Zahlavi

Ze života českých vědeckých časopisů

Ze života českých vědeckých časopisů

Tue Dec 19 13:13:54 CET 2017

Nová studie think-tanku IDEA při Národohospodářském ústavu AV ČR Místní časopisy ve Scopusu se zaměřila na česká odborná periodika. Studie vznikla díky financování Strategie AV21 a na základě afiliací autorů rozebírá časopisy, z nichž některé si nezadají s respektovanými zahraničními, ale jiné jsou naopak velmi špatnou ukázkou toho, jak odborné periodikum nemá vypadat. „Řada těch nejhorších místních časopisů je vlastně jen jinou formou predátorství,“ uvedl 18. prosince na prezentaci studie jeden z jejích autorů Martin Srholec.

Vědecké časopisy mají za úkol především kritickou reflexi a sdílení badatelských výsledků. Další neméně významnou motivací proč publikovat jsou různé systémy hodnocení vědy, přičemž na publikační výkon se často váže rozdělování financí či kariérní postup. Nechvalně známý „kafemlejnek“ situaci v Česku ještě zhoršil.

Ve studii IDEA se autoři zaměřili na časopisy indexované citační databází Scopus. „Pokud časopis plní podmínky indexace, získává punc vědeckosti, který je potom slepě používán v hodnocení. Avšak není všechno zlato, co se třpytí. Mezi indexovanými časopisy panují obrovské rozdíly v tom, jak přispívají k rozvoji vědeckého poznání. Samotná indexace tak někdy neznamená o mnoho víc, než že má časopis zveřejněná pravidla recenzního řízení, názvy a abstrakty článků v angličtině a obsah on-line. Kromě špičkových časopisů, kde vycházejí zásadní práce, je indexováno i mnoho okrajových až pochybných titulů,“ píše se ve studii.

Autoři studie Vít Macháček a Martin Srholec podotýkají, že v databázi Scopus je přitom stále nemálo časopisů, které podmínky indexace dokonce vůbec nesplňují. „Co musí časopis provést, aby byl vyřazen?“ klade zásadní otázku Martin Srholec.


Autoři studie Vít Macháček a Martin Srholec z think-tanku IDEA při Národohospodářském ústavu AV ČR

Analýza je postavená na struktuře přispívajících autorů. Předpokladem totiž je, že dobrý časopis má velkou šíři autorů, kteří do něj připívají. Ze závěrů studie vyplývá, že nejen v Česku a na Slovensku, ale i v ostatních zemích EU bývalého východního bloku se vydává řádově více místně orientovaných časopisů, než jak je tomu v západních státech. Jako národní časopisy se označují periodika, v nichž publikují převážně autoři z dané země. Jako akademické samizdaty lze pak označit periodika, která vydává konkrétní instituce, a zároveň v nich převážně publikují autoři téže instituce, což se týká v ČR především univerzit resp. vysokých škol.


Výkonný ředitel think-tanku IDEA Daniel Münich

Celkově se u nás asi jedna pětina všech indexovaných výsledků soustředí v českých časopisech s vysokým podílem článků od domácích autorů. Česko se v tomto ohledu nejvíce podobá Litvě či Bulharsku a výrazně zaostává i za jihoevropskými zeměmi, jako jsou Portugalsko a Řecko (které jsme přitom v některých jiných ukazatelích výzkumu už předběhli).


Ředitel Národohospodářského ústavu AV ČR Michal Kejak a předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová

Ryze místní časopisy vydávají nejčastěji vysoké školy, vědecké společnosti a soukromá nakladatelství. Naopak relativně málo jich vychází pod hlavičkou Akademie věd ČR resp. SR. Přitom nelze říci, že by v některých vědních oblastech bylo místních časopisů výrazně méně než v jiných. Existují jak ve společenských vědách, tak v přírodních, a zejména lékařských. Je ovšem třeba zohlednit časopisy v humanitních a uměleckých oborech, které se z podstaty zabývají lokální problematikou, a tudíž je jejich zaměření na Českou republiku přirozené.

Připravil: Viktor Černoch, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Pavlína Jáchimová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR