Nová publikace mapuje literární samizdat

29. 11. 2018

Ústav pro českou literaturu vydává v nakladatelství Academia rozsáhlou publikaci o českém samizdatu. Kniha obsahuje 311 podrobných hesel vydavatelských podniků a periodik včetně doposud neznámých informací o lokálních edicích a časopisech zaměřených především na literaturu a její reflexi.

Publikační zákazy, jimiž komunistická moc po srpnu 1968 postihla řadu spisovatelů, publicistů i odborníků z různých oblastí společenských věd, vedla k rozšíření fenoménu strojopisně šířené literatury, pro kterou se časem vžilo označení „samizdat“. Nešlo o zcela nový prvek literární historie: utajené šíření zakázaných knih je dávným jevem nejen českých kulturních dějin a v minulém století se rozvíjelo již za protektorátu i v poúnorovém období. Teprve normalizační režim však ze samizdatu učinil plnohodnotnou součást literárního života, byť byla omezena složitostí výroby, minimálními náklady opisovaných knih i konspiračními pravidly. Právě na samizdat byli dlouhodobě odkázáni mnozí z nejvýznamnějších autorů šedesátých let, k nimž se postupně přidávali začínající spisovatelé mladších generací, kteří nechtěli ani předstírat loajalitu ke komunistické ideologii.

Lexikografické oddělení Ústavu pro českou literaturu AV ČR připravilo a v nakladatelství Academia nyní vydává rozsáhlou slovníkovou publikaci Český literární samizdat 1949–1989: edice, časopisy, sborníky, která přináší 311 podrobně zpracovaných hesel vydavatelských podniků, periodik a výběrově i neperiodických sborníků z oblasti literárního samizdatu poúnorového i posrpnového období.

Autoři se nezabývali pouze nejznámějšími vydavatelskými podniky, jako jsou Edice Petlice, Edice Expedice nebo časopisy Kritický sborník, Revolver Revue, Vokno a Host, ale shromáždili také mnoho doposud neznámých údajů o řadě lokálních edic a časopisů, které se věnovaly literární tvorbě a její reflexi. Samizdat zde není chápán jako způsob komunikace vážící se výhradně k politickému či kulturnímu disentu, nýbrž jako podstatná součást alternativní kultury normalizačního období, zejména v osmdesátých letech výrazně pronikající do tzv. šedé zóny české společnosti.

Zásadní materiálovou základnou byly fondy pražské knihovny Libri prohibiti Jiřího Gruntoráda, jemuž je kniha věnována. Na přípravě hesel spolupracovala řada někdejších vydavatelů a redaktorů, kteří autorům zpřístupnili své soukromé sbírky a archivy. O několik hesel se postarali externí specialisté nejen z akademických pracovišť. Publikace je doplněna rozsáhlou úvodní studií, rejstříky a bohatým obrazovým doprovodem.

Michal Přibáň a kol.: Český literární samizdat 1949–1989: edice, časopisy, sborníky. Praha, Academia a Ústav pro českou literaturu AV ČR 2018. 616 stran.

Související články:

Historie není jen soupis suchopárných dat, říká autorka knižní novinky

Vychází nová kniha o civilizaci a barbarství

Připravil: Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR na základě tiskové zprávy Ústavu pro českou literaturu
Foto: Ústav pro českou literaturu

Nová publikace mapuje literární samizdat

Přečtěte si také