývoji nových léčiv, zejména léčiv protinádorových.

Na titulním snímku laureáti s předsedkyní AV ČR Evou Zažímalovou (uprostřed), vzadu stojí předseda Vědecké rady AV ČR Antonín Fejfar a místopředseda Ivan Netuka, který ceremoniál moderoval

Připravila: Ivana Střálková, Sekretariát Vědecké rady AV ČR ve spolupráci s Alicí Horáčkovou, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Martin Malý pro AV ČR

Přečtěte si také

• Magnesii Literu získala kniha Louky. Dobrodružství poznávání. Vyšla v Academii
• Věda musí mít podporu, aby přinášela výsledky, zaznělo na Akademickém sněmu
• Hodnocení „šité na míru“: vědecké naděje se seznámily s jeho principy
• Umění spojovat. Tři vědci převzali za svou práci medaile Akademie věd ČR
• Tým z Akademie věd objasnil modrou hádanku a získal Cenu Wernera von Siemense
• Podílel se na přelomovém výzkumu. Nyní archeolog Vitalii Usyk působí v AV ČR
• Program Akademie věd PRAK usnadní cestu jedenácti projektů do praxe
• Liberecký kraj přispěje na výstavbu nové budovy výzkumného centra TOPTEC
• Akademii věd navštívil šachový velmistr a ruský exilový politik Garry Kasparov
• Akademie věd ČR podpoří vědce, kteří nemohou ve své zemi svobodně bádat