Zahlavi

Předsedkyně navštívila úspěšné pracoviště ve Studenci

10. 01. 2018

Turné předsedkyně Evy Zažímalové pokračuje i v novém roce, a to návštěvou detašovaného pracoviště Ústavu biologie obratlovců ve Studenci na Vysočině. Pracoviště v posledních letech prošlo radikální proměnou, loni se tam otevřelo moderní chovné zařízení za téměř čtyřicet milionů korun, a i další prostory doznaly změny. Diskuse s vedením ústavu se například odehrávala v konferenční místnosti, která vznikla na místě bývalých garáží.

Mladý ústav

Ústav biologie obratlovců (ÚBO) patří mezi nejlépe hodnocené ústavy Akademie věd, a přitom se velikostně řadí mezi ty menší: má celkem 119 zaměstnanců (25 kmenových vědeckých pracovníků), z nichž ve Studenci působí zhruba čtvrtina. Ti další pracují jak v centrále v Brně-Pisárkách, tak ve Valticích, kde se epidemiologickému výzkumu věnuje renomovaný profesor Zdeněk Hubálek. Ústav v posledních letech zrenovoval rovněž objekt Mohelského mlýna, který nyní slouží jako terénní pracoviště a edukační centrum. I tyto pracoviště plánuje předsedkyně Eva Zažímalová s místopředsedou Zdeňkem Havlasem v nejbližší době navštívit.

Evoluční ekolog Lumír Govždík představuje unikátní chov čolků. V pozadí ředitel ústavu Marcel Honza 

„Jsme relativně velmi mladý ústav, téměř polovina zaměstnanců je ve věkové kategorii mezi třiceti a čtyřiceti lety, což je cílená politika. A například tady ve Studenci je komunikačním jazykem angličtina, což zejména doktorandi berou jako velké plus,” říká ředitel ústavu Marcel Honza, který v ústavu nastavil pružnější strukturu. Ta se obejde bez členění na oddělení, vedoucí projektů komunikují s ředitelem přímo. Ústav tak může fungovat jako jeden tým,” dodává Marcel Honza.

Zaměstnanci ve Studenci, včetně těch zahraničních, si nestěžují ani na poněkud odlehlou lokalitu: pracoviště je umístěné u rybníka uprostřed třebíčských lesů, stranou hlavních cest. „Nejsme tady tak izolovaní, jak se zdá. Železniční zastávka je v pěší vzdálenosti a na kampusu v Brně jsou studenti za tři čtvrtě hodiny,“ uvádí vedoucí detašovaného pracoviště Josef Bryja.

Studenecký toxin

Studenecké pracoviště ÚBO funguje od 60. let minulého století a v 80. letech se proslavilo hlavně objevem „studeneckého toxinu“ Stutoxu, který se používá jako jed na hraboše a stále se vyrábí ve studenecké Agrochemě. Po překonané krizi v 90. letech se zaměření pracoviště radikálně změnilo a dnes se zabývá zejména faktory, které ovlivňují evoluci volně žijících obratlovců. Pokud odhlédneme od jednorázových kuriozit, kdy badatelé ústavu určovali pohlaví gorilího mláděte Moji z jejího trusu, tak se dnešní výzkum opírá o četné zahraniční spolupráce a spolupráce mezi obory.

Vedení AV ČR bylo ve Studenci svědkem krmení užovky královské, předsedkyně si ji také pohladila

„Spoustu projektů máme v Africe,“ uvádí Josef Bryja, který sám v Africe působí. „Například pobřežní lesy ve východní Africe jsou dnes jedinečným muzeem v přírodě - druhy, které tam žijí, tam žijí posledních šest milionů let,“ vysvětluje zaměření na Afriku vedoucí pracoviště, podle něhož ústav vlastní jednu z největších sbírek tkání subsaharských hlodavců na světě. Kromě unikátní sbírky tkání (tzv. „Národní genetická banka živočichů“) se ve Studenci vyskytuje rovněž celosvětově největší sbírka inbredních kmenů myší domácích, které jsou odvozeny z volně-žijících populací (cca 80 kmenů). Smysluplné využití těchto kolekcí je mimo jiné součástí náplně programu ROZE, v rámci kterého je ÚBO zapojen do řešení Strategie AV21. Rovněž jedinečné jsou zde chovy ocasatých obojživelníků (čolků) a zařízení pro studium jejich teplotní biologie a také chovy drobných ptáků zebřiček. Na konci ledna tyto chovy rozšíří ještě divoké zebřičky z Austrálie dodané Max Planckovým institutem pro ornitologii v Seewiesenu.

Kukačky i syndrom bílého nosu

Na všech třech pracovištích ÚBO se však hledají odpovědi na řadu dalších zajímavých otázek. V Africe vědci zkoumali například proces stárnutí afrických ryb halančíků v savanových tůních a došli k závěru, že v suchých oblastech stárnou ryby výrazně rychleji, což může mít potencionální dopad i v biomedicíně. Dále na příkladu rozšířeného afrického hlodavce objevili, jakou roli ve vztahu virus - hostitel může mít geografická struktura hostitele a jak obtížné může být pro virus „přeskočit“ vnitrodruhovou genetickou bariéru.

 

Vědec Jaroslav Piálek byl průvodcem myšími chovy. Sbírka inbredních kmenů myší domácích je zde největší na světě.

Úspěchy mají vědci i v dalších oblastech zoologicko-ekologického výzkumu, jako je například hnízdní parazitismus kukaček (kukačka si vybírá hnízda s podobně zbarvenými vejci, jako jsou ta její), studium syndromu bílého nosu u netopýrů (plíseň, která masivně likviduje severoamerické netopýry) či reprodukční úspěšnost u ptáků (jak jednoduchá mutace chromozomu může mít zásadní roli pro úspěšnost samce).

Na titulní fotografii si vedení AV ČR prohlíží chov zebřiček, v pozadí evoluční ekolog Tomáš Albrecht a vedoucí studeneckého pracoviště Josef Bryja (vlevo)

Připravila: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR