Zahlavi

Nucené sterilizace se týkaly tisíců žen, odškodnění nedosáhly

Nucené sterilizace se týkaly tisíců žen, odškodnění nedosáhly

Thu Jun 28 09:27:58 CEST 2018

Přesné statistiky neexistují, ale odhaduje se, že od začátku sedmdesátých let 20. století byly sterilizovány tisíce československých žen převážně romského původu. K nuceným sterilizacím docházelo i ve Spojených státech, Švýcarsku nebo Japonsku. Ve Švédsku bylo v letech 1933–1975 sterilizováno více než 60 000 lidí. Mezinárodnímu kontextu nucených sterilizací se věnoval červnový workshop Pražského fóra pro romské dějiny při Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.

Sterilizace v českém (československém) prostředí se nezřídka děly na porodním sále při provádění císařského řezu, kdy žena nebyla schopná podepsat skutečný informovaný souhlas. Takto o možnost mít další děti přišla na počátku devadesátých let Elena Gorolová z Ostravy, která se jako jedna z mála odhodlala svůj příběh zveřejnit.

„Byla jsem přemístěna z porodního sálu na operační. Ležela jsem tam ve velkých bolestech a v tom za mnou přišel doktor s nějakým papírem, že ho mám podepsat, protože bych mohla umřít,“ vzpomínala po letech paní Elena. Lékař jí nevysvětlil, jaký zákrok jí provede a co bude přesně důsledkem. Informována nebyla ani její rodina. Její příběh si lze přečíst například na stránkách Ligy lidských práv.

180628_sterlizace2 (4)
Elena Gorolová hovoří o své zkušenosti, je jednou z žen, jimž byla nedobrovolně provedena sterilizace 

Porušování lidských práv napříč režimy

Vyhláška o sterilizacích byla zrušena v roce 1993, přesto k nim ojediněle a nelegálně docházelo dál. Poslední ověřený případ nedobrovolné sterilizace se v České republice odehrál ještě před 11 lety, v roce 2007. Sterilizační praxe nejsou spojeny s nějakým konkrétním politickým režimem, děly se v nacistickém Německu, komunistických státech střední a východní Evropy i v demokratických zemích, například ve Skandinávii. 

„Nucené sterilizace jako vědecké téma mi přijde důležité zkoumat hlavně v mezinárodních souvislostech jako fenomén, který se objevuje ve státech s různou, a dalo by se říci i protichůdnou ideologií,“ říká Kateřina Čapková z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Pražské fórum pro romské dějiny se chystá podpořit hlubší výzkum v této dosud zcela neprobádané oblasti.

Tématu se plánuje detailněji věnovat britská historička Celia Donert z univerzity v Liverpoolu, která je členkou mezinárodního výboru Pražského fóra pro romské dějiny a autorkou loni vydané knihy The Rights of the Roma. The Struggle for Citizenship in Postwar Czechoslovakia (Práva Romů. Boj za občanství v poválečném Československu; česky kniha zatím nevyšla).

„Na počátku padesátých let komunistický režim v Československu odsuzoval rasovou politiku, už v šedesátých letech ale začali ministerští úředníci otevřeně diskutovat o možnostech sterilizací romských žen v zájmu většinové populace,“ zmínila ve svém příspěvku na workshopu Celia Donert.

Sterilizace byly v Československu uzákoněny v roce 1971, veřejné orgány tehdy dostaly volnou ruku k systematickým sterilizacím romských žen a žen se zdravotním postižením bez jejich plného informovaného souhlasu. V roce 1979 byly schváleny finanční pobídky pro romské ženy, které je měly přimět k „dobrovolné“ sterilizaci.

Sterilizace pro dobro (švédského) státu

V době, kdy československé úřady a nemocnice zahajovaly systematické sterilizace stovek a následně tisíců převážně romských žen, ve Švédsku podobná praxe právě končila. Sterilizační zákony v této severské zemi platily od roku 1933 do roku 1975. Do konce 20. století se o tom příliš nevědělo. Až v roce 1997 vyšly ve švédském tisku přelomové články, které téma vynesly na světlo. O nucených sterilizacích více než 60 000 lidí se začalo psát, zkoumalo se, proč k nim docházelo a kdo byly hlavní oběti.

Na rozdíl od československé praxe neměl švédský model primárně rasistický podtext. Nesledovala se etnicita obětí. Rozsáhlý výzkum vedený Maijou Runcis ze stockholmské univerzity prokázal, že romské oběti tvořily mezi sterilizovanými ženami ve Švédsku jen malé procento. Většina sterilizovaných byly neromské ženy, které úředníci z různých důvodů považovali za „slabomyslné“.

180628_sterilizace
Maija Runcis je profesorkou historie na univerzitě ve Stockholmu 

„Sterilizace byly prováděny v zájmu dobra národa, jako opatření preventivní medicíny, které bude šetřit náklady sociálního státu. Vládlo přesvědčení, že stát je důležitý a jednotlivec se musí podřídit celku,“ vysvětlila ve své pražské přednášce Maija Runcis. Věřilo se v rozdělení společnosti na „my“ a „oni“, přičemž „my“ byli slušní pracující občané, zatímco „oni“ se dopouštěli nežádoucího chování, ženy byly považovány za nestoudné a promiskuitní, muži za líné. Neprokázalo se, že by v tomto dělení hrála roli etnicita.

Marné čekání na kompenzace

Za 40 let bylo podle Maiji Runcis ve Švédsku sterilizováno 63 000 lidí, z toho podíl žen byl v roce 1941 zhruba 63 %, v roce 1975 ale stoupl na 91 %. Celé téma se podle švédské badatelky jasně točí (spíše než kolem etnicity) okolo genderu a postavení žen ve společnosti, kde muži (úředníci a doktoři) rozhodují ve své mocenské pozici o zdraví a schopnostech žen.

V roce 2000 vydala odborná komise jmenovaná švédskou vládou zprávu o fenoménu sterilizací, jejíž součástí byla i omluva a návrh ekonomických kompenzací obětí nedobrovolných a nucených sterilizací.

Na rozdíl od Švédska česká vláda nárok na odškodnění obětem sterilizací nepřiznala, přestože ji k tomu vyzval ombudsman ve své zprávě vydané v roce 2005. V roce 2009 a 2012 Rada vlády ČR pro lidská práva přijala usnesení s doporučením, aby kabinet zavedl právní rámec pro finanční kompenzace, nikdy k tomu ale nedošlo. Některé ženy se bránily soudně, jejich případy skončily až u Evropského soudu pro lidská práva, který se za ně postavil. Naprostá většina sterilizovaných československých žen se ale kompenzace nedočkala.



Tématu nedobrovolných a nucených sterilizací žen v mezinárodním kontextu se po skončení workshopu věnovala i veřejná diskuse v Knihovně Václava Havla

 

Workshop se konal díky finanční podpoře programu Globální konflikty a lokální souvislosti Strategie AV21, Velvyslanectví USA v České republice, Isabel & Alfred Bader Fund (A Bader Philanthropy) a New York University v Praze.

 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

Ústav pro soudobé dějiny poodhaluje historii romské genocidy

Holokaust z genderové a rodinné perspektivy

Romové a soužití s nimi očima české veřejnosti – září 2017 (stránky CVVM Sociologického ústavu AV ČR)

 

Připravila: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: David Kumermann,
Pražské fórum pro romské dějiny

180628_sterlizace2 (1)

180628_sterlizace2 (1)

180628_sterlizace2 (2)

180628_sterlizace2 (2)

180628_sterlizace2 (3)

180628_sterlizace2 (3)

180628_sterlizace3

180628_sterlizace3