Zahlavi

Jak se z princezen staly byzantské císařovny. Vychází unikátní publikace

20. 08. 2019

Badatelka Petra Melichar ze Slovanského ústavu Akademie věd ČR vydala v prestižním mezinárodním nakladatelství Peter Lang knihu Empresses of Late Byzantium (Císařovny pozdní Byzance). Jedná se o první ucelenou práci o manželkách křesťanských císařů, kteří vládli na území dnešního Turecka a Řecka ve 13.–15. století.

Kniha o bezmála 500 stranách obsahuje podrobné životopisy všech 15 císařoven, které stály po boku vládců Byzantské říše z dynastie Palailogovců. Centrem této mocné říše přitom byla Konstantinopol neboli dnešní Istanbul. Publikace, jejíž součástí je řada ilustrací a rodokmenů, zachycuje často pohnuté osudy žen, které žily v konzervativní pravoslavné společnosti pozdního středověku. Stály sice na vrcholu pomyslného společenského žebříčku, ale jejich životy svazovaly četné ceremonie.

Císařovna na diplomatické misi

„Zajímavým zjištěním pro mě bylo, že císařovny ve 13.–15. století se na rozdíl od přechozích období více podílejí na politických záležitostech a mohou být například pověřovány diplomatickými misemi,“ říká autorka knihy Petra Melichar, která žije střídavě v Praze a Rakousku. Zvláštní pozornost věnuje přerodu princezen různého etnického a konfesního původu v císařovny jedné ze středověkých mocností a jejich aktivnímu podílu na politickém a náboženském životě země.

Soustřeďuje se také na obecné zhodnocení vývoje role císařoven v pozdních byzantských dějinách a popis rituálů, kterým byla nová císařovna při svém přijetí v Konstantinopoli podrobena a které byly součástí jejích běžných povinností. Kniha Empresses of Late Byzantium je významnou odbornou prací české a světové byzantologie.

Na titulním obrázku výřez z obálky publikace Empresses of Late Byzantium (Císařovny pozdní Byzance)

Připravil: Vladislav Knoll, Slovanský ústav AV ČR ve spolupráci s Alicí Horáčkovou, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Peter Lang a Slovanský ústav AV ČR

Přečtěte si také

Humanitní a filologické vědy

Vědecká pracoviště

Výzkumné projekty ústavů této sekce mají rovněž význam pro celonárodní kulturu a vzdělanost. V literární vědě je třeba nově zpracovat poválečné období české literatury, včetně literatury nezávislé. Naproti tomu klasická studia se soustřeďují na latinské písemnictví v našich zemích a na soupis našich literárních památek do r. 1800. Jazykověda se orientuje na výzkum národního jazyka a jeho historického vývoje v jeho spisovné i nespisovné podobě. Pozornost filozofie je upřena ke studiu filozofických směrů 20. století - k fenomenologii, filozofii existence, ale i k analytické filozofii a teorii vědy - stejně jako k odkazu myslitelů jako J. A. Komenský či J. Patočka. Literatura a jazyky slovanských zemí jsou předmětem naší slavistiky. Orientalistika, která má u nás dlouhou tradici, se věnuje studiu orientálních jazyků, dějinám a kultuře Předního východu, Indie, Číny a arabského světa. Etnografie a folkloristika se vedle tradičních témat hmotné a duchovní lidové kultury zabývá i aktuálními problémy etnických studií emigrace a reemigrace i adaptací jiných etnik v českém prostředí. Rovněž výzkum české hudební kultury je příspěvkem této sekce k poznání a ochraně našeho kulturního dědictví. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 360 zaměstnanci, z nichž je asi 250 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce