Zahlavi

Zástupci Akademie věd jednali s Národní rozpočtovou radou

Zástupci Akademie věd jednali s Národní rozpočtovou radou

26. 07. 2018

Předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová se 20. 7. sešla s předsedkyní Národní rozpočtové rady Evou Zamrazilovou. Národní rozpočtová rada je nezávislý odborný orgán, jehož hlavním posláním je vyhodnocovat, zda stát a další veřejné instituce dodržují pravidla rozpočtové odpovědnosti.

Roční rozpočet Akademie věd je zhruba 14 miliard korun, zaměstnává 13 procent všech vědeckých pracovníků v Česku, ale produkuje více než čtvrtinu všech hodnocených výsledků ve vědě a výzkumu. Zhruba třetinu uvedených zdrojů získává tato významná vědecká instituce přímo ze státního rozpočtu, proto byly veřejné peníze jedním z hlavních témat setkání členů Národní rozpočtové rady se zástupci vedení AV ČR.

Jak zabránit odlivu mozků

Předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová v úvodu diskuse upozornila na to, že ačkoli má příští rok její instituce s téměř devíti tisíci zaměstnanci obdržet ze státního rozpočtu poprvé v historii více než šest miliard korun, teprve v uplynulém roce se v tomto ohledu dostala na úroveň krizového roku 2009. A jelikož mezitím v ekonomice rychle rostly mzdy, musí se Akademie věd potýkat s odlivem mozků, o které soupeří nejen na českém, ale i celosvětovém trhu práce. Zažímalová zdůraznila, že úroveň základního institucionálního financování Akademie věd je v porovnání s mezinárodním standardem extrémně nízká (aktuálně 37 procent). Například německá Společnost Maxe Plancka, která se věnuje základnímu výzkumu, získává formou institucionální podpory asi 80 procent svého rozpočtu a Helmholtzovo společenství, které se na aplikovaném výzkumu podílí obdobně jako Akademie věd, získává přímou institucionální podporou zhruba 70 procent svého rozpočtu.

Jednání se zúčastnili i místopředsedové AV ČR Jan Řídký a Pavel Baran (vlevo od předsedkyně) a člen Akademické rady Martin Bilej (vpravo)

Apel na zvýšení institucionálního příspěvku

Zástupci Akademie věd během diskuze uvedli, že v důsledku extrémně nízké institucionální podpory se musí vědecká pracoviště a výzkumné týmy až příliš spoléhat na granty, jež jsou jednak časově omezené a jednak není jejich přidělení nikdy jisté. Akademická pracoviště proto nemohou vstupovat do dlouhodobých projektů či navazovat trvalejší mezinárodní spolupráce v takové míře, v jaké by mohla a chtěla. Akademie věd by si tudíž přála zvýšit podíl institucionální podpory tak, aby v delším časovém horizontu dosáhla úrovně 70 procent výdajů Akademie věd (a veřejných vysokých škol) na výzkum a vývoj, a to v souladu s Prohlášením o stabilizaci systému VaVaI v ČR z května minulého roku, současně však při zachování stávajícího objemu účelové podpory. „Grantové financování nezpochybňujeme, funguje všude ve světě, ale mělo být jít jen o doplněk k institucionálnímu základu,“ uvedla předsedkyně Akademie věd.

Zástupci Akademie zároveň upozornili na problém finanční udržitelnosti projektů ze strukturálních fondů Evropské unie po skončení programového období. Například při budování vědecko-výzkumných a inovačních center, kde je počáteční investice pokryta z větší části evropskými fondy, vzniká otázka, z čeho a jak financovat jejich provoz, pokud si na něj sama nevydělají. Problémem může být i to, jak udržet na těchto pracovištích špičkové vědce a rozšířit účast zahraničních odborníků. V uvedených souvislostech se tak z pohledu Akademie věd jeví zcela klíčovou otázka garantované institucionální podpory vybraných center, která dlouhodobě prokazují špičkovou výkonnost, a to tak, aby byl zajištěn jejich dlouhodobý provoz včetně nezbytné obnovy. Má-li však být plně využit jejich potenciál, nelze zároveň připustit destabilizaci jejich „mateřských“ výzkumných organizací.

Členové Národní rozpočtové rady následně otevřeli téma, které bývá v souvislosti s prostředky vynakládanými na vědu často skloňováno, a tím je efektivita. Zástupci obou institucí se shodli, že česká vědecká pracoviště, jež nemají dostatečnou kvalitu a efektivitu, by neměla být z veřejných peněz podporována. Klíčový je však v tomto ohledu systém hodnocení, jenž by měl doznat změn tak, aby odpovídal zavedeným mezinárodním standardům a nebyl pouze formální. Zároveň bylo dosaženo konsensu v tom, že důraz na kvalitu hodnocení je klíčový, protože zlepší a zpřehlední kontrolu toho, jak efektivně jsou veřejné prostředky opravdu využívány. V této souvislosti vzroste význam postupného zavádění Metodiky 17+, jako jednoho z nástrojů pro hodnocení kvality a výkonnosti vědeckých pracovišť.

Český inovační fond?

Při debatě o tom, jak nalákat do vědy a výzkumu více soukromých peněz, zaznělo, že v oborech, které jsou s výzkumem nejvíce spjaté (farmacie, chemie, automobilový průmysl atd.), jsou velké podniky převážně v zahraničním vlastnictví. Výzkum se tak často odehrává za hranicemi. Podle člena Národní rozpočtové rady Jana Pavla, by v tomto ohledu mohly pomoci daňové pobídky, spíše než přímé dotace. „Mohlo by se například jednat o vracení části nákladů u již úspěšných projektů formou daňové slevy, čímž by odpadlo rozhodování od stolu, které je u dotací nutné provést ještě před tím, než projekt přinese první výsledky,“ říká Pavel. V následné neformální diskusi také zaznělo, že dalším možným řešením by mohlo být zřízení Českého inovačního fondu, který by systematicky podporoval kvalitní výzkumné projekty s aplikačním potenciálem.

Připravil: Jan Martinek, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR na základě podkladů Úřadu Národní rozpočtové rady
Foto: Úřad Národní rozpočtové rady