Zahlavi

Předsedkyně navštívila Historický ústav

Předsedkyně navštívila Historický ústav

Tue Feb 20 18:09:00 CET 2018

Novou mapovnu i unikátní studovnu se starými tisky si při své návštěvě Historického ústavu na pražském Proseku prohlédlo vedení Akademie věd. Předsedkyni Evu Zažímalovou tam doprovázel místopředseda Pavel Baran a členky Akademické rady Lenka Vostrá a Taťána Petrasová.

Hlavním předmětem činnosti Historického ústavu AV ČR je výzkum dějin od raného středověku po 20. století. Svou existenci odvozuje od prvorepublikového Státního historického ústavu vydavatelského začleněného v 50. letech do nově vzniklého Historického ústavu Československé akademie věd. Po sovětské okupaci byl transformován do Ústavu československých a světových dějin. „Normalizační léta nebyla pro ústav příliš příznivá, řada předních badatelů musela odejít, včetně vynikajícího medievisty Františka Šmahela,” řekl ředitel ústavu Martin Holý.


Místopředseda Akademie věd Pavel Baran, členka Akademické rady Lenka Vostrá, ředitel pracoviště Martin Holý a historička Eva Doležalová

Právě František Šmahel, který za normalizace pracoval jako řidič tramvaje či historik v táborském muzeu, se v roce 1990 stal prvním ředitelem obnoveného Historického ústavu. Během svého osmiletého vedení sice čelil řadě organizačních problémů, mimo jiné stěhování pracoviště z centra na Prosek, ale zároveň položil nové základy výzkumu. Podařilo se mu například obnovit některé velké ediční řady a s historikem Jaroslavem Pánkem posléze založili Akademickou encyklopedii českých dějin (aktuálně v tisku 5. svazek) či Biografický slovník českých zemí (v současnosti čítá již 20 svazků). Diapazon zkoumaných témat se pak rozšiřoval také na přelomu 20. a 21. století, kdy byl v roce 2014 zásluhou Evy Semotanové rovněž vydán velký Akademický atlas českých dějin, jenž získal řadu ocenění.

Tradice, kontinuita a inovace

„S ohledem na široký záběr bádání o více než tisíci letech národních dějin, k nimž se připojuje také výzkum historie některých evropských i mimoevropských států, není dnes možné pokrýt všechna témata. Ačkoli ctíme například tradici v kritickém zpřístupňování pramenů a jsme si vědomi rovněž závazků pokračování ve velkých projektech celospolečenského významu (výše zmiňované i některé další připravované slovníky či atlasy), musíme se čím dál více specializovat a hledat nová témata zkoumaná nejen napříč dějinami, ale také v komparativní prostorové perspektivě. Jedná se například o fenomény typu dětství, mecenátu, modernizace společnosti, násilných i jiných migrací, soužití Židů a křesťanů apod. Konečně se pak ústav vyrovná také s řadou aktuálních společenských výzev,“ vysvětluje Martin Holý.

 

Historický ústav má řadu úspěšných titulů, které vycházejí i v německých a anglických překladech

V současnosti má Historický ústav 6 vědeckých oddělení a pobočky v Brně a Českých Budějovicích. Funguje při něm zároveň několik mezioborových center, například Dvory a rezidence ve středověku, Centrum právněhistorických studií (zřízené společně s Právnickou fakultou UK) či Centrum raněnovověkých studií (založeno ve spolupráci s Filozofickou fakultou Jihočeské univerzity). V ústavu, jehož součástí je také rozsáhlá knihovna o více než 250 tisících svazků, sídlí rovněž řada odborných i mezinárodních komisí. Cíleně je pak rozvíjena mezinárodní spolupráce odvíjející se jak od některých bilaterálních či multilaterálních smluv dlouhodobé povahy, ale také v rámci společných grantových i jiných projektů. Z nich vychází i řada publikací vydaných u nás i v zahraničí.

Specifickou součástí Historického ústavu je pak Český historický ústav v Římě, který sídlí v papežské koleji Nepomucenum na jižním okraji italské metropole. I on navazuje na prvorepublikovou tradici. Původní Československý ústav v Římě tam působil až do svého zrušení nacisty v roce 1941. Nedávno vzešla z jeho činnosti první moderní syntéza o tisíciletých vztazích českých zemí a papežské kurie, a to v české i anglické verzi. Vydávány jsou ovšem ve spolupráci s dalšími institucemi, například Univerzitou Pardubice, také další specializované práce, v angličtině i italštině. Hlavní činnost římského historického ústavu je ovšem soustředěna na vydávání latinských pramenných edic, např. dokumentů papežských nunciatur. „Tato diplomatická zastupitelství papežské kurie v evropských městech, včetně Prahy za Rudolfa II., se dají považovat za nejvýznamnější zpravodajský systém v Evropě od 16. do 18. století,” říká historik Jaroslav Pánek, ředitel Českého historického ústavu v Římě, mimo jiné i nositel medaile De scientia et humanitate optime meritis.

 

Historik Jaroslav Pánek představuje publikace Českého historického ústavu v Římě, jehož je ředitelem

Pomoc novinářům i české policii

Ústav aktivně spolupracuje s oběma komorami Parlamentu ČR, zejména pak se Senátem v rámci memoranda o kooperaci mezi ním a AV ČR, také slouží jako expertní orgán. Nikoli pouze v rámci Akademie věd, ale i v řadě dalších oblastí. Vědečtí pracovníci ústavu se opakovaně odborně vyjadřují k některým otázkám úřadů různého druhu, stejně jako i médií, naposledy například k nešťastným formulacím Tomia Okamury o táboře v Letech. „V období protektorátu byly na našem území stovky různých typů táborů, kolik z nich je dneska připomínáno, byť jen malou cedulkou?” říká historik Jan Němeček, statutární zástupce ředitele ústavu, a upozorňuje například na pobočný tábor Flossenbürgu v Hradištku, kde nacisté jen během několika dnů počátkem dubna 1945 postříleli na 50 vězňů a další mrtví následovali, a téměř se o něm nemluví. „Výjimkou však není ani to, že se na nás obrátí česká policie s prosbou o odborný posudek při trestním stíhání,” dodává.

Součástí prohlídky byla i studovna Historického ústavu se vzácnými tisky

Na titulní fotce nová mapovna.

Připravila: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR